Léto v Praze: Je turistické peklo Malé Strany no-go zóna? Naopak, žije se tu dobře, tvrdí místní

9. srpen 2018
Malá Strana, Praha

„Žije se tady skvěle!“ tvrdí rozhodně Jindřich Kravařík. Centrum Prahy se pro většinu Čechů stalo synonymem turistického pekla, kterému se snaží za každou cenu vyhnout. Zbývající místní ale přes všechny problémy, které masový turismus přináší, svoji čtvrť brání. Jak se jim to se zvyšujícím počtem návštěvníků daří? A co by mohlo Malou Stranu zachránit před totálním vylidněním?

Sedíme s Jindřichem na tichém kavárenském dvorku a nic nenapovídá tomu, že jen pár metrů od nás pochodují tisícihlavé davy vstříc Karlovu mostu a dalším lákadlům z turistických průvodců. „Lidi mi často vůbec nevěří, že se tady dá žít a že tady můžou najít třeba i úplně normální kavárnu, jako je ta naše.“ Jindřichova rodina žije na Malé Straně už 180 let, on sám se sem přestěhoval před sedmi roky a rozhodně nelituje. Život v centru Prahy má podle něj pro mladou rodinu spoustu výhod, i když nepopírá, že je to každodenní boj.

Do sámošky na rohu

„Něco se tu mění k lepšímu, něco k horšímu, ale celkově to podle mě jde správným směrem,“ zamýšlí se Jindřich a jako příklad uvádí případ samoobsluhy Vacek v Mostecké ulici. „Byla tam už za komunistů sámoška, kam jsem chodil nakupovat jako malej. Pak ji měl zabrat jeden z velkých řetězců, místní se proti tomu ale postavili, sepsali petici a provozovatel zůstal,“ vypráví Jindřich. Majitel si podporu místních uvědomuje a na oplátku jim prodává zboží se slevou. „Já vůbec nechodím do žádných velkých řetězců, rodinu dokážu zásobovat jen z malých obchodů,“ říká Jindřich a vyjmenovává příklady maloobchodů z okolí.

Občanská vybavenost i dopravní obslužnost je podle Jindřicha na Malé Straně dobrá. „Když tu něco nekoupím, nasednu na tramvaj, která jezdí pořád, a za pár minut jsem třeba na Smíchově. Je to to samý, jako kdybych bydlel třeba na Bořislavce. Je to tam sice krásný, ale nic tam není, taky musíte na nákup do Dejvic. Malá Strana se v tomhle od spousty čtvrtí nijak neliší.“

Skupinka postarších pejskařů, které potkávám na Kampě, ale míní, že ceny v malostranských obchodech jsou přece jen příliš vysoké. Ani oni ale nemají s nakupováním problém, jen ho řeší trochu jinak. „Jednou za čtrnáct dní jedeme nakupovat do nějakýho velkýho supermarketu, kde je to levnější,“ říká jeden z důchodců. „Já si zajedu do marketu na Národní třídu nebo na Smíchov a jsem spokojená, nic mi nechybí,“ přitakává mu paní, která tu žije přes osmdesát let. Ani oni by bydlení na Malé Straně neměnili, i když je tady řada věcí trápí. „Hodně starousedlíků odešlo. Není tu vůbec takový klid jako dřív, je tu hodně turistů a hluku, ale jinak se nám tady žije dobře,“ shodují se. „Nájmy jsou sice vyšší, ale to máte dneska všude, takže zaplaťpánbů za to. Akorát by teda mohlo být na Kampě víc laviček!“

Pomeranč za 80

Praha má první pop-up market. Je jen pro coolhuntery, nebo dobře využívá veřejný prostor?

