Kocmánková: Bezdomovci mládnou

Bezdomovec Miloš Hudeček spí na lavičce na peróně
Bezdomovec Miloš Hudeček spí na lavičce na peróně
Bezdomovci za totality neexistovali jen oficiálně. Ve skutečnosti tu byli, jen je nebylo tolik vidět. V 90. letech ale jejich počet zásadně stoupl. První vlnu bezdomovectví spustila porevoluční amnestie. Mnoho propuštěných vězňů se nemělo kam vrátit, což se rychle projevilo v číslech: kolem 30 000 lidí bez domova. Druhý velký nárůst vyvolala proměna ekonomiky.

Zavíraly se velké těžařské podniky, které v mnoha případech poskytovaly svým zaměstnancům i byty v ubytovnách. Nejvíc bezdomovců v té době přicházelo ze severních Čech.

„Tehdy začínala Naděje, bezdomovcům na hlavním nádraží se nosilo jídlo a oblečení. Postupně se začala objevovat denní centra. Důležitým faktorem byl na začátku 90. let i příchod Armády spásy,“ rekapituluje Dagmar Kocmánková. Spoluzakladatelka časopisu Nový Prostor, který začal lidem bez domova pomáhat v roce 1999, sleduje v posledních letech proměnu věkového průměru bezdomovců: „I v souvislosti s ekonomickou krizí se naše cílová skupina změnila. Jsou to nově často lidé v produktivním věku kolem třiceti let. Přibývá žen a často na ulici končí děti, které po dosažení plnoletosti opouštějí dětské domovy.“ Současné odhady počtu bezdomovců se pohybují kolem 100 000 lidí.
Poslechněte si rozhovor o bezdomovectví v devadesátkách a dnes.