Manon Meurt mají až příliš rádi svoje bezpečí
Rakovničtí Manon Meurt loni předskakovali shoegazeovým legendám My Bloody Valentine, což je pro takhle mladou kapelu obrovský úspěch. Má to ale svoje nevýhody – Manon Meurt jsou od té doby možná až příliš často přirovnáváni k hudebníkům první shoegazeové vlny přelomu 80. a 90. let. Na debutové eponymní desce, kterou si Manon Meurt vydali vlastním nákladem, se členové kapely k téhle době vysloveně odvolávají, jedna ze skladeb se dokonce lakonicky jmenuje ‘94. Jejich inspirační zdroje jsou ale daleko rozmanitější. Z shoegazeu nepochybně vycházejí, jejich vztah k tomuhle subžánru je ale vzdálený jednoduchému kopírování.
Předně je třeba říct, že Manon Meurt nevystupují jako přímí následovníci zmíněných My Bloody Valentine nebo třeba Jesus and Mary Chain. Podle svých vlastních slov se s jejich hudbou seznámili na soundtracích k filmům Sophie Coppolové. Pokud Manon Meurt ve své hudbě na někoho otevřeně navazují, jsou to spíš české skupiny, které se v polovině 90. let pokoušely znít jako pionýři žánru. Manon Meurt nejsou ve druhé vlně, ale až ve třetí – spíš než k My Bloody Valentine mají blízko třeba k Ecstasy of Saint Theresa v období kolem EP Pigment, k anglicky zpívaným nahrávkám české kapely Toyen nebo třeba ke kultovní desce Blue od Sebastians.
Na šestiskladbové desce jsou ale místa, která zmiňovanou estetiku rozostřených kytar a zasněného zpěvu opouštějí úplně. Skladba Until You Can s eruptivním vrcholem má daleko blíž k postrockovým kompozicím Explosions In The Sky, závěrečná bezmála sedmiminutová skladba Blue Bird zase evokuje francouzské kapely kombinující metal a shoegaze jako jsou Amesoeurs nebo Alcest. O originalitu se Manon Meurt rozhodně nestarají, prakticky v každém okamžiku desky je možné vzpomenout si na několik kapel, které znějí podobně. Když se ale žánrové formy naplňují tak svědomitě, jako se to děje na debutu Manon Meurt, vůbec to nevadí.
Co vadí o něco víc, je zřetelný nedostatek ambicí a průbojnosti. Ačkoliv ani jedné ze skladeb nechybí silná melodie, atmosféra nebo pečlivě vystavěná gradace, pořád se není možné vyhnout pocitu, že mají Manon Meurt až příliš rádi svoje bezpečí a nehrnou se do míst, kde to pořádně neznají. Možná jim to stačí – u takhle prokazatelně talentované kapely by ale bylo škoda zahodit potenciál jenom proto, že se spokojí s lehkým nadprůměrem.
Hodnocení: 70 %
Manon Meurt – Manon Meurt (self-released 2014)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
