Metro 2033: příští stanice Smrt

Metro jako uhrančivý paralelní prostor, v němž se věci jeví jinak než ve svitu dne, známe z mnoha literárních i filmových děl. Každopádně tak magické a znepokojivé jako v románu ruského spisovatele Dmitrije Glukhovského ještě nebylo. Ačkoli je Metro 2033 opatřeno dobře prodejnou nálepkou post-apokalyptického thrilleru, v útrobách skrývá přeci jen víc než napínavý příběh o chlapci, který se stane jedním z hlavních aktérů hry lidstva o přežití.
Arťom je ve věku, pro nějž je typický moment zasvěcení - jedna z mnoha obětí jaderné apokalypsy se krčí v útrobách moskevského metra, lačně hltá pohádky a mýty o zaniklém světě a klade si nesmělé otázky po smyslu své životní cesty. Ta nabere překvapivý směr, když je mladík vyslán na misi klíčové důležitosti. Poslední hrstky obyvatel v bezpečí stanic začíná ohrožovat dosud neznámé nebezpečí a právě Arťom by mohl být klíčem k záchraně svých bližních, ale i celého složitého organismu metra.

Glukhovského román je dílem radostné imaginace, obsáhlým výletem do fiktivní mytologie podzemního světa, který je ve skutečnosti zmenšeným modelem toho našeho. V pavoučích sítích moskevské podzemky najdeme dílčí reflexe všech podstatných ideologií, které formovaly lidské myšlení v minulých desetiletích. Část stanic náleží pod patronát fašistických ochránců čisté rasy, Rudá trasa sní agresivní sen o leninské revoluci, na motorové drezíně se prohání nepočetná trockistická brigáda Ernesta Che Guevary, skupina satanistů se snaží vyhloubit tunel do pekel. Glukhovsky s nápadným sarkasmem reflektuje neodbytnou lidskou touhu podepřít svou existenci o obezličku ideologie, i za cenu bolestivých pádů na nos. Arťom bloudí od jedné skupiny ke druhé a v jejich blouznivém počínání se snaží definovat svůj raison d´etre.

Dmitry Glukhovsky při prezentaci Metra 2033|foto: Wikimedia Commons

Dvacet kapitol Metra 2033 pojí příběh o záchraně zbytků civilizace před tajemným nebezpečím z povrchu. Tato dějová linie, jakkoli zpočátku atraktivní, je zároveň největší slabinou knihy. Prozrazuje, že autor není příliš silný v konstrukci děje. Stále více sklouzává ke stereotypnímu variování totožných vzorců a občas se citelně potýká i s poněkud kostrbatým stylem. O to větší respekt si však zaslouží Dmitry Glukhovsky za svou imaginaci a schopnost budovat pulzující a živý svět s neobyčejným množstvím detailů i chytlavých charakterů. Jako když pečlivý modelář staví v láhvi loď, tak autor v útrobách metra skládá panoptikální model současného světa. Pouť hrdiny v něm je univerzálním podobenstvím člověka bloudícího v labyrintu. Co řídí naší cestu zešeřelými tunely existence?

Labyrint metra je krom promyšlenosti i osvěžujícím způsobem satirický - smrtící hypnotická hmota, pulzující v hlubinách pod Kremlem, vede Glukhovského k provokativního zamyšlení nad podstatou odvěkého ruského soužení. Metro roku 2033 náhle není vzdáleným dystopickým prostorem, ale aktuální jevištěm, na němž se v zábavném thrillerovém hávu zjevuje náš svět i naše životní soužení v sice prosté, avšak inteligentní truchlohře.

Hodnocení: 80%