Nejlepší knihy pod stromeček? Komiksy mapující ženský úděl i román o fetujícím šlechtici
Prodavačka v nejmenovaném knihkupectví si povzdechla, že někteří zákazníci si na Vánoce kupují knihy podle barvy. Třeba jen ty modré. Jestli mezi takové lidi nepatříte a místo modrých knih byste raději pod stromeček rozdali knihy dobré, přečtěte si naše doporučení. Nabízíme intimně laděné komiksy o alopecii, neplodnosti i o holčičím přátelství nebo román o dekadentním šlechtici od skvělého Edwarda St. Aubyna.
Monika Baudišová – Bezdětná
Doporučuje Jakub Pavlovský aka @bookscalling
Já bych doporučil komiks, který nedávno vyšel v nakladatelství Labyrint, a jak už napovídá název, je o ženě, která nemůže otěhotnět. Než na to vůbec přijde, chodí po doktorech, trvá to několik let, než se s problémem ztotožní a nějak vymyslí, co dál se svým životem. Je to komiks menšího formátu, velice hezky nakreslený, takovou lehkou, čistou linií. Je to docela objevná věc, málokdo o tom tématu umí hovořit. Tenhle komiks rozhodně není jenom pro neplodné ženy.
Edward St. Aubyn – Patrick Melrose
Doporučuje Ondřej Lipár z podcastu Do slov
Vzhledem k tomu, že jsem v létě konečně otevřel a pak dost poživačně zhltnul první část česky vydaných dobrodružství Patricka Melrose, tak bych jako dárek celkem bez obav někomu věnoval ten druhý svazek, který přeložil Ladislav Nagy. Jasně, asi bych dlouho vybíral, komu přesně tu knihu dám, protože příhody tohohle soudobého šlechtice se vším tím chlastem, fetem, sexem a pár traumatizujícími večery jsou poměrně slušná zábava, ale pro někoho možná trochu za hranou.
Sally Rooney – Normální lidi
Doporučuje Lucie Zelinková aka @luciezel https://www.instagram.com/luciezel/
Kdybych měla doporučit něco čtenáři či čtenářce, který/á není takovým tím pověstným prázdninovým či dovolenkovým konzumentem literatury a kniha se na jeho či jejím nočním stolku vyjímá celoročně, doporučila bych sáhnout po nové knize Sally Rooney Normální lidi. Rooney se jako velmi kvalitní a současná autorka ukázala už loni u své prvotiny Rozhovory s přáteli a i v knize druhé se zabývá vztahy mezi mladými lidmi, tématem komunikace a nekomunikace a její postavy, dialogy ani témata netrpí na stereotypy.
Daňa Horáková – O Pavlovi
Doporučuje spisovatelka Klára Vlasáková
Vzpomínky novinářky, spisovatelky a bývalé hamburské ministryně kultury Dani Horákové na soužití s filmařem Pavlem Juráčkem nejsou jednoduchým čtením. Jde však o knihu, která čtenáře a čtenářky nenechá na pokoji a nutí je do neustálého dialogu a polemiky s autorkou. Horáková popisuje násilný vztah, svou snahu Juráčka „zachránit“ i upozaďování sebe sama, kdy byla zcela přesvědčena o tom, že Juráček je z jejich dvojice ten, kdo si zaslouží veškerou možnou podporu. Komplexní nesmlouvavé vzpomínky z pohledu humanitní vědkyně, která kriticky zkoumá své blízké okolí, ale nejpřísnější je nakonec vždycky sama k sobě.
