Loď Jernanger na plavbě bez cíle

Trudná plavba prošedivělého kapitána i jeho lodi se však pomalu chýlí ke konci – číhá na ní však ještě jedno výrazné úskalí. Návrat osudové ženy a zlomové rozhodnutí, zda truchlivý Jernanger zdědí další vyvržená a nezakotvená duše.

Film norského režiséra Pala Jackmana je melodramatickým obrazem sklonku života, v němž se ozývají promarněné příležitosti i zklamané iluze. Kapitán Eivind je metaforicky spjat se svou lodí, která na volné moře pro všechnu rez, praskliny a závady nemůže vyplout, jen se líně kymácí u stavangerského mola v odlescích své dřívější slávy. Příchod mladíka Krise na palubu znamená i návrat dávných vzpomínek – osud obou mužů se podobá sklonem k útěku před odpovědností, romantickým a přitom ničivým sněním o mlhavých dálkách.

Pod seversky strohou slupkou filmu jako by kolovala žhavá hispánská krev – motivy osudové a léty nezeslabené lásky, kapitánova zvětšujícího se srdce, potápějící se lodi i impulzivní plavby na daleký sever vnášejí do vyprávění prvky vášnivého melodramatu. S nimi si však Jernanger jaksi neví rady – všechna ta velká gesta, náhlá úmrtí i okázalé paralely nepůsobí v kamenitém obrazu mužské duše přirozeně. Scenáristický afekt a neskromnost narušují podmanivý rytmus vyprávění i podařenou drobnokresbu charakterů. S vybičovaným lyrismem zápolí též vizuál, který bez velkých obtíží vstřebá drsnou krásu přírodních scenérií, ale ve stylizovaně sytých Eivindových vzpomínkách sklouzává za hranu kýče.

Z filmu Jernanger|foto: Press kit

Jackmanův snímek nekoncepčně těká od poctivé psychologické studie k pastelové kašírce, která šustí papírem a strojenými formálními zvraty. O to větší škoda, když Jernanger disponuje vynikajícím hereckým výkonem v hlavní roli. Bjorn Sundquist vede cynického bručouna Eivinda i v dlouhých detailech s mračivou uhrančivostí a v jeho odmítavém hrubiánství je cosi velmi podmanivého. Kapitán je archetypálním mužem-tulákem a vyvržencem. Rituální předávání údělu (lodi) i klamná honba za ušlým štěstím by si vystačily bez zmíněné přepjatosti a nestřídmého útočení na city.

Bohužel tak v důsledku není loď Jernanger metaforou svého kapitána, ale i metaforou filmu samotného. Přes neoddiskutovatelné kouzlo zašlých a zklamaných iluzí ji voda v podpalubí povážlivě naklání na stranu a vysněný přístav v dalekém fjordu zůstává jen nedosažitelným snem v mlžném oparu. Místo osudové plavby bez návratu zůstává jen kymácivá plavba bez cíle.

Hodnocení: 55 %