Led Zeppelin mají nejlepší kytarový riff ze všech

Jurina Noguči, 32letá operátorka call centra nejprve před časem požádala ChatGPT, aby jí dal radu ohledně vztahu, ve kterém v té době byla, a následně na jeho radu zrušila své zasnoubení, píše server Japan Today.

Na počátku tohoto roku se Noguči na platformu vrátila, aby vytvořila digitální postavu inspirovanou videohrou, kterou pojmenovala Lune Klaus Verdure. Postupně pak AI model vytrénovala ke způsobu vyjadřování, který jí vyhovoval. Zpočátku prý jen potřebovala někoho, s kým by si mohla popovídat, rychle si však uvědomila, že se do postavy Klause zamilovala.

Svatební obřad, který není úřady oficiálně uznaný, se odehrál letos v létě ve městě Okajama. Nevěsta držela v ruce smartphone, ve kterém byl její nastávající. Následně byla jeho podoba doplněna i na svatební fotografie. Ženichův svatební slib četl koordinátor svatby, protože postava neměla vygenerovaný umělý hlas.

Noguči čelila po svém rozhodnutí množství negativních reakcí. Její rodiče byli zpočátku proti, ale nakonec svého AI zetě přijali a zúčastnili se i obřadu. Podle serveru Euronews událost vyvolává složité otázky týkající se etiky a hranic umělé inteligence v lidském životě. Odvolává se také na odborníky, kteří varují před takzvanou AI psychózou, při které uživatelé umělé inteligence trpí bludy nebo obsesivním připoutáním k chatbotům.

Noguchi však říká, že si je vědoma rizik. „Nechci být závislá,“ tvrdí. „Chci si udržet rovnováhu a žít svůj skutečný život, zatímco budu udržovat svůj vztah s Klausem,“ cituje ženu server Euronews.

Studie publikovaná v časopise Patterns odhaduje, že systémy umělé inteligence by mohly za rok 2025 vyprodukovat celkem 32,6 až 79,7 milionů tun oxidu uhličitého, což je na spodní hranici srovnatelné například s emisemi Norska za rok 2023, které čítaly 31,5 milionu tun CO2, píše server Euronews.

Emise produkují datová centra – tedy velká zařízení, ve kterých jsou umístěny servery k provozování online služeb. Tyto servery potřebují ke svému provozu velké množství elektrické energie a také vody, protože se při provozu zahřívají. Právě spotřebu vody při provozu AI pak studie odhaduje na 312,5 až 764,6 miliard litrů, což odpovídá celosvětové roční spotřebě balené vody v roce 2025. Voda totiž není používána jen k chlazení, ale nepřímo také k výrobě elektřiny. Přesnou nepřímou spotřebu však technologické společnosti nezveřejňují.

Data shromáždil nizozemský akademik Alex de Vries-Gao, zakladatel společnosti Digiconomist, která se zabývá výzkumem nezamýšlených důsledků digitálních trendů. Jedná se o první pokus změřit konkrétní vliv umělé inteligence, nikoli datových center obecně, protože v roce 2025 prudce vzrostlo používání chatbotů, jako jsou ChatGPT nebo Gemini.

Podle Vriese-Gaa, který vyzívá technologické společnosti k větší transparentnosti, jsou dopady AI na životní prostředí v absolutních číslech obrovské. „V současné době tyto náklady hradíme my všichni, nikoli technologické společnosti. Otázka zní: je to spravedlivé? Pokud tyto společnosti těží z výhod této technologie, proč by neměly hradit část nákladů?“ cituje akademika britský deník The Guardian.

Vocha, nebo-li mořská tráva, je kvetoucí rostlina, která roste v mělkých oblastech u pobřeží. Celkově pokrývá asi 0,2 procenta mořského dna, přesto ukládá téměř 10 % veškerého uhlíku obsaženého ve světových oceánech. Ten zachycuje až 35krát rychleji než tropické deštné lesy a ukládá ho do svých kořenů, čímž pomáhá zpomalit hromadění skleníkových plynů v atmosféře.

Mořská tráva chrání také samotné pobřeží, protože svými kořeny zpevňuje mořské dno a snižuje míru eroze. Její porost bývá bezpečným útočištěm pro ryby nebo měkkýše a zachytává také drobné částice, čímž připívá k větší čistotě a kvalitě vody. I přesto všechno vocha zůstávala po dlouhé roky bez povšimnutí – a bez ochrany, píše server Cleantechtimes.