Manifesto, gastronomický pop-up market

Mezi pražskou Florencí a Masarykovým nádražím v červnu otevřel své brány pop-up market Manifesto. Na roky nevyužívaném prostoru teď stojí asi 30 designových kontejnerů, v nich stánky s trochu luxusnějším občerstvením, než je zvykem. Na první pohled jde o skvělé využití městského prostoru, někteří ale mají k projektu výhrady. Manifesto stojí na pozemku, kde bude společnost Penta stavět velký administrativní komplex, kritizovaný mnoha odborníky i částí veřejnosti.  

Turistů ve čtvrti pořád přibývá. „Je to jedna z hlavních proměn, které tu vnímám. Oficiální místa to prezentují jako pozitivum, ale vůbec si neuvědomují ten dopad,“ říká Jindřichův kamarád a novinář Janek Rubeš, který na nešvary v pražských ulicích dlouhodobě upozorňuje. „Nejde o to, že jsou tu davy, to se dá snést. Problém jsou obchody, kde voda stojí stovku a pomeranč osmdesát.“ A to je nejen podle Rubeše pro život ve městě zásadní. „Ve chvíli, kdy si člověk nemůže ve městě nejen pořídit byt, ale už si nemůže ani koupit housku, tak je něco špatně. Když lidi nebudou moct ve svém bydlišti chodit na kávu nebo na pivo, tak nebudou mít důvod tam žít.“

Mají Malostraňáci tedy vůbec šanci odolat čím dál většímu tlaku? Jindřich se domnívá, že ano, například radnice ale místním prý moc nepomáhá. „Do mého života nijak nezasahuje, a když už, tak spíš negativně. Veškerý aktivity, co se tu dějou, jsou spíš městský části navzdory, i když se radnice zaklíná tím, jak občanskou vybavenost podporuje.“ Rubeš s ním souhlasí. „Oni můžou rozhodnout, co bude v městských nemovitostech. A když například stojí vstup na Staroměstskou věž 250 korun, tak to je podle mě jasný signál: Češi, my vás tady nechceme.“

Jindřich Kravařík a Janek Rubeš

Hipsterské iniciativy? Spíš tradiční spolky 

Místní lidé ale jsou zvyklí být aktivní radnici i magistrátu navzdory. „Na Malé Straně existuje obrovské množství spolků, spolková činnost je tady mnohem bohatší než v jakékoli jiné čtvrti,“ vysvětluje Jindřich. „Hodně z nich funguje i několik desetiletí, nejde tedy o takové ty trendy činnosti jako ve čtvrtích, kde se začalo se sousedskými aktivitami teprve nedávno.“ Mladší lidé jako třeba Jindřich zároveň přináší do čtvrti i moderní komunitní život. Kavárna, kterou provozuje, vypadá jako typický podnik z Letné nebo Vršovic a na dvorku si zrovna několik mladých rodin rozděluje komunitně pěstovanou zeleninu. „V aktivitě místních vidím velký potenciál. Až třeba jednou začne radnice obyvatele víc podporovat, tak to tu čtvrť může hodně nakopnout, půda je na to připravená,“ věří Jindřich. „Je ale důležitý říct, že mluvíme jen o Malý Straně, na Starém Městě je situace úplně jiná.“

„Ze všeho nejdůležitější je, aby sem chodilo víc Pražáků, aby se centru nevyhýbali. Sami tady normální život neudržíme,“ shodují se jednoznačně Kravařík i Rubeš. „Lidi nevěří, že je tu pořád ještě dost podniků pro normální lidi, jsou tu parky a spousta míst, kde se dá v klidu sednout, a z Letný nebo Dejvic je to sem jen kousek,“ apeluje Jindřich. „Já tady nebydlím, ale cíleně sem jezdím do hospody, protože sem prostě chci ten normální život vrátit. A když tu pak sedíme s kámošema na chodníku, tak si řikám: ‚To je super. Takhle by to tu mělo a mohlo bejt každej den,‘“ říká Rubeš.  

„Já myslím, že se tu mladejm žije dobře, ne?“ Má pražské centrum šanci být ještě někdy normální čtvrtí? Poslechněte si celou reportáž.