Laird Barron: Nový mistr hororu servíruje okultní rumplcimprcampr

10. leden 2018

Americký spisovatel Laird Barron si posledních deset let buduje pověst nové naděje literárního hororu. Jeho povídky přitom nejsou ani tak napínavé, jako spíš bezútěšné. Se svou vizí temných mocností, se kterými lidstvo vůbec nemůže měřit síly, se přibližuje světu klasika H. P. Lovecrafta.

Na rozdíl od lovecraftovské kosmické hrůzy se ale Barron spouští spíš k samotným ohnilým kořenům hororového žánru – k lidovým pověrám, příběhům o čarodějnictví a Ďáblovi, prokletých místech či artefaktech nebo i k folklorním pohádkám. Jeho povídky se přitom odehrávají ve dvacátém nebo jednadvacátém století a ukazují, že i v současném světě je dost trhlin, kudy k nám může proudit nadpřirozené zlo.

V češtině můžeme číst už dvě Barronovy povídkové sbírky. Předloni vyšla první z nich s titulem Okultace a loni k ní přibyla graficky pěkně vyvedená druhá kniha, nazvaná Ta nádherná věc, jež na nás všechny čeká. Barronovy povídky zásadně ukazují člověka jako v podstatě bezbrannou bytost, která je vůči démonickým silám zcela bezmocná. Nedokáže je nikdy plně pochopit, natož aby s nimi svedla bojovat – může jim jen s větší či menší ctí podléhat.

Některé příběhy jsou plné náznaků, halucinací a pozvolného propadu do šílenství. K nejlepším z nich určitě patří příběh truchlící ženy, která možná povolá do našeho světa duchy svých blízkých, v povídce Lagerstätte ze sbírky Okultace. Drastičtější polohu Barronových textů, kde na hrdiny čeká kromě šílenství i notná fyzická trýzeň, dobře reprezentují Muži z Porlocku z nové sbírky. Autor v povídce proměňuje pohádkový název v nemilosrdně brutální hororový rumplcimprcampr. Leden je tedy ideální doba oprášit pentagramy a rituální dýky a pustit se do četby ponurých fantazií Lairda Barrona.

Poslechněte si více o zlověstných trhlinách v realitě, vraždících pohádkových bytostech a nicotnosti lidstva v posledním díle Ektoplasmy!

Spustit audio