Kocmánková: Bezdomovci mládnou
Bezdomovci za totality neexistovali jen oficiálně. Ve skutečnosti tu byli, jen je nebylo tolik vidět. V 90. letech ale jejich počet zásadně stoupl. První vlnu bezdomovectví spustila porevoluční amnestie. Mnoho propuštěných vězňů se nemělo kam vrátit, což se rychle projevilo v číslech: kolem 30 000 lidí bez domova. Druhý velký nárůst vyvolala proměna ekonomiky.
Zavíraly se velké těžařské podniky, které v mnoha případech poskytovaly svým zaměstnancům i byty v ubytovnách. Nejvíc bezdomovců v té době přicházelo ze severních Čech.
„Tehdy začínala Naděje, bezdomovcům na hlavním nádraží se nosilo jídlo a oblečení. Postupně se začala objevovat denní centra. Důležitým faktorem byl na začátku 90. let i příchod Armády spásy,“ rekapituluje Dagmar Kocmánková. Spoluzakladatelka časopisu Nový Prostor, který začal lidem bez domova pomáhat v roce 1999, sleduje v posledních letech proměnu věkového průměru bezdomovců: „I v souvislosti s ekonomickou krizí se naše cílová skupina změnila. Jsou to nově často lidé v produktivním věku kolem třiceti let. Přibývá žen a často na ulici končí děti, které po dosažení plnoletosti opouštějí dětské domovy.“ Současné odhady počtu bezdomovců se pohybují kolem 100 000 lidí.
Poslechněte si rozhovor o bezdomovectví v devadesátkách a dnes.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
