Láska k metalovému patosu neslábne, říká básník a propagátor extrémních kytar Ondřej Hanus
Ondřej Hanus spravuje twitterový účet, na kterém v desítkách postech měsíčně upozorňuje na nové metalové nahrávky. Jeho aktivita je systematická a vrcholí měsíčními i ročními žebříčky. „Když něco dělám, tak pořádně,“ doplňuje s odkazem na své úzkostné návyky, jichž je tahle aktivita částečným odrazem. Ačkoliv jsou to už roky, co začal lidem „vysvětlovat“, že metal není jen zbytečně agresivní hudba, sledovat nové nahrávky a psát o nich ho stále zajímá.
Do scény extrémních kytar prosákla i jeho autorská tvorba – sbírka Stínohrad dala jméno debutové nahrávce kapely Brauncholda, která do svého poťouchlého mixu grindcoru a jazzových prvků zapojila Hanusovy básně.
„Patos jako citová vznícenost je něco, co lidi oslovuje odedávna,“ doplňuje Ondřej úvahu o dlouhověkosti žánru, který vždy kolísal mezi masovou popularitou a nepochopením. Desítky nahrávek, které reflektuje na svém Twitteru, jsou důkazem, že žánr nemá v úmyslu stahovat se do ústraní. Mimo jiné i díky kapelám, které ho setrvale posouvají, a některé z nich si v Modelářích i poslechneme.
Jak zvládá poslouchat metal až deset hodin denně a co musí kapela mít, aby ho vytrhla z toku myšlenek? Jak důležitý je pro něj feedback od lidí, kteří sledují jeho tipy na novou hudbu? Poslouchejte Modeláře s básníkem Ondřejem Hanusem.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
