Laskavý romský pohled na svět

Jako režisér Gatlif debutoval v roce 1975, později natočil známé snímky Vengo, Latcho drom a Gadžo dilo. Většina jeho tvorby je inspirována romskou kulturou. Film Swing, který je nyní v české distribuci, vypráví o lásce romské holčičky a francouzského chlapce a o nádherné "manušské" hudbě, která kombinuje romský folklór s jazzem a dalšími vlivy.

Tony Gatlif: Swing

Točíte filmy o harmonickém soužití menšiny a většiny. Jaký máte recept na to, aby výsledek nebyl zbytečně patetický nebo didaktický?

Hlavní možnost je autentičnost. Natáčím filmy o skutečných lidech. Pak ten film nemůže být poučující ani patetický, i když je to třeba dojemné. Už dělám filmy dvacet let a vyhýbám se podbízivosti, ale také tomu, aby moje filmy byly negativní: zajímám se o Romy a kočovné národy nejen ve Francii, ale všude po Evropě. Bylo by samozřejmě jednoduché, abych si pro své filmy zvolil vyprávění o hněvu a nenávisti. Bylo by jednodušší točit o té nenávisti, která nás vždycky provázela. Ale já jsem si zvolil pro své filmy také společenskou paměť, rovněž však láskyplný pohled. Své filmy dělám s láskou a o lásce.

S čím by měl odcházet divák z takového filmu?

S pocitem štěstí, vědomím lásky a laskavým pohledem. A určitě s pocitem lidskosti.

Když jsem viděl v titulcích snímku Swing tu spoustu romských umělců z celé Evropy, nejen z Francie, napadlo mě, jestli existuje nějaká romská kulturní fronta spolupracující napříč evropskými státy...

Samozřejmě. Existuje a v každé zemi jsou romští umělci. Neznám je všechny, ale skoro všechny.

Nedělá vám problém zachycení autentického dění, když se střetá s formou, kterou vy chcete dát příběhu?

Tony Gatlif: Swing

Je to těžké, často k různým problémům dochází. Když si profesionální režisér napíše scénář, tak herci mu to prostě musí zahrát. Já mám před sebou často neherce, kteří si dělají, co chtějí. Ne že oni se musí změnit, ale naopak já musím přizpůsobovat scénář. Do scénáře Swing jsem si vymyslel, že desetiletá holčička bude chytat ryby do ruky. Kdyby to její představitelka neuměla, musel bych to vyškrtnout.

Je třeba si uvědomit, že profesionální herci předstírají, že všechno umí. Hrají kytaristy, advokáty, policisty, ale my poznáme, že to je hrané a vlastně falešné.

Odmítli s vámi kvůli nějaké takové stylizaci pracovat lidé z vašeho vlastního etnika?

Jednou ano, v začátcích. Ale ne kvůli stylizaci. To když jsem na ně něco oznámil policii. Ale nejsem žádný policajt, nedělám to obvykle.

Menšiny jsou téma na pořadu dne. Řadíte se mezi angažované filmaře?

Určitě. V mládí jsem byl hodně ovlivněn francouzskou, ale i českou novou vlnou. Menzel, Chytilová, Němec. To jsou angažovaní filmaři a točí filmy jako já.

Nechtěl jste tedy někdy natočit ryzí politický film?

Ale ty moje filmy jsou politické! I když bez mého přičinění.

Našel jste pro film Swing, který vypráví o letní dětské lásce, inspiraci ve vlastním mládí?

Dal jsem do toho vůbec hodně ze sebe. Obrázky z mého dětství, ten pocit naprosté dětské svobody. To se do filmu určitě promítlo.

Za tlumočení děkuji Ivetě Babulenkové (Artcam). Recenzi na film Swing a soundtrack chystáme v nejbližší době.