Když architekti staví pro lidi. Kniha o Ďáblicích ukazuje, proč se i na sídlištích žije dobře

Ďáblické sídliště, navržené v 60. letech, patří mezi architektonicky nejpovedenější u nás. „Já bych to přirovnal třeba k nové vlně nebo k divadelní tvorbě 60. let, zkrátka k tomu celkovému kulturnímu oteplení,“ vypráví Ondřej Tuček, člen Spolku a také vnuk hlavního architekta sídliště Viktora Tučka.

„Byla to trochu shoda náhod, že se myšlenkové koncepce té doby podařilo realizovat. Tím jsou Ďáblice celkem výjimečné,“ vysvětluje. Architektonické a urbanistické koncepce většiny sídlišť totiž nakonec nebyly pod tlakem technokratických a ekonomických požadavků na kapacitu a zrychlení výstavby dodrženy. Kvalitu života na méně „krásných“ sídlištích to nijak dramaticky nesnižuje, obyvatelé Ďáblic si ale můžou navíc užívat i vysoce kvalitního prostředí.

Obálka knihySídliště Ďáblice. Architektura pro lidi|foto:tiskový servis Sídliště Ďáblice. Architektura pro lidi

V Ďáblicích se podařilo zachovat navržené rozmístění domů i bloků, které nejsou ani moc nahuštěné ani mezi nimi nezejí obrovské pláně. Výjimečná je i podoba jednotlivých domů, které díky nejrůznějším architektonických detailům nejsou tak uniformní jako na jiných sídlištích. Podařilo se také všechny dopravní komunikace vést po obvodu, takže uvnitř sídliště se všude dostanete bezpečně pěšky – do škol, školek nebo do obchodních center.

Často zmiňovaným plusem Ďáblic je i velké množství zeleně, o kterou se dříve starali sami obyvatelé. „Nešlo o žádné nucené akce Z, ale o dobrovolnou péči v rámci místní komunity,“ říká další spoluautor Tomáš Řepa. Sídliště také těží z blízkosti rozlehlého Ďáblického háje. „Háj vlastně tvoří jeden z horizontů, což působí velmi uklidňujícím dojmem,“ popisuje Řepa. „Samozřejmě v počátcích tu zeleň vzrostlá nebyla, vypadalo to možná nevábně, jak známe třeba z Panelstory, ale dnes už to vypadá úplně jinak. A to byl i počáteční záměr.“

Sídliště Ďáblice |foto:tiskový servis Sídliště Ďáblice. Architektura pro lidi

Spolek přátel sídliště Ďáblice se zabývá i současností a budoucností své čtvrti. Snaží se například zachránit bývalé kino Moskva od architekta Jiřího Kulišťáka. Kvalitní stavbu by totiž mohla nahradit standardizovaná krabice supermarketu. „Taková přeměna by naprosto narušila celé náměstí, na kterém kino stojí. Navíc jde o objekt, který se dá snadno uzpůsobit i pro jiné využití včetně obchodního, je tedy zbytečné ho bourat,“ shodují se Řepa s Tučkem. „Nejde nám ale o to, aby se sídliště neměnilo vůbec, naopak se snažíme být prostředníky mezi těmi, kteří by rádi udrželi status quo, a těmi, kteří by tu třeba rádi i něco měnili,“ dodává Tuček.

O kinu Moskva a dalších domech, o zeleni i o množství uměleckých děl rozesetých po celém sídlišti se dočtete právě v nedávno vydané knize. Publikace obsahuje také kapitoly o historii Ďáblic, mapy, plány a popisy staveb, srovnání se zahraničními sídlišti i rozhovory a vzpomínky pamětníků, které sebrala další členka Spolku Alena Pechátová. A samozřejmě také spoustu dobových fotografií. Grafickou úpravou, množstvím sebraných informací a zároveň čtivostí patří kniha k těm nejlepším, které u nás o architektuře tohoto období vyšly.