Jak to ostatně popsala Horáková v rozhovoru pro Salon Práva: „Během psaní o Pavlovi jsem si uvědomovala, jak snadno člověk spadne do oné klasické pasti: psát o druhých, ale nepustit je ke slovu. Anebo jejich ‚výpovědi‘ modifikovat ve svůj prospěch. Nepsala jsem proto jen o zrůdnostech a kruťárnách, co jsme si dělali. Chtěla jsem Pavla ukázat i jako vtipného, okouzlujícího člověka. Nehledě na to, že jsem zároveň obnažila taky vlastní život. Je zvláštní, jak především mužští recenzenti mé knihy zdůrazňují, že jsem si to vypořádala s Juráčkem – ale já si to vlastně vypořádávala hlavně sama se sebou.“
Akwaeke Emezi – Zřídlo
Doporučuje Barbora Votavová z podcastu Do slov
U Hostu právě vychází kniha, se kterou své okolí otravuju už pěkně dlouho, od momentu, co mi z její anotace přeběhl v knihkupectví mráz po zádech. Zřídlo od Akwaeke Emezi je příběhem o jiných realitách a o tom, jak se žije bohům, když je nacpou do pytle z masa a kostí. Západoafrická ontologie kultury Igbo, ve které hlavní hrdinka Ada postupně najde sama sebe, je výrazně jiná než ta, ve které asi většina z nás vyrostla. Příběh je to ale vlastně strašně povědomý, jde tu o dospívání, o duševní sebeobranu nebo o vyrovnávání se s krutostí.
Zřídlo dovede nabourat pohled na to, kde se vlastně berou naše temné nebo naopak světlé stránky, na psychiatrii i na náboženství. Emezi píše radikálně empatické knihy plné postav, které si musí vybudovat bezpečný prostor, aby mohly být samy sebou. A ať už je to v hlavě, nebo venku ve světě, je fascinující o tom číst.
Tereza Drahoňovská, Štěpánka Jislová – Bez vlasů
Doporučuje publicistka Kateřina Čopjaková
Mé knižní doporučení pro letošní Vánoce je jasné: je to komiks Bez vlasů, který nakreslila Štěpánka Jislová a autobiografický scénář k němu napsala Tereza Drahoňovská. Kniha vypráví o tom, jaké to je, když jako mladá žena přijdete během několika málo týdnů o veškeré vlasy, obočí, řasy i ochlupení na těle. Autorkám se podařilo téma zachytit jak z osobní stránky, tak obecné. Komiks je tak velmi otevřenou autoterapií i upřímnou příručkou pro lidi s alopecií a jejich blízké.
Ottessa Moshfegh – Můj odpočinkový rok
Doporučuje publicista Jakub Jetmar
Myslím si, že se tahle kniha velmi dobře hodí pro letošní karanténní náladu. Hlavní hrdinka, která žije v New Yorku někdy v roce 2000, se rozhodne zotavit ze smrti vlastních rodičů tím, že stráví celý rok v hibernaci. Pomoct jí v tom mají koktejly léčiv určených většinou na spaní. Hodně jsem při čtení myslel na román od Chris Kraus nazvaný I Love Dick, která se sama sebe ptá, jestli není největší svobodou být za toho špatného. Hlavní hrdinka Mého odpočinkového roku se rozhodně nebojí být za špatnou. Vzniká z toho i spousta humorných momentů, kdy ona v tom svém nezájmu o svět skvěle paroduje třeba ženské přátelství.
Mariko Tamaki, Jillian Tamaki – Jedno obyčejný léto
Doporučuje redaktor Jonáš Zbořil
Na první pohled to vypadá jako komiks pro děti, ale není. Jedno obyčejný léto vypráví o dospívání dvou kamarádek, které se pravidelně každé léto potkávají v plážovém kempu, ale letos je všechno trochu jinak. Cachtání v moři a večerní grilovačky už nejsou, co bývaly, kamarádky rozdělují nové pohledy na svět i to, že najednou víc rozumí, o čem se baví jejich rodiče. Venku ještě pořád cvrkají cikády a šumí moře, ale pod hladinou se odehrává něco velkého a zvláštního.
Jedno obyčejný léto přesně popisuje pocity, které jsme prožívali s nástupem puberty. A kresba i dialogy sourozenkyň Tamakiových jsou tak přesné, až má člověk pocit, že komiks se v jeho hlavě mění na geniální film.
Ještě nemáte dost? Poslechněte si speciální Liberaturu s víc než třiceti knižními tipy pod stromeček – od dětských knížek až po nejlepší non fiction.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
