Na Marsu se budou špatně balit holky, říká mladý vědec Jan Lukačevič

19. říjen 2018
Jan Lukačevič

Jeho anténa detekující elektrické výboje poletí brzy s raketou na Mars a bude zkoumat blesky na rudé planetě. Jan Lukačevič je jednou ze známějších tváří mladé české vědy. 

Pohybuje se v kosmickém výzkumu už několik let a spolupracuje jak s americkou NASA, tak Evropskou kosmickou agenturou. Byl také vybrán do prestižního seznamu „Sto Středoevropanů s největším vlivem na naši budoucnost“. V našem cyklu rozhovorů Nová republika tedy nemůže chybět. Při první otázce, týkající se české identity, s odpovědí ani na chvíli nezaváhal.

Jak vlastně jako mladý vědec vnímáte svoji vlast, co je pro vás česká identita?

Česká identita je specifická tím, že je to mix všeho okolo. Tím, že se nacházíme v centru Evropy, tak nás chtě nechtě ovlivňuje okolí, jak už Německo, nebo Východ. A je trochu paradoxem, jak často se snažíme být hodně čeští, a přitom některé české věci vlastně vůbec české nejsou.

A mohou být Češi hrdí třeba na svoji vědu?

Já si myslím, že určitě mohou, jakkoliv je naše věda spíše otázkou individualit než nějakého kolektivního úsilí, tak těch individualit už je tu dost na to, abychom na ni mohli být pyšní.

Jan Lukačevič v projektu Nová republika

Proč to není otázkou kolektivního úsilí?

Tím se dostáváme k tomu, co tu celkově nefunguje, a to je třeba nedostatek jakýchkoliv koncepcí nebo snaha podporovat ty reálně úspěšné lidi, takže ve výsledku se stává, že pokud někdo úspěšný je, tak je to spíše proto, že on sám nebo ona sama byli schopni si vybudovat dostatečně silný tým a dosáhnout úspěchů, které byly nezávislé na celostátní podpoře anebo na nějakém schématu, které by tuto iniciativu podporovalo.

Kde se podle vás bere ta nekoncepčnost?

Já myslím, že to zčásti vychází z jakési snahy udělat tlustou čáru za komunismem, který naopak všechno dělal co nejkoncepčněji. To znamená, pořád nějaké pětiletky, pořád nějaké plánování. Takže jsme tak trochu paušálně odřízli všechno, co dřív nějak fungovalo nebo co dřív bylo společensky nastaveno. A zrovna koncepčnost je jedna z těch věcí, které možná stálo za to podržet anebo alespoň rozmyslet, jak jinak je dělat.

Řekl byste, že to trápí i vaši generaci?

K té nekoncepčnosti se váže taková celková bezcílnost. Hromada lidí nevidí žádné směřování a nemají tendenci se k něčemu upínat. A nejsou motivováni tady cokoliv měnit a budovat, protože se pořád a pořád dostáváme do nějakých starých smyček. Tady se říkalo, že třicet let po revoluci už nebudeme mít problém s naším politickým „leadershipem“, protože se prostě ty lidi vymění a už tu nezůstane nikdo z té předchozí garnitury. No, vyměnili se. Ale myslím, že se to o moc nezlepšilo. Jakkoliv jsou tam výjimky, tak tohle určitě lidem naději na nějakou změnu nedodává. A možná proto se jich i tak málo angažuje v tom společenském životě a v budování lepší společnosti.

Nová republika je série osmi unikátních rozhovorů s výraznými osobnostmi z řad mladých Čechů, které publikujeme u příležitosti 100. výročí vyhlášení československé nezávislosti. Redaktor Radia Wave Dalibor Zíta spolu s podnikatelem Ondřejem Kaniou, sociálním pracovníkem Michalem Mižigárem, dětskou onkoložkou Dankou Humlovou, ekologem Janem Skalíkem, studentkou Eman Ghaleb, vědcem Janem Lukačevičem, knězem Filipem Sedlákem a aktivistkou Johannou Nejedlovou hledal odpověď na otázku, jak se mladí Češi dívají na současný stav země a jak by budovali nový stát, kdyby k tomu dostali možnost. Rozhovory z cyklu Nová republika můžete poslouchat od pondělí 8. října ve vysílání a na stránce Nové republiky.

Investuje se podle vás u nás do vědy a výzkumu málo?

Rozhodně ano.

O kolik víc by to mělo být?

Třeba desetkrát víc! Bez legrace. I Dánsko, které početně není větší země než my, tak má asi desetinásobné výdaje do vědy a výzkumu než my. Ale nedávno jsem četl, že Dánové mají vysoký takzvaný „vědecký výkon“. To znamená, že na určité množství investovaných peněz mají výrazně více patentů, publikovaných článků v impaktovaných časopisech a zkrátka ta věda dosahuje výrazně vyšší úrovně. Je to proto, že se tam ty finance výrazně lépe přerozdělují.

