Lovestory i hledání návodu na život. Smrtholka citlivě zkoumá téma sebevraždy

„Smrtholka je český název pro Moranu nebo loutku, kterou děcka nesou a hází do potoka ozdobenou a ověšenou vejci a loučí se tím se zimou,“ vysvětluje režisérka Lucie Ferenzová a dodává, že jde i o symbolickou rozlučku se smrtí, po které začíná nový život. Proto je Smrtholka v přeneseném významu i jméno hlavní hrdinky Máry (Anita Krausová), která se cítí prokletá a přitahují ji různé způsoby sebevraždy. V retrospektivně vystavěném příběhu znovu prožívá svůj vztah se svou sestrou (Martina Jindrová), která se zasebevraždila.

Inscenace Smrtholka|foto:Patrik Borecký, A studio Rubín

Většina sesterských dialogů se odehrává v holčičím pokoji kolem dominující pohovky. Diváci se ocitají i na ezo kurzech v sokolovně nebo v temném nočním lese, ve kterém Mára hledá utopenou Moranu. Všechny mužské protějšky – bratra, otce, ezo muže, pana Ročestra – ztělesňuje Petr Reif. „Projevila se tam zkušenost velice intenzivně prožívané izolace i přímá zkušenost se smrtí,“ komentuje nejsilnější momenty inscenace režisérka Ferenzová. Podle ní hlavní představitelka bojuje s apatií k životu nebo právě s přitakáním životu, což je hlavní dramatický moment inscenace.

Smrtholka je příběh dvou sester, příběh ztráty, je to velká lovestory, hledání návodu na život, ale i příběh velké touhy. V Česku se denně zabije tři až pět lidí a během pandemie tento počet vzrostl až o třetinu. Inscenace odkrývá skryté závislostní chování ve vztazích i náš problematický vztah ke smrti – potažmo k sebevraždě. Divadla k danému tématu chystají i odborné diskuze a minimalistickou kampaň na svých sociálních sítích.

Je vůbec možné se osvobodit od svého vnitřního sparing partnera – od svých závislostí a traumat? Proč pohovka představuje hrob i dětský pokoj? Jaký význam má to, že Smrtholka přijde o jazyk? Pusťte si recenzi Marie Kobrlové.