Za posledních 150 let se rozloha vodních luk snížila o téměř 30 % a dodnes mořská tráva mizí alarmující rychlostí. Hlavní příčinou je zřejmě změna klimatu. Rostoucí teplota oceánů totiž zbrzďuje růst mořské trávy, protože teplejší voda obsahuje menší množství kyslíku. Roli hraje také vyšší kyselost vody, častější bouře, choroby a invazivní druhy zvířat. Tyto faktory postupně přivedly mořskou trávu na pokraj vyhynutí.

Nyní se po letech úbytku vocha postupně vrací zpět – a to i díky skupinkám dobrovolníků, kteří ji na různých místech po světě pomáhají vysazovat. Například americká veřejnoprávní stanice PBS přináší příběh dobrovolníků, kteří se pokouší obnovit mořské louky v zálivu Long Island Sound.

Stanice cituje zakladatele newyorské organizace pro ochranu klimatu SAVE Enviromental Roba Vasilutha, který popisuje, že pro vysazení mořské trávy používají mlže, na jejichž schránku semena mořské trávy nalepí a pak je vypustí do vody, aby se zavrtali do bahna. „Zahrabou semena za nás,“ říká Vasiluth.

Po několika letech snah přinášejí aktivity dobrovolníků první úspěchy – podél pobřeží Spojených států i jinde ve světě se již podařilo obnovit celé ekosystémy mořských luk, které byly desítky let ztracené.

Richard Hart, spoluzakladatel známé pekárny Green Rhino v Mexico City a uznávaná postava mezinárodní pekařské scény, v jednom z podcastů o jídle prohlásil, že Mexičané „vlastně nemají žádnou pořádnou kulturu chleba“, píše agentura AP. Dodal, že své sendviče dělají z „bílých, ošklivých housek, které jsou levné a průmyslově vyráběné“.

Jeho komentáře se okamžitě začaly šířit na Instagramu, TikToku a síti X. Mnoho Mexičanů ho obvinilo z přezíravosti a urážky tradičního pekařství, které je pro zemi klíčové.

To, co začalo jako spor o kvalitu pečiva, rychle přerostlo v celonárodní debatu o kulinářské identitě. Mexičané začali masivně bránit své každodenní potraviny – od křupavých housek bolillos, které se používají na sendviče tortas, až po ikonické sladké conchas.

„Urazil komunitu pekařů i všechny lidi v Mexiku, kteří milují pečivo. Což jsme skoro všichni,“ uvedla Daniela Delgadová, studentka z Mexico City. Pro mnohé je právě toto prosté pouliční jídlo prvkem, který spojuje různé sociální vrstvy a tvoří jádro kulturní identity země.

Hart spolupracoval s Gordonem Ramsayem a Reném Redzepim z restaurace Noma v Kodani připomíná britský The Guardian. Na Instagramu se po incidentu omluvil „Od té doby, co jsem se přestěhoval do Mexika, jsem si zamiloval místní lidi a toto město. Moje slova však tento respekt neodrážela – v této zemi jsem hostem a zapomněl jsem se tak chovat,“ uvedl pekař.

Incident udeřil na citlivou strunu i kvůli širšímu kontextu. Hlavní město Mexico City se v posledních letech potýká s masivním přílivem turistů a migrantů z USA, především v podobě takzvaných „digitálních nomádů“. To vede k takzvané gentrifikaci – zvyšování cen a vytlačování původních obyvatel.

Jejího příběhu si všímá britský deník The Times. První rande v roce 2015 doprovázela panika. Michelle si musela na toaletě v restauraci dát tři panáky vodky, aby vůbec dokázala vyjít ven a promluvit si s mužem, který se měl stát jejím „sugar daddym“. John, pětapadesátiletý pracovník v IT, jí slíbil „kompenzaci za její čas“.

„Modlila jsem se, aby jeho fantazie byly co nejobyčejnější,“ vzpomíná Michelle v knize. Realita byla přímočará: John používal baseballové metafory. Za „home run“ (sex) sliboval drahé dárky a vysoké platby. Michelle, která z platu v obchodě Whole Foods nedokázala zaplatit ani nájem, na dohodu přistoupila. Za jednu schůzku týdně dostávala 1 200 dolarů, což činilo zhruba 60 tisíc dolarů ročně (cca 1,4 milionu korun).

Příběh Michelle Gurule není v USA ojedinělý. Fenomén „sugaringu“ zažívá boom ruku v ruce s rostoucími náklady na vzdělání. Studentské půjčky v USA dosahují závratných 1,8 bilionu dolarů, jak uvádí například Education Data Initiative.

