Když sbírka nevyjde, sundá tě to, důležitý je mít odstup, říká zakladatel dobročinné platformy

„Děláme 250 sbírek měsíčně, nemám o všech ponětí, vždycky ale rád pomůžu. Člověk si od toho musí držet odstup, dřív jsem za těma lidma jezdil osobně, jenže když náhodou sbírka nevyjde, sundá vás to. Musel jsem se naučit mít ochrannej mechanismus, abych k tomu neměl osobní vztah, jinak bych vyhořel,“ říká na úvod David, na jehož platformě se nedávno vybralo přes 150 milionů za čtyři dny. „Je to výjimečný i na evropský poměry.“

David Procházka a Václav Rouček|foto:Václav Rouček, Český rozhlas

Jak se k pomáhání lidem dostal? „Vždycky mi vadila nespravedlnost, šikana, měl jsem tendenci těm lidem pomáhat, vedl mě k tomu i táta. To se převtělilo do organizované pomoci, třeba že jsme vytvářeli zážitkové programy pro děti v domovech. Jestli jim něco chybí, jsou to právě ty zážitky. Když jsem tam jezdil, lidi mi psali, že chtějí pomáhat, ale nemůžou. Došlo mi, že je to nesmí vyvést z jejich komfortu, je pro ně snazší poslat peníze.“

V rozhovoru David také přiznává, že největší problém mu dělá sdílet emoce. „Je to pro mě těžký. V práci lidi neví, co si myslím, partnerky mi říkaly, že jsem nečitelný. Snažím se to naučit, ale není to pro mě přirozený. Myslím, že neexistuje člověk, co o mně ví všechno. Nemám potřebu moc sdílet, spíš pomáhám,“ uzavírá.

Proč má problém mluvit o emocích? Dokáže si přiznat, že je na dně? A z čeho má největší strach? Poslechněte si nový díl Pochlap se s Davidem Procházkou.