Liberatura s Danem Jedličkou: Loučím se s poezií ticha

Čemu že to dává autor ve své sbírce sbohem? „Osobně je to pro mě loučení se způsobem psaní, které jsem praktikoval ve své první sbírce Mimoběžky z roku 2007. Je to loučení s takovým tím malým nic, s lyrickou poezií ticha a plynoucího času – to je kategorie, která pro mě začala být těsná, časem možná až otravná,“ vysvětluje název sbírky a odklon od své dřívější poetiky Dan Jedlička, kterého začal víc zajímat příběh a pointa než vykreslování nálad.

Posun od první sbírky vidí sám Dan Jedlička i v cílevědomé práci s humorem, který nabývá mnoha různých podob a občas z něj i zamrazí. „Pro mě je humor součástí osobního naturelu, přinejmenším momentálně tuhle podobu ve své tvorbě potřebuju, přijde mi u mě přirozená a uvěřitelná. Nemyslím si ale, že je to nějaká obecná kvalita, která by české poezii vyloženě scházela,“ uvažuje Jedlička.

Koho čekal mezi nominovanými na Litery, komu nejvíc přeje vítězství a jaké to je soupeřit s Olinou Stehlíkovou, která byla zároveň editorkou jeho sbírky? Celý rozhovor s Danem Jedličkou si poslechněte zde:

Čtěte také