Masopust uspokojuje touhu někam patřit. Lidové slavnosti oživují prostor čím dál víc
Masopust bývá zvláště pro introverty nelehké období. Maškary v únoru útočí na vsích i ve městech. Jak je možné, že v posledních letech ožila tradice, kterou ještě nedávno znala řada lidí jen ze skanzenu? Organizování masopustu se zařadilo mezi trendy oživování veřejného prostoru a stejně jako další podobné aktivity naplňuje současnou touhu po kvalitním životě ve fungujícím společenství.
„Masopust tu lidem vytváří kořeny,“ potvrzuje teoretické fráze dlouholetá organizátorka roztockého masopustu Zuzana Šrůmová. Také ona se před lety zapojila do oslav, aby se s místní komunitou sžila. Právě proto roztocký masopust před dvaceti lety vznikl. Původně šlo o klasickou sousedskou obchůzku po domácnostech, dnes se na masopustní průvod sjíždí tisíce lidí z širokého okolí. Někteří návštěvníci se dívají na oficiální průvod a občerstvují se tradičními masopustními pochutinami, jelity i koblihami, většina ale dorazila ve vlastnoručně vyrobených maskách. Průvod doprovází lidová muzika, žongléři, akrobaté i loutkáři. „Stává se, že právě masopust lidi do Roztok přivede a pomůže jim tu zakořenit a najít nový domov,“ dodává Šrůmová.
Klíčovou roli masopustu v sociálním životě potvrzuje i italský antropolog Alessandro Testa, který lidové slavnosti studoval v Česku i na Slovensku: „Jsou různá vysvětlení pro tento novodobý zájem o lidovou kulturu a folklor, určitě sem patří potřeba sociálního života, potřeba vytvářet a udržovat vazby mezi lidmi. Především ve městech jde také o znovuzískání veřejného prostoru.“ Volný prostor ve městech přizpůsobujících se komerčním zájmům dost často chybí.
Revitalizace a obnovování folklorních svátků ale není českou specialitou, podle Testa jde o panevropský fenomén, který se projevuje už několik desetiletí. „V České republice, stejně jako v jiných postsocialistických zemích, se s tím začalo samozřejmě o něco později a v trochu odlišné podobě než v západních zemích.“ Před rokem 1989 byly podobné spontánní aktivity ve větších městech v podstatě zakázány. „Režim se bál velkých skupinových akcí, zvlášť pokud by se jednalo o maskované a ve velké většině mladé lidi. Mohlo to způsobit nepořádek a tomu se chtěl režim samozřejmě vyhnout, nedovoloval žádné velké shromažďování a hromadné vyjadřování. Na venkově a v malých městech byla ale kontrola slabší, takže bylo jednodušší takové akce pořádat,“ vysvětluje Testa. „Na některých místech nedošlo k přerušení tradice, proto vesnické masopusty působí často původněji, vypadají tak jako v minulosti.“
Testa ale nechce vytyčovat ostrou hranici mezi starými a obnovenými masopusty, nic jako skutečná, pravá tradice totiž neexistuje: „Ve skutečnosti jsou všechny vymyšlené, vynalezené. Jsou objektem historických změn, lidé s nimi manipulují, upravují je v různých obdobích a z různých důvodů.“ Revitalizované oslavy se snaží obnovit tradici, ale tak, aby byla funkční a zajímavá i pro dnešní městské obyvatele.
Testova slova Zuzana Šrůmová jen potvrzuje: „Vědomě využíváme staré tradice, které byly funkční, a každý rok se snažíme oživit nějaký další zvyk. Nepřebíráme ale nic bez úprav, nechceme dělat folkloristické slavnosti, snažíme se, aby to fungovalo i dnes. Snažíme se o živý folklor, který jsou schopní žít i mladší a starší lidé. Chceme, aby náš masopust byl současně tradiční i aktuální.“
Roztocký masopust podle jejích slov hraje zásadní roli v místním společenství: „Stmeluje komunitu během celého roku. Pomůže lidem zapojit se do dění a má jednu velkou výhodu. Není to show pro někoho, pro nějaké diváky, je to akce, kam může přijít každý a zapojit se, jak je mu libo. Je to po staletí ověřený způsob slavení a funguje.“
Potřeba budování komunity bývá často silnější ve městech než v menších sídlech, kde vazby vznikají přirozeněji. Někteří komunální politici si to již dávno uvědomili a snaží se potenciál masopustu využít komerčně a politicky. V některých obcích masopusty organizují přímo radnice a vydávají na ně milionové částky. Třeba na Žižkově naposledy věnovali na masopustní veselí 1 600 000 korun.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
