Miloš Forman: Od kolektivu k revoltujícímu jedinci

Forman nebyl výrazný formálním a estetickým novátorstvím, ale ihned se etabloval jako mistr pozorování všedních situací a nesmlouvavého porozumění obyčejným lidem. V případě Hoří, má panenko to bylo příliš nejen na komunistickou nomenklaturu, ale i na italského producenta Carla Pontiho. Ačkoli politika nebyla ve Formanově tvorbě explicitně přítomná, jeho filmy mohly svou bezprostředností a nesmlouvavostí jako politická provokace působit.

Formanova filozofie „nemůžu točit, dokud nerozumím lidem v hospodě“ vedla k delší tvůrčí pauze po odchodu do Ameriky. Ukončil ji natočením typicky nelítostného generačního filmu Taking Off, který podle Kamila Fily patří k jeho vrcholům, byť americkou kritiku ve své době pohoršil. Bylo to však až postupné opouštění kolektivního aspektu a důraz na výjimečné revoltující jedince, které z Miloše Formana udělalo hvězdu a oscarového režiséra.

Při hodnocení autorových nejslavnějších snímků Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus jsou Kamil i Lucie zdrženliví, pokládají je spíše za ukázku vycizelované dramatické filmařiny než za filmy podvratné. Z tvůrčího období devadesátých let vyzdvihuje každý z hostů jiný snímek. Kamil Fila si cení Muže na měsíci, který téma výjimečného jednotlivce dotáhl dle jeho názoru do nejpřesvědčivější podoby.

Lucie Česálková a Kamil Fila|foto: Barbora Linková

Lucie Česálková naopak nejlépe hodnotí drama Lid versus Larry Flynt o vzestupu porno magnáta, které podle ní propojuje působivý individuální příběh a širší kontext. Nad tím, že Miloš Forman patří právem k nejvýraznějším kulturním osobnostem, které vzešly z domácích podmínek, ale panuje shoda. „Žádný nacionalismus. Na Formana můžeme být právem hrdí.“ Takže všechno nejlepší i od nás!

Z filmu Hoří, má panenko|foto: Česká televize