Platformy jako Seeking.com (dříve SeekingArrangement) na tento trend přímo cílí. Portál má přes 46 milionů uživatelů, z čehož více než tři miliony tvoří američtí vysokoškoláci. Strategie webu je agresivní – studentům prezentuje vztah se starším sponzorem jako legitimní „nástroj pro zvládnutí dluhů a životních nákladů“.

Ačkoliv jí peníze od Johna umožnily splatit školné, koupit auto a pomáhat matce, která žila z potravinových lístků, psychická daň byla vysoká. Při schůzkách v motelech v Coloradu Michelle trpěla paranoiou. Ovlivněna populárním žánrem true-crime, nechávala v pokojích své vlasy a otisky prstů na zrcadlech – pro případ, že by se jí něco stalo a policie potřebovala důkazy.

O tom co dělá, řekla rodině její matka, která se celý život potýkala s chudobou, byla za peníze navíc vděčná a na detaily se neptala. „Nikdy jsme nemluvily o hranicích nebo bezpečnosti. Jen o penězích a Johnových metaforách,“ píše Michelle.

Dnes Michelle učí na univerzitě a žije se svou přítelkyní v Denveru. Své volby nelituje, ale varuje před izolací, kterou s sebou tajný život nese. „Cítila jsem se strašně sama. Roky jsem se vyhýbala přátelům a kupila lži. Bála jsem se, že v momentě, kdy vyjdu s pravdou ven, mě nikdo nebude moci milovat.“

Svou zkušenost se rozhodla zveřejnit, aby pouázala na to, k jakým rozhodnutím jsou mladí lidé v současném ekonomickém systému dotlačeni. Stabilita, kterou nyní má – vlastní pojištění a schopnost zaplatit nečekaný účet – jí i po letech připadá jako zázrak.

Tým z King’s College London a norské Nord University použil drony vybavené sterilními Petriho miskami. Ty se krátce vznášely nad dýchacími otvory kytovců a sbíraly mikroskopické kapénky vypouštěné dýchacími otvory – jde o metodu známou jako ‚drone blow sampling‘ (odběr vzorků z výdechu drony). Odborníci tvrdí, že toto nové využití dronů by mohlo pomoci v ochraně přírody, protože umožňuje včasné odhalení hrozících nákaz, aniž by to tvory jakkoliv ovlivnilo.

„Díky této technice můžeme sledovat výskyt patogenů v populaci velryb bez toho abychom je stresovali, nebo jim ublížili. Můžeme tak lépe pochopit, jak na ně působí rychle se měnící arktické prostředí,“ uvedl spoluautor výzkumu profesor Terry Dawson z King’s College London.

Onemocnění virem je podle BBC vysoce nakažlivé a snadno se šíří mezi delfíny, velrybami a sviňuchami. Může se přenášet mezi druhy a šířit se přes oceány, což představuje významnou hrozbu pro mořské savce.

Arktida v posledních letech prochází prudkými klimatickými změnami – teplota oceánu stoupá a rozsah mořského ledu se zmenšuje, což mění potravní řetězce i migrační trasy živočichů.

Vedoucí studie, veterinářka a doktorandka Helena Costa z Nord University, zdůrazňuje, že právě dlouhodobé sledování těchto vlivů bude klíčem k pochopení budoucího zdraví velryb.
„Je důležité pokračovat v monitoringu, abychom dokázali včas zachytit nové stresové faktory, které mohou ovlivnit odolnost velryb v příštích letech,“ dodala Costa.

Antverpy a Rotterdam patří k největším přístavům v Evropě. Přístav v Belgii je dokonce označován za hlavní vstupní bránu kokainu do Evropy. Droga dorazí na lodích a následně je přebírána kurýry - stále častěji mladými lidmi, někdy i nezletilými. Podle policie se zločinecké organizace snaží náborové sítě stále rozšiřovat, píše El País.

„Většina kurýrů jsou Belgičané nebo Nizozemci ve věku 18 až 30 let, ale je mezi nimi také mnoho nezletilých,“ upozorňuje An Bergerová, mluvčí belgické federální policie. V Antverpách prudce vzrostl počet zadržených mladých kurýrů. V roce 2024 bylo ve městě s půl milionem obyvatel zatčeno 100 kurýrů, z nichž 16 bylo mladších 18 let. Letos už policie zadržela více než 200 osob, z toho 40 nezletilých, vyplývá z nejnovějších oficiálních údajů.

