Kolektivní vina trápí mladé české muslimy, říká teplická studentka Eman Ghalebová

Cítíte se jako vlastenka?

Ano, cítím. Žiju tu od pěti let a Česko je pro mě domovem. Já jsem nepoznala jinou zemi. A když se hraje fotbal nebo hokej nebo se slaví nějaký svátek, tak to prožívám stejně jako Češi.

Fandíte národnímu týmu?

Ano, určitě.

Setkáváte se s tím, že někdo vaši identitu jakožto Češky zpochybňuje?

Ano, a často. Třeba na ulici jsou lidé překvapení, když promluvím například česky. Důvod je, že vypadám trochu jinak, mám zvláštní jméno a také kvůli tomu, jak se oblékám. Tak to lidé vnímají jako překážku, něco, co zabraňuje, aby se člověk vnímal jako Čech. Lidé často věří stereotypům, které určují jejich parametry pro to, koho označují za Čecha.

Existuje něco, co trápí určitou část mladé české generace, ke které vy patříte, která by se dala nazvat „arabsko-českou“ anebo mladými českými muslimy?

Je tam možná trochu problém identity, ne že by moje generace pociťovala, že by nepatřila k české společnosti, ale stále jsou považováni okolím za cizí. I když mají české matky a narodili se tady. Stále je tam překážka vzhledu nebo jména. Další problém je to, že neustále mluvíme o kolektivní vině. Jakmile se stane jakýkoliv teroristický útok nebo jakákoliv kauza spojená s muslimy, tak naše generace neví, jak má jednat. Neví, proč by se měla například za něco takového omlouvat a proč je okolí viní za něco, co neudělali. To může způsobovat určité hranice a může to zapříčinit i to, že se ti mladí lidé společnosti budou vzdalovat, aby se vyhnuli kolektivní vině a strachu z budoucnosti.

Vy jste mladá Češka a zároveň muslimka, jak se tyhle identity setkávají a jdou dohromady? Na vás nemohou sedět takové ty stereotypy, určitě nepijete ani pivo, ani nejíte vepřo-knedlo-zelo. Ale to pro vás asi není důležité, že?

Já si nemyslím, že symbolem češství je například vepřo-knedlo-zelo nebo pivo. Česko je mnohem rozmanitější a hezčí. Neříkám tedy, že pivo je něco hnusného. Ale já jsem ho nikdy neochutnala.

Eman Ghaleb v projektu Nová republika|foto: Ondřej Tylčer,Radio Wave

Opravdu? Ani nealko?

Ne, vůbec jsem ho neochutnala. Moc mě to neláká a nemrzí mě to. Myslím, že život bez alkoholu může fungovat. Znám mnoho Čechů, kteří také nepijí, také jim nechutná vepřové. To jsou detaily, a já si myslím, že to jde, být Češka a muslimka dohromady. Často sedím s kamarády, oni si dají třeba pivo nebo něco alkoholického a já piju nealko. A to je to nejlepší na Česku, že je tu tolerance: I když neustále slyšíme, že Česko není tolerantní. Že Česko je rasistické nebo xenofobní. Ale to není pravda. Z mých zkušeností mohu říct, že mé okolí je tolerantní a město, ve kterém žiji, je tolerantní. Ačkoliv v médiích se často Teplice zobrazují jako další Molenbeek nebo další ghetto v Evropě, ale to není pravda. Je tam tolerance ještě větší než v Praze. Lidé jsou tam už zvyklí i na muslimy a je tam přátelská atmosféra.

A na vás ještě nikdy nikdo nezaútočil kvůli muslimskému šátku?