Žil byste na Marsu, až tam jednou Elon Musk vybuduje svoje kolonie?

Skoro určitě ne. Já mám Zemi rád. Je plno věcí, které na Marsu za mého života nepůjdou udělat, a ty by mi moc chyběly.

A myslíte, že za vašeho života už tam bude nějaká posádka?

Já myslím, že minimálně vědecké týmy na Marsu určitě budou.

Jan Lukačevič z Akademie věd: Hustý. Co mám teď v hlavě, bude v roce 2021 na Marsu

Jan Lukačevič

„Je to relativně nedávno, pět, šest let. Vždycky jsem hrozně rád poslouchal Davida Bowieho. Také jsem rád říkával ‚It’s not rocket science‘ a uvažoval, jak to říkat co nejčastěji,“ vypráví o své cestě k vesmírné vědě šestadvacetiletý Jan Lukačevič, nositel prestižní ceny British Interplanetary Society Award for Best Technical Pape a člen týmu Akademie věd, který vyvíjí technologii pro zkoumání existence elektrických výbojů v prachových bouřích na povrchu Marsu.

Vy se věnujete zkoumání marsovské atmosféry a elektrickým výbojům v atmosféře. Mohou být ty případné blesky na Marsu odlišné od těch na Zemi?

To je přesně to, co se snažíme zjistit. My vlastně reálně nevíme, jestli tam jsou, v jaké četnosti, do jaké míry jsou podobné bleskům na Zemi a do jaké míry mohou být třeba nebezpečné. S Marsem je to ale složitější, protože ho nemůžeme pozorovat nepřetržitě, v reálném čase, v nějakém vysokém rozlišení, kde bychom mohli zaznamenávat vizuálně, co se tam děje. Je to dané vzdáleností, která komplikuje přenos informací zpět na Zemi. A proto musíme hledat jiné cesty, jak Mars pozorovat. A konkrétně naše anténa funguje nikoliv ve viditelném spektru, ale budeme měřit elektromagnetické vlnění. To sice nevidíme, ale ta anténa to docela dobře zaznamená v podobě nějakých křivek.

A jak si vlastně představujete budoucnost lidí na Marsu. Měli bychom se snažit ho opravdu kolonizovat?

Já myslím, že funguje dost zásadní nepochopení v tom, jakou roli pro nás ten Mars hraje, pro hromadu lidí je to ta konečná zastávka. Že to je tam, kam se to lidstvo přesune a tím si splníme svoje, odškrtneme si a hotovo. V reálu je to spíš tak, že nad Marsem se uvažuje spíše jen jako nad první zastávkou takového typu. Pokud se nám totiž povede se na Marsu trvale udržet, abychom byli schopni odolávat nepříznivé kosmické radiaci, abychom byli schopni tam získat dostatečné množství potravy, kyslíku a vody, tak jsme zkrátka schopni to udělat i kdekoliv jinde. Což otevírá celou řadu možností právě pro cesty i mimo tuto planetu. Ať už jde třeba o měsíc Titan, anebo o další tělesa, která už nemusí být v naší sluneční soustavě.

Jan Lukačevič

Co se týče studia marsovské atmosféry, co bychom o ní měli vědět, než se tam ta posádka vypraví?

My už o ní víme, že má relativně nízkou hustotu, asi jednu setinu té zemské. Také rozložení plynu je v ní jiné. Dominantním prvkem je oxid uhličitý, na druhém místě je argon a až teprve potom je dusík. Což také ovlivňuje třeba to, jak se tam chová světlo, které přichází ze Slunce. Takže to barevné rozložení pro lidi na Marsu bude jiné. Jsou tam také prachové bouře…

To, že je tam jiné barevné rozložení, tak znamená, že třeba to, co je na Zemi zelené, tak na Marsu bude mít jinou barvu?

Může to tak být. Světlo přicházející ze Slunce se tam kvůli něčemu, co se nazývá Rayleighův rozptyl, zkrátka chová jinak. Takže zatímco tady na Zemi si můžeme užívat romantické západy slunce plné oranžových a fialových tónů, západ slunce na Marsu je takový studeně modrý.

Hmmm. To nemusí být špatné, to je podle mě celkem hezká představa!

Já myslím, že se na to budou hůř balit holky.

Zaujala vás část rozhovoru Dalibora Zíty s Janem Lukačevičem? Chcete se dozvědět, jak se dívá na možnost najít ve vesmíru život a setkat se s inteligentním mimozemšťanem? Pusťte si celý rozhovor ze záznamu!