Komiksy poslední záchrany. Bezdětná a Bez vlasů přinesou úlevu všem, které pohltila nemoc

O odvaze je u obou komiksů třeba mluvit hned nadvakrát. Jak Bezdětná Moniky Baudišové, tak Bez vlasů Terezy Drahoňovské a Štěpánky Jislové jsou totiž autobiografické počiny. Takových v českém komiksovém prostředí ještě moc nemáme (vzpomenout by šlo třeba na Moji knihu Vinnetou od Toy Box) a zjevně jsou potřeba. 

Je zřejmé, komu by mohl posloužit komiks Bezdětná. „Spíše než vyprávění je to příručka k tomu, jak se chovat k někomu, kdo bojuje s neplodností,“ vysvětluje naše pravidelná hostka a expertka na současný komiks Kateřina Čopjaková. „Přibližuje, jak sama sebe vnímá žena trpící neplodností, jak se musí dopovat hormony, aby ta léčba byla vůbec možná. Bezdětná radí, jak se takových žen ptát, na co se vůbec ptát, a co neříkat. Toho, co neříkat, je tam asi vůbec nejvíce.“

Z komiksu Terezy Drahoňovské a Štěpánky Jislové Bez vlasů|foto:Nakladatelství Paseka

Bez vlasů je oproti Bezdětné více komiksová záležitost. „Ve srovnání s Bezdětnou může možná alopecie vypadat jako drobnost, ale s tím, jak to Tereza Drahoňovská dokáže přiblížit, vám dochází, že to opravdu není jenom o tom, nasadit si paruku a život jde dál. Kulturně vlasy určitým způsobem vnímáme, hodnotíme přes ně ženy. V momentě, kdy se žena vlasy rozhodne nemít, je to nejen velká odvaha, ale i velký příběh,“ říká Kateřina Čopjaková.

Obě knihy mají mnoho společného, třeba to, jak dobře zvládají těžký žánr autobiografie. Nesklouzávají k sebelítosti, naopak se nebojí černého humoru a chytře do svých děl vkládají analytické poznámky – o tom, kolik stojí umělé oplodnění, nebo o tom, co v naší kultuře znamenají vlasy.  

Přinesou Bezdětná a Bez vlasů na českou komiksovou scénu trend autobiografických, intimních komiksů? Vytlačí konečně komiksy historické? A jaké obrázkové knihy ještě číst, pokud mezi stránkami hledáte podporu? Poslechněte si poslední Liberaturu s Jonášem Zbořilem a Kateřinou Čopjakovou.