Liberatura s Milenou Slavickou: Hagibor je území vyhoštěných

12. listopad 2014
Liberatura

„V Hagiboru jsou tři hlavní postavy: paní Květa, její dcera Hana a Hanina dcera Erika. Důležité je, že jsou to ženské postavy, tři generace žen. Původně jsem chtěla, aby měl Hagibor podtitul Kapitoly z dějin osamění,“ představuje hlavní postavy a téma své druhé prózy kunsthistorička Milena Slavická.

Osamělost prožívá každá z nich jinak: Květa, kterou opustil manžel, cítí svou samotu jako hanbu; Hana se po emigraci ocitne v situaci, kdy nemá nejen partnera, ale ani dítě; Erice zase chybí její otec, který se sice občas zjeví, ale svou roli nezvládá. „Zajímá mě, jak vypadá situace ženy, která se ocitne opravdu sama, bez muže, bez ochrany. My víme daleko líp, jak vypadá taková situace muže, protože muži provádějí tuhle reflexi přinejmenším od rytířských románů. Pro psychiku ženy je to ale něco velice nového, co tady mnoho tisíc let nebylo.“

Hagibor částečně navazuje na prvotinu Mileny Slavické Povídky jamrtálské nejen v rovině zpřetrhaných rodinných vztahů, ale i důrazem, jaký klade na konkrétní místo. Stejně jako Jamrtál (část pražských Nuslí) označuje Hagibor (část Prahy 10 a 3) za „území vyhoštěných“. Kromě Prahy 70. let a prostředí „amatérského disentu“ nahlédneme i do tehdejšího londýnského undergroundu, kam se Hana po emigraci dostává. Celý rozhovor včetně ukázek z knihy si poslechněte zde.

autoři: Karolína Demelová , Jonáš Zbořil
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.