Milovaný chlapče. Židovští rodiče poslali syna přežít do Švédska, poslali si přes pět set dopisů

„V knize mistrně proplétá několik rovin,” říká na úvod dramaturgyně a milovnice takzvaných Absyntovek Michaela Sladká. „To, jak to vypadalo politicky v Evropě, i třeba v neutrálních zemích – v knize je zajímavě vykresleno, jak se Švédsko stavělo k přílivu uprchlíků. A taky je to naprosto strhující, intimní rodinné drama rodičů, kteří pošlou pryč jediného syna a on se začne bolestně osamostatňovat. Je to navíc čtenářům předkládáno fantastickou formou autentických dopisů.” 

Čtěte také

„Základem reportáže je pochopit člověka,“ říká Mariusz Szczygiel v Liberatuře o nakladatelství Absynt

„Každého, kdo zná osudy dětí Nicolase Wintona, asi napadne – co bychom dělali na místě rodičů? Mají jakous takous naději, že dítě přežije za neznámých okolností s neznámými lidmi, ale je to popření základního pudu ochrany mláďat. A nebo ho strhneš, necháš ho u sebe, čímž mu tu naději sebereš?” uvažuje Michaela.

Jako zatím snad skoro každá Absyntovka, i Stromy jsou skvělé čtení proto, že nabízejí velmi komplexní obraz světa. Druhé světové válce díky dopisům a důkladným rešerším vrací každodenní detaily, a tedy i uvěřitelnost a emoce. Kniha rafinovaně rozplétá osudy židovských rodičů, ale i opuštěného syna, který ve Švédsku nežije, ale spíš pