Máte rádi hledání pokladů v městských troskách? Vychází kniha o urban exploringu
„Obejdeme to tady z téhle strany, měla by tady být díra v plotu, pokud ji nikdo nezadělal. Pokud ano, najdeme jinou,“ plánuje DiverZant, jeden z autorů právě vycházející knihy o oblíbeném a tajnůstkářském hobby nazývaném urbex. Chystáme se prozkoumat ruiny pražské teplárny na Veleslavíně, zjistit, kde ještě visí starý čas, a popovídat si o kráse zániku.
Horizont události v teplárně
„Přijde mi to jako nějaká havarovaná kosmická raketa,“ hodnotí urbexer opuštěnou budovu v postapokalypticky působícím areálu jen kousek od rušného městského provozu. Nepochopitelná blízkost míst, kde čas nervózně pulzuje v duchu dnešní doby, a těch, kde se definitivně zastavil, to je jedna z věcí, která dělá z urban exploration tak přitažlivou aktivitu. DiverZant se ale potuluje po zapomenutých místech ještě z jiného důvodu.
„Pokud si člověk najde nějaké místo, které je neznámé, kam se dostal třeba po delší době od zavření, tak tam může najít původní věci. Jsou tam třeba pět, deset let. Osobní věci lidí, kteří tam bydleli, působili, dlouhé roky na ně nikdo nesahal, jsou tam tak, jak je tam lidi odložili. Je to takový dobrý pocit z objevování, ze znovuobjevení. Třeba člověka potěší, když najde v opuštěné, docela nenápadné vile nějakou korespondenci původních obyvatel nebo negativy ze soukromých záběrů. Našli jsme negativ z oslavy narozenin rodiny, která dřív bydlela v té vile,“ vzpomíná náš průvodce, zatímco stoupáme po kovových schodech s utrženým zábradlím nebo se v obrovské, potemnělé hale vyhýbáme hlubokým jámám až do sklepa.
Ve své knize popisují DiverZant a kolegyně Katka Havlíková například zarostlý cínový důl, o kterém panují pověsti, že tu nacisté měli tajnou výrobnu raket V2, dnes se tu prý fotí porno. Vypráví také o chátrajícím lázeňském hotelu, v němž pobýval Eduard VIII a Goethe. Největší urbexový poklad ale DiverZant objevil jinde a docela náhodou. „Našli jsme starou laboratoř, která byla plně vybavená. Hromady různých materiálů, starých přístrojů, lahviček s chemikáliemi.“ Výzkumný komplex byl součástí fabriky, kolem níž vede rušná silnice. Jen jedno lehce pootevřené, zamřížované okno prozradilo, že by mohlo skrývat časovou kapsu. Otevřít se ji DiverZantovi přitom podařilo až půl roku poté, co ji poprvé objevil.
Dějiny zapadlé u Václaváku
Jiné místo, kam se náš průvodce po městské zkáze chce dlouhodobě vydat, je nedaleko centra Prahy. „Je hrozně zajímavá budova, kam jsem se nikdy nepodíval. Možná nebude až tak fotogenická, ale má dobrý příběh. Je to Borůvkovo sanatorium v Praze. Zemřely tu dvě přední postavy českých dějin, Palach a farář Toufar. Nedávno tam udělali takovým partyzánským způsobem mladí umělci pomník. Je to opuštěné, pomalu to chátrá.“
O dalších urbexových pokladech už náš průvodce nemluví, minimálně neprozrazuje, kde se nachází. Ani v knize nenajdete přesné lokalizace, jako by DiverZant spoléhal, že ostatní už si čtenáři dohledají sami. Místo tipů na výlet nám na střeše teplárny vykládá o prvním předchůdci temné městské turistiky. „Jeden z prvních urbexerů v Paříži prozkoumával katakomby. Protože se vydal jenom se svíčkou, tak v podzemí zůstal a našli jeho ostatky až za dva roky. Dodnes je na místě plaketa s jeho jménem a rokem úmrtí.“
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
