Kvér o šikaně: Když je „buzna“ běžnou nadávkou

„Nespočetněkrát mě napadlo spáchat sebevraždu, ale naštěstí jsem se z toho vždycky nějak dostal.“ Jirka se s šikanou setkal už na prvním stupni základní školy. Už tehdy cítil, že je odlišný, a vnímal ho tak i kolektiv. Domů chodil zmlácený a ubrečený, ale rodičům se nejprve bál říct pravdu – že se vše děje, protože je gay. Ve třídě se moc neprojevoval a držel se stranou. Dokonce změnil školu. Na vedení školy ani policii se podle jeho zkušenosti příliš spolehnout nedá, jemu pomohli hlavně rodiče a kamarádi. „Mě ta základka vycvičila, od té doby vím, že si z lidí, kteří homosexualitu nechápou, nemám nic dělat. Takoví lidé budou pořád.“

„Zranit kvůli sexuální orientaci, což je v dospívání hodně citlivé téma, je relativně snadná věc. Jsou nadávky, které mají sexuální konotaci, a ty se používají jako inzultace určitého člověka,“ otevírá rozhovor Irena Smetáčková z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Na Katedře psychologie se dlouhodobě věnuje otázkám sociální psychologie a genderu, je spoluautorkou publikace Homofobie v žákovských kolektivech: homofobní obtěžování a šikana na základních a středních školách – jak se projevuje a jak se proti ní bránit.

„Je důležité, aby vyučující začali u toho, že vůbec přijmou, že děti jsou ‚genderované‘ bytosti, a že k genderu sexualita vždycky nějak patří. A je potřeba, aby o tom s dětmi mluvili. Stejně tak to, aby netolerovali jakýkoli projev homofobie, byť by nebyl zaměřen přímo na dítě, které je členem dané skupiny,“ tvrdí Irena Smetáčková a dodává, že v českém školství obecně chybí větší tolerance k diverzitě ve společnosti. „Být klukem nutně neznamená hrát fotbal a být dobrý v technice. Máme různé podoby maskulinit a feminit a všechny jsou fajn. Někdy mají učitelé pocit, že aby dětem pomohli se připravit na budoucí život, tak jim nastaví zúžené mantinely. Něco ve stylu samozřejmě, že by to šlo, aby holka byla jadernou fyzičkou, ale pak to v životě bude mít hrozně těžké. S tímhle se v oblasti genderových stereotypů setkáváme často.“ Podle Ireny Smetáčkové by mohlo výrazně pomoci zlepšení sexuální výchovy, která je podle jejího mínění na většině škol v tristním stavu.

Šikana - ilustrační foto|foto: Stock Exchange

„Víc než šikana mě trápí všechny problémy, kdy se k sobě děti nechovají slušně,“ brání se v úvodu psycholog Václav Mertin označení šikana. Ve své praxi se často setkává s tím, že okolí dítěte má tendenci šikanu bagatelizovat. „Pořád ještě říkáme, vždyť oni jsou děti a tak se prostě chovají. Přesto, že se o tomto fenoménu mluví přes 20 let.“ Podle jeho zkušeností školy sice uvádějí, že si se šikanou umí poradit, ale spoustu problémů jako šikanu nevyhodnotí.