Martin Macík, nejmladší pilot kamionu na Dakaru: Bojím se hlavně o svoje spolujezdce

V poušti Atacama musel Martin Macík kdysi svůj první dakarský závod, který jako pilot jel, vzdát. „Bylo mi 25 a byl to snad nejhorší okamžik mého života,“ říká Martin. „Po tříhodinových opravách bylo 7 večer a já jsem se musel rozhodnout. Bál jsem se o spolujezdce. Brečel jsem, ale pomohlo mi, že mě podržela rodina i přátelé. To místo si budu pořád pamatovat.“

Dnes ale považuje poušť za nejvydatnější součást slavného závodu. „Poušť jsou písečné duny, kde se závod často rozhoduje, ale také obrovské pláně štěrku, kamení a soli. Strašně lehko se tam ztratíte. Písek fesh fesh je jako mouka, ve které jsou schované obrovské díry, a jedete v oblacích prachu. Nezažil jsem nic horšího.“

„V zázemí Dakaru panuje celkem kamarádská atmosféra. Ale když chcete vyhrát, musíte mít ostré lokty. Na trati se neodpouští vůbec nic,“ říká Martin Macík. Stíhají si piloti a navigátoři během závodu povídat o krásách krajiny kolem? „Když letíme několik kilometrů po pláni, užívám si tu nádhernou opuštěnou krajinu, kde se fyzicky skoro nikdo nevyskytuje,“ říká pilot LIAZu, který svoji vášeň zdědil po svém otci Martinu Macíkovi sr. Na jaké tátovy rady se Martin vykašlal? Jak řeší společenskou zodpovědnost závodu, trojici environment-security-solidarity? Chtěl by závodit v Africe? Poslechněte si záznam živě vysílané Casablanky.

Související weby: https://www.martinmacik.cz/