Loď Jernanger na plavbě bez cíle
Eivind je notorický samotář a misantropický neurvalec, trávící podzim svého života na výletní lodi Jernanger. Večer vypaluje bolavou duši vodkou s partou štamgastů, ráno střílí nenávistnou salvu po slunci a posedává v podpalubí rezavějícího vraku. Modrooký námořník se odřízl od minulosti a užívá si zatuchlé pachuti svobody, jakou mu může nabídnout jen moře.
Trudná plavba prošedivělého kapitána i jeho lodi se však pomalu chýlí ke konci – číhá na ní však ještě jedno výrazné úskalí. Návrat osudové ženy a zlomové rozhodnutí, zda truchlivý Jernanger zdědí další vyvržená a nezakotvená duše.
Film norského režiséra Pala Jackmana je melodramatickým obrazem sklonku života, v němž se ozývají promarněné příležitosti i zklamané iluze. Kapitán Eivind je metaforicky spjat se svou lodí, která na volné moře pro všechnu rez, praskliny a závady nemůže vyplout, jen se líně kymácí u stavangerského mola v odlescích své dřívější slávy. Příchod mladíka Krise na palubu znamená i návrat dávných vzpomínek – osud obou mužů se podobá sklonem k útěku před odpovědností, romantickým a přitom ničivým sněním o mlhavých dálkách.
Pod seversky strohou slupkou filmu jako by kolovala žhavá hispánská krev – motivy osudové a léty nezeslabené lásky, kapitánova zvětšujícího se srdce, potápějící se lodi i impulzivní plavby na daleký sever vnášejí do vyprávění prvky vášnivého melodramatu. S nimi si však Jernanger jaksi neví rady – všechna ta velká gesta, náhlá úmrtí i okázalé paralely nepůsobí v kamenitém obrazu mužské duše přirozeně. Scenáristický afekt a neskromnost narušují podmanivý rytmus vyprávění i podařenou drobnokresbu charakterů. S vybičovaným lyrismem zápolí též vizuál, který bez velkých obtíží vstřebá drsnou krásu přírodních scenérií, ale ve stylizovaně sytých Eivindových vzpomínkách sklouzává za hranu kýče.
Jackmanův snímek nekoncepčně těká od poctivé psychologické studie k pastelové kašírce, která šustí papírem a strojenými formálními zvraty. O to větší škoda, když Jernanger disponuje vynikajícím hereckým výkonem v hlavní roli. Bjorn Sundquist vede cynického bručouna Eivinda i v dlouhých detailech s mračivou uhrančivostí a v jeho odmítavém hrubiánství je cosi velmi podmanivého. Kapitán je archetypálním mužem-tulákem a vyvržencem. Rituální předávání údělu (lodi) i klamná honba za ušlým štěstím by si vystačily bez zmíněné přepjatosti a nestřídmého útočení na city.
Bohužel tak v důsledku není loď Jernanger metaforou svého kapitána, ale i metaforou filmu samotného. Přes neoddiskutovatelné kouzlo zašlých a zklamaných iluzí ji voda v podpalubí povážlivě naklání na stranu a vysněný přístav v dalekém fjordu zůstává jen nedosažitelným snem v mlžném oparu. Místo osudové plavby bez návratu zůstává jen kymácivá plavba bez cíle.
Hodnocení: 55 %
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
