Metaloví Leprous na nové desce ordinují lehce ostentativní sebezpyt. A znovu jim to vychází

18. září 2024

Od roku 2009 vydali osm alb a postupně si vydobyli renomé kapely, která nestojí na místě. Do metalu se norským Leprous podařilo vnést nejen originální zvuk, ale i osobní témata, kterým se žánr stále spíše vyhýbá. Na aktuálním albu Melodies of Atonement jsou zase trošku jiní – ubylo třeba orchestrů. Co ale zůstává, je schopnost kapely sochat svůj prog metal do až neodolatelné dokonalosti.

To mají ostatně společné i Ihsahnem, klíčovou osobností norského black metalu a muzikantem, který se už dávno zhlédl v orchestrální pompě. Na letošní eponymní nahrávce znovu neskrývá svou zálibu ve filmových soundtracích. Zakladatel vlivných Emperor však zároveň operuje na poli ultrahutné temné hudby, která dává vzpomenout třeba na klasiky žánru Celtic Frost.

Jestli se pak na něčem shodne téměř celá hardcorová scéna zaměřená na více emocionální a melodický projev, je to rozhodně uvěřitelnost kapely Touché Amoré. Ti jsou na minimálně svých posledních třech deskách stále více ovlivněni zvonivostí a hitovostí indie-rockových kytar, zároveň si ale udržují energii a silný výraz emo-core kapel z 90. let.

Nová deska nazvaná Spiral in a Straight Line všechny tyto inspirace ještě více akcentuje, zároveň ale jasně dokazuje, že Touché Amoré si našli svůj naprosto specifický projev, který stojí i na intenzivním vokálu Jeremyho Bolma a v neposlední řadě jeho textech. Nový singl Hal Ashby je jasným důkazem.

Je Banán při poslechu Ihsahna letargický, anebo soustředěný? Jaké bylo jeho setkání s norským metalistou? A jak se stalo, že Viktora vábí hudba Leprous, přestože její charakteristiky na papíře by ho měly spíše odrazovat? Modeláři hledají rovnováhu mezi odtažitým preludováním a silnými emocemi.

Spustit audio

Související