Stalo se to. A může se to ještě stát v budoucnosti. Lidé tady na to nejsou zvyklí a pak slyší nějakou zprávu, může být smyšlená nebo i pravdivá, a hned si udělají obraz o všech. A pak jednají na základě kolektivní viny. A to je podle mě lidsky pochopitelné. Když se člověk bojí, tak se snaží se bránit jakýmkoliv způsobem. A tou obranou je někdy i nenávist. Já jsem bojovala s tím, abych jednoho dne také neuplatňovala kolektivní vinu na Čechy jako národ. Já jsem bojovala s tím, abych nikdy nevyslovila, že Češi jsou rasisté nebo xenofobové, protože to není pravda. Já jsem sice nějaké negativní zkušenosti měla, ale mohla bych je spočítat na prstech. Těch pozitivních zkušeností bylo mnohem více. Jsou tu jednotlivci, kteří se chovají radikálně, stejně jako mezi muslimy. Taky jsou mezi námi radikálové, kteří nám udělali ve světě špatnou pověst. Největší zlo dnešní doby je podle mě kolektivní vina a mediální manipulace.

„Lidé často věří stereotypům, které určují jejich parametry pro to, koho označují za Čecha.“ |foto: Ondřej Tylčer

Sto let samostatnosti máme za sebou, jak byste si představovala příštích sto let naší budoucnosti?

Nedávno jsem byla na pátečním kázání v mešitě a imám tam vznesl svoji modlitbu a v ní prosil Boha, aby tato země byla stále mírumilovná a aby v ní zachoval mír. To se mi velmi líbilo. Dál bych si přála, aby tu stále byla svoboda a demokracie. Já jako muslimka tady v Česku mohu praktikovat své náboženství lépe a více než v arabských a muslimských zemích. Myslím, že jsem tu pochopila filosofii toho náboženství víc, než kdybych žila v muslimské zemi. Už jen proto, že je tu svoboda myšlení, tak to je klíč k tomu, aby člověk měl v sobě klid a mír. Já osobně se modlím pětkrát denně, nosím šátek, všechno praktikuji a nikdo mě za to neodsuzuje a nezakazuje mi to. V muslimských státech bohužel ta svoboda není, a ani ta náboženská, i když náboženství tam hraje velkou roli, ale podle mě spíš roli tradice než roli filosofie a životního stylu. Jsem ráda, že tu žiju a je tu svoboda, která je podle mě drahá a je těžké jí dosáhnout. Muslimské země budou dlouho bojovat a podávat oběti, aby té svobody dosáhly. Ale stále tam chybí zdravá mentalita. Žádná z těch zemí nepraktikuje islám správně, je tam spíše nástrojem pro dosažení politické moci a moci nad společností. V Česku je ten islám lepší a praktikovanější než v muslimských státech. Ale ne že tohle dáte do titulku. Pak budou říkat, že tady chci zavádět právo šaría.

Často se mluví o tom, že islám má tendence propojovat osobní prožívání víry s nějakou formou společenského a politického života, že to v něm nejde až tolik oddělovat. Co si o tom myslíte? Měl by islám být soukromá víra, jako je tomu pro vás?

V dnešní době mnoho muslimů bere islám jako soukromou věc. Někteří lidé si budou myslet, že si protiřečím, že ženy například nosí šátek na veřejnosti a dávají tak najevo, že jsou muslimky. Ale to je součást identity té ženy. Může to být také soukromá věc, já to například považuji za soukromou věc. Podle mě šátek není náboženský symbol ani není v rozporu s evropskými hodnotami, protože je nijak neohrožuje. Evropa je naštěstí vybudována na svobodě oblékání, vyznání a názorů. Rozmanitost spíše Evropu rozvíjí. Já znám mnoho muslimů v muslimských státech, kteří si přejí, aby jejich společnost fungovala stejně jako evropská společnost, na toleranci, respektu a svobodě. Budou to mít určitě těžké, všechno to změnit. Nedá se říct, že příčinou neštěstí v muslimských státech je islám, ale spíš mentalita těch lidí. Ta negramotnost a morální a společenský úpadek, který od doby, kdy byly tyto země kolonizovány, pokračoval dál dodneška.