Nová deska Kanye Westa je jako sbírka motivačních citátů. Prostě jenom Ye

11. červen 2018
Kanye West

Kanye West je pravděpodobně ve své manické fázi – před týdnem vydal sólovku Ye, na kterou téměř okamžitě navázal společným albem s Kidem Cudim. A protože Westových desek bude prý letos ještě víc, rozhodli jsme se je pokrývat formátem, kterému pracovně říkáme kolokvium. V případě jeho sólovky Ye konkrétněji kolokvium nenávisti. Jak se nám album líbilo, co nás nejvíc zklamalo a jaké největší bizáry najdeme tentokrát v textech?

V trojčlenném týmu ve složení Jonáš Kucharský, Jiří Špičák a Matěj Schneider jsme se sešli nad novou deskou Kanye Westa a snažili se rozklíčovat, co tím Kanye myslel tentokrát. Někteří z nás se dokonce i trochu těšili – nedávná Kanyeho produkce na desce kolegy Pusha T nám dala vzpomenout experimentujícího a odvážného Kanyeho. Odpověď je ale bohužel hodně jasná: Kanye svou deskou Ye tentokrát nejspíš nemyslel vůbec nic. První dojmy asi nejlépe shrnul Matěj: „Při poslechu desky jsem se cítil tak, jak jsem nečekal, že se někdy u Kanyeho desky budu cítit. Kanye se totiž vždycky snažil být hodně bombastický, tahle deska ale není ani dobrá, ani špatná, prostě tak nějak jenom Ye.“

Asi největší fanoušek Kanye Westa Jonáš Kucharský s tím souhlasí. „Každý očekával, že tam bude něco šíleného, co bude třeba i trochu blbé, ale rozhodně tam budou momenty, u kterých se budeme divit, co se to vlastně děje. Tohle je ale spíš taková pohodlná selanka na gauči, u které se nic nestane. Kanye West se snaží mluvit o svých mentálních problémech, všechno je to ale na levelu motivačních citátů.“ Podle Jiřího Špičáka deska začne a ve stejném okamžiku prakticky skončí a texty se navíc pořád drží na stejné úrovni.

Jonáš navíc upozorňuje, že texty jsou dost bizarní. Nepochopili jsme třeba verš: „Položil jsem ruku na sporák, abych zjistil, jestli pořád krvácím.“ Když jsme se naposledy zkoušeli opařit, krev se vůbec nedostavila. Místo rozebírání textů jsme se tedy radši zaměřili na hudbu. Ta se podle Jonáše pořád pohybuje ve stejném sonickém spektru a zní jako jakékoliv Westovo demo. Na závěr jsme se tedy shodli na jednom přání, totiž aby se Kanye West pod návalem vlažných reakcí vybičoval k natočení opravdu švihnuté desky. Shrnul to Matěj: „Doufám, že Kanye zase natočí něco pokrouceného a bude zase opravdu Kanye. Tahle deska zní, jako by si ji naklikal během dvaceti minut na nablýskaném laptopu v kavárně.“

Jak to zní, když si Kanye uvědomí, že ženy jsou taky lidé? A dopíše někdy Kanye West svoji filozofickou knihu na Twitteru? Poslechněte si celý záznam našeho westovského kolokvia.

Spustit audio
autoři: Jiří Špičák, Matěj Schneider, Jonáš Kucharský