Často jde o opravdu malé děti. Nejmladším obviněným byl třináctiletý chlapec. „Máme čtrnácti nebo patnáctileté, kteří prodávají drogy nebo je vybírají z popelnic,“ uvedla právnička Chantal van den Bosch pro El País.

Nábor obvykle probíhá přes sociální sítě, na aplikacích jako Snapchat nebo Telegram, kde zprávy po určité době mizí. Europol ve zprávě zveřejněné loni upozorňuje, že zločinecké skupiny nevyužívají jen nejpopulárnější platformy mezi mladými lidmi. Napodobují také techniky influencerů, aby byly při oslovování potenciálních rekrutů účinnější. Jejich zprávy jsou plné memů a emotikonů a úkoly prezentují jako „mise“ nebo části „videohry“.

Často cílí na děti ze znevýhodněného prostředí. Zneužívají toho, že jsou v ekonomických potížích nebo jejich touhy někam patřit. Ve druhém čtvrtletí letošního roku byla nezaměstnanost mezi mladými ve věku 15 až 24 let v Belgii 14,5 procent, zatímco celková míra byla 5,9 procent. Belgické úřady upozorňují, že nejaktivnější drogové skupiny - například gangy z Albánie, Nizozemska a belgicko-marocké organizace - jsou zároveň ty, které nejvíce verbují nezletilé.

Spotify tuto hranici zavedlo pod tlakem velkých nahrávacích společností, především Universal Music. Skladby nyní musí během dvanácti měsíců nasbírat alespoň 1 000 streamů od minimálně 50 unikátních posluchačů, aby vznikl nárok na jakékoli licenční odměny.

Miliony skladeb tak byly fakticky demonetizovány, což vede k tomu, že se více peněz z celkového fondu licenčních poplatků přerozděluje mezi zbytek hudebního průmyslu, především ve prospěch největších hráčů, upozorňuje server CMU.

Podle studie má toto omezení nepřiměřený dopad zejména na umělce z Bulharska, Srbska, Rumunska, Severní Makedonie a Albánie. Organizace ANMIP oslovila více než 70 nezávislých labelů v jihovýchodní Evropě a 65 procent z nich uvedlo, že zavedení hranice jejich příjmy „výrazně ovlivnilo“. Dalších 20 procent zaznamenalo zatím pouze mírný pokles, zároveň však vyjádřilo obavy, že by se hranice v budoucnu mohla dále zvyšovat, což by mělo ještě závažnější dopady na jejich výdělky.

Řada respondentů upozorňuje i na riziko nebezpečného precedentu. Platformy by v budoucnu mohly přestat vyplácet odměny i za nahrávky pod hranicí 10 000 streamů, což by fakticky vymazalo celé katalogy nezávislých umělců.

Čtvrtina dotázaných zároveň poukazuje na absenci lokálních kurátorů v regionech, jako je jihovýchodní Evropa, což výrazně omezuje viditelnost místních katalogů i jejich schopnost oslovit relevantní publikum. Podle respondentů přitom právě kurátorované a žánrově úzce zaměřené playlisty cílené na místní scény a specifické hudební styly představují klíčový nástroj, jak může Spotify podporovat kulturní rozmanitost.

Podle studie publikované v časopise PNAS Neux to vidíme až moc černě. Výzkumníci oslovili více než tisíc účastníků a jejich odhady porovnali se skutečnými daty ze sociálních sítí. Ukázalo se například, že lidé se domnívají, že téměř polovina uživatelů Redditu píše nenávistné komentáře, nebo že 47 procent uživatelů Facebooku sdílí falešné zprávy.

Skutečná čísla jsou však výrazně nižší. Na Redditu podle výzkumníků zveřejňují nenávistné či vysoce toxické komentáře zhruba tři procenta uživatelů. Na Facebooku sdílí dezinformace přibližně 8,5 procent lidí.

Problém podle autorů studie nespočívá v tom, že by lidé nedokázali rozpoznat toxický obsah. Chyba nastává až ve chvíli, kdy mu přisuzují mnohem větší rozšíření, než jaké má ve skutečnosti. Nejde o masový jev, ale o malou a velmi hlasitou menšinu, jejíž projevy navíc zesilují algoritmy sociálních sítí, upozorňuje server VICE.

Toto zkreslení má podle výzkumníků reálné psychologické dopady. Lidé pak častěji nabývají dojmu, že společnost prochází morálním úpadkem a mají pokřivené představy o tom, jaký obsah ostatní uživatelé na sociálních sítích skutečně chtějí vidět.