Literární orgie jsou zpět. Petr Stančík se v Nulorožci vrací k jídlu, erotice a mysterióznu

„Je to přesně současnost, rok 2018. Ale ta kniha je v takovém paralelním vesmíru, kde neexistují telefony ani internet,“ upřesňuje Petr Stančík, jak vypadá svět jeho nové dekadentní detektivky Nulorožec. Místo internetu tu je informační telefonní linka Isis, místo mobilů telefonní budky. A pak se Stančíkova divoká fantazie roztáčí naplno. Obětí vraždy je jeden noční strážník a dvanáct nosorožic. Detektiv žije v trafostanici s elekřesťanskou kaplí, při řešení případu je nucen prozkoumat starou hrobku, vypořádat se s tajuplným vynálezem jménem gloglobus, pomilovat se s mnoha ženami, vstřebat spoustu paranoidních teorií. Prostě Stančík, jak ho máte rádi. „Jsem takový typický blíženec, to znamená, že se vyznám ve všem a v ničem pořádně. Na jednu stranu to přináší schopnost podívat se na nějaký problém z různých, často netradičních úhlů pohledu, na druhou stranu, když si člověk nedá pozor, přivádí to k takové rozblemcanosti, rozostřenosti. Každopádně se už od dětství zajímám o fyziku, biologii, přírodní vědy, ale stejně tak i o mystiku, alchymii,“ vysvětluje Stančík, kde se vlastně bere jeho zdánlivě nekonečný seznam nápadů, kterými je prošpikovaná kniha Nulorožec.

Stejně jako ve Mlýnu na mumie je i v Nulorožci detektivka pouhým krycím žánrem. „Je to o poznání sama sebe,“ říká Stančík, „no a pak tu jde o mechanismy moci. Jak manipulovat masami, jak se tomu bránit.“ Nicméně, kdo se zlobil, že v Mlýnu na mumie na konci nenašel typické rozhřešení detektivky, v Nulorožci se ho dočká.