Lesk a bída pop punku. Dostáváme se na kobylku kontroverzemi opředeného žánru
Letošní rok se výročími jen hemží, od Nirvany po Kafku, a my na ně často rádi ve Špíně reagujeme. Tohle však může působit až skoro bizarně – letos uběhlo 30 let od vydání alba Dookie od kapely Green Day a stejný čas uplynul i od releasu Smash, který mají na svědomí The Offspring. Obě desky katapultovaly kapely do mainstreamu a zároveň pomohly definovat onen měňavý pojem punk rocku či pop punku, v Česku také neo-punku.
O existenci těchto desek se na punkové scéně vedly kulturní války i plamenné diskuse. My jsme se pokusili přijít na kloub tehdejšímu úspěchu i zkusit najít důvody, v čem žánr nezestárl dobře. Zkrátka zjistit, co nám za ta léta pop punk dal a vzal.
Pop punk, punk rock, neo-punk, skate punk nebo jak to vlastně má být? Pod odlišnými označeními se skrývá žánr, který si asi nejvíce spojujeme s jeho vyprázdněnou komerční vlnou v nultých letech. Připluly na ní kapely jako Sum 41, Good Charlotte a podobné, kořeny však musíme hledat přinejmenším už v 80. letech, kdy vznikli jak Green Day, tak Offspring. Obě kapely původem ze slunné Kalifornie začaly hrát přístupnější a v očích mnohých vyměklejší variantu punku plnou singalongů a vyřvávaček, tematizující dospívání na odlidštěných a vypulírovaných předměstích, beznaděj i pocity outsiderství v kolektivu vrstevníků. V jejich okolí se formovala jakási nová komunita, kterou spojovala láska ke skejtování, prostor Huntington Beach v Kalifornii i kultovní nezávislý klub v Berkley 924 Gilman Street.
Změny začaly přicházet právě v první polovině devadesátých let, kdy velké labely zkoumaly katalogy těch menších, jako byl například Epitaph Records, a snažily se zde najít potencionální trháky. Green Day přestup s jejich Dookie k Reprise, na kterém do té doby vydávala například Enya, čekal od horizontálně spravovaného klubu ban a několik dalších let si tam neměli šanci zahrát. V nultých letech se pak podíleli na tvorbě dokumentárního filmu o klubu – 924 Gilman Street. I po jejich raketovém vzestupu se nesnažili tajit DIY podloží, na kterém vznikli, a i do textů bez velkých metafor vkládali i antiválečná poselství a vymezovali se vůči tehdejšími prezidentu Bushovi.
Vpád celého žánru do globálního mainstreamu pomohl roztrhnout pytel s hromadou obdobných kapel, které si spojujeme s teenagerskými komediemi z nultých let i s kauzami sexuálního obtěžování. My jsme si ve Špíně zkusili posvítit na mnohé kontroverze spojované s pop punkem, podívat se, jak se tahle vlna projevila na domácí scéně i jestli tato zdánlivě uzavřená hudební kapitola prochází v současnosti nějakou aktualizací.
V čem nás pop punkové kapely vytáčely a co pozitivního se jim naopak nemůže upřít? Jak se mění náhled na žánr z perspektivy generačních rozdílů? Jakým nepříliš férovým způsobem provedli Offspring přechod na major label? Drží si Green Day své politické postoje i do dneška a proč bylo kritizováno album American Idiot? V čem byli NOFX ve své době poměrně pokrokoví? Jak je to s dokonalým produktem Avril Lavigne a v čem je její tvorba problematická? A jestli se pop punk doopravdy odporoučel na smetiště dějin, které faktory mu tam dopomohly? Poslechněte si celou Špínu ze záznamu!
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.