Martin Evžen Kyšperský vyvolává kouzlo rychlíku Českých drah

27. prosinec 2016
03749044.jpeg

Frontman brněnské skupiny Květy pojal svoje třetí sólové album Vlakem jako poetický záznam myšlenek při cestě po kolejích. Hraje mu k tomu neobvyklý elektronický podklad.

Cesta vlakem z Prahy do Brna – nebo naopak – je inspirativní. Třeba undergroundového básníka Pavla Zajíčka podnítila ke stejnojmenné sbírce, frontmana Květů, písničkáře Martina Evžena Kyšperského, zase k albu Vlakem, sólovému básnivému popisu jedné jízdy. Vyšlo bohužel až na takovém konci letoška, že se ke mně dostalo později než dotazník hudební ceny Vinyla. Což je škoda, v kategorii Album roku by mělo šanci zabodovat.

Když jedete vlakem z Brna do Prahy, je na co koukat – po pravé straně vás zaujmou adamovské Hradčany. O kus dál, u Blanska, zase zjistíte, že projíždíte koupalištěm v lomu, takže se vám za okýnkem, tentokrát při pohledu doleva, může zjevit víla v bikinách. Tunelů je nepočítaně, Letovice mají krásné panoráma, mezi Svitavami a Českou Třebovou je parádní skládka. Zrušený tunel u Chocně, Chvaletická elektrárna a přístav na Labi, placaté Polabí zdánlivě bez konce, to už se obvykle stmívá… a v poslední vsi před Prahou vás vítá Kulturní dům Marie Majerové.


Místo koukání z okna se ve vlaku ale dá taky psát. Martin Kyšperský s tím takhle jednou v Brně začal, nechal se nést náladou a zvuky a hlasy kolem sebe a najednou zjistil, že píše slova na svou třetí sólovku. A že tato bude opět konceptuální, stejně jako její předchůdkyně, vínek dětských vzpomínek s názvem Svetr, tentokrát ale nikoliv o terénním kole, nýbrž o ježdění vlakem. Náhodou mám zrovna v hromádce recenzentských povinností knihu The Train Kept A-Rollin' o tom, kterak železnice inspirovala písňovou tvorbu. Je to anglicky, dost o country a blues, ale dojde tam i na kraftwerkovský Trans-Europe Express. Kyšperského deska by do téhle společnosti krásně zapadla, jenže vyšla v Čechách u Polí pěti a až po zmíněné knížce – s těmi Kraftwerk má ale trochu společného. I Vlakem často evokuje monotónní rytmus železné dráhy elektronickými beaty a úspornými texty, které se leckdy omezují jen na poetické slogany.

Album totiž vzniklo tak, že Kyšperský během jízdy mezi Brnem a Bezprávím, což je kousek za Třebovou, napsal hromadu krátkých textů a dospěl k názoru, že z nich bude sólová deska. Nepřekvapí tedy, že ty texty nejsou dlouhé. Počtem slov si někdy nezadají s haiku a v písních je s nimi zacházeno jako s rytmickými jednotkami, tak trochu minimantrami. Navíc se Kyšperský rozhodl oprostit album od zvuku kytar a bicích, který je tak typický pro jeho domovské Květy, a pojmout dílko výrazně elektronicky. Sám to v jedné písni rozkošnicky shrnuje ve verších: „Komu by se nechtělo spát, když za něho pracuje stroj.“

Kyšperského album ale není přes veškerou hybnost a použitou elektroniku strojové. Naopak, je z masa a kostí, výrazně DIY a reáliemi stoprocentně rozmázlé mezi kolejemi Českých drah. Žádný složitý konceptualismus, ale jinde než ve vlaku z Brna na Prahu by zkrátka vzniknout nemohlo, což si uvědomíme především při táhlejších číslech, jako jsou Kamkolín a Hlasy z vedlejších kupé. Vlaková ospalost je prostě jedinečná.

03769461.jpeg

Přes jistou umanutost a vzájemnou podobnost jednotlivých skladeb je celek vysloveně hitový a ukazuje, že Kyšperský umí využít minima výchozích prostředků na smysluplné maximum. Slova „vlakový personál“ už nikdy nevyslovím jinak než v jeho melodii.

Pokud stejně jako Martin Kyšperský a já jezdíte rádi vlakem, vinete se k červené kožence, hlášení názvů stanic vás dokáží rozněžnit a kontakt kol s kolejemi ve vás vzbouzí posluchačskou koncentraci, kterou doma obvykle jen stěží hledáte, neváhejte s poslechem. Jen pozor, ty melodie strašně nerady lezou z hlavy!

Hodnocení: 100 %
Martin E. Kyšperský – Vlakem (Polí5, 2016)

Spustit audio
autor: Petr Ferenc