Komplex o brexitu, úzkostech a britské krajině: Jak dopadly nové desky Gazelle Twin a Suede

Suede se na počátku devadesátých let vezli na mediálně vděčné britpopové vlně společně s Blur, Oasis nebo Pulp, od všech těchto kapel se ale výrazně odlišovali – provokovali temnou erotikou i vášnivým výrazem, ve kterém se potkával popový nářek dělnické třídy známý od The Smiths s androgynní estetikou glam rocku. Alba Suede (1993) a Dog Man Star (1994) patří dodnes k nejlepším nahrávkám dekády, Suede na ně ale bohužel navázali sérií ambiciózních propadáků. Na přelomu tisíciletí se rozpadli, a když v roce 2010 oznámili comeback, hodně fanoušků se ptalo, jestli to mají vůbec zapotřebí. V Komplexu jsme ale došli k tomu, že to za to rozhodně stálo. „Zpěvák a textař Brett Anderson uznal, že v životě jsou i jiné věci než spalující mladistvá touha, a v písních Suede se začala objevovat témata, jako je rodičovství, plynutí času a stárnutí,“ vysvětlil Ondřej Trhoň.

Parafínem nasáklé memoáry zpěváka Suede jsou osobní zpověď, mapa k četbě textů i oslava kamarádství

• Upravit
• Smazat

Vzpomínkovým knihám vždycky hrozí dvojí nebezpečí – jednak mohou vyznít jako trapné budování kultu osobnosti, nebo nudí přehnaným důrazem na to, co se kdy a kde stalo. Memoáry Coal Black Mornings frontmana britpopových Suede Bretta Andersona se naštěstí oběma vyhnuly. Víc než o kapelní historii je to kniha o dospívání v dělnické rodině na jihoanglickém maloměstě a fascinaci Londýnem.

Tyto motivy najdeme i na aktuální konceptuální desce The Blue Hour, která podle nás patří k tomu nejpřesvědčivějšímu, co v diskografii kapely najdeme. „Suede se poprvé ve své kariéře vydávají z okrajových částí Londýna na venkov,“ doplnil Ondřej.

Frontman a autor Brett Anderson psal album společně se svou letošní knižní autobiografií Coal Black Mornings, ve které vzpomíná na dětství. I temně gotická a chladná deska sleduje proměny britské krajiny z pohledu malého chlapce, který se poprvé setkává se smrtí.

Anderson na desce s folkhororovým laděním zpívá o tom, co krajina dala a co vzala. Zároveň tím nabourává stereotypní nahlížení Británie jako rajského Albionu, kterým se pyšní britská monarchie a který zneužívají zastánci brexitu. „Za nás bylo lépe, jen se podívej na ta děcka, žádný respekt a žádná pořádná práce,“ ozývá se v přebasovaném tracku Better in My Day od Gazelle Twin. Na albu Pastoral neukazuje malebný obraz současné Británie, ale rozloženou zemi, která se snaží zakonzervovat v tradicích. Gazelle Twin si pro album stvořila postavu šaška komentujícího současné dění ve společnosti po brexitu, jejím jazykem jsou rozsekané samply fléten a folklorních motivů zasazených do moderní footworkové mozaiky. Tradice obrací Gazelle Twin proti reakcionářům a míří na ně jejich vlastními zbraněmi. Gazelle Twin i Suede nachází na svých aktuálních deskách společná témata, i my v Komplexu našli společnou řeč a shodli se, že se jedná o naprosto výjimečná alba.

Playlist:

Dizzcock – Bring it Down (Baba Vanga, 2018)
Dean Blunt – Beefa ft. Poison Anna (Hyperdub, 2018)
Suede – Wastelands (Rhino Records, 2018)
Suede – Tides (Rhino Records, 2018)
Suede – Dead Bird + All the Wild Places (Rhino Records, 2018)
Gazelle Twin – Hobby Horse (Anti-Ghost Moon Ray Records, 2018)
Gazelle Twin – Better In My Day (Anti-Ghost Moon Ray Records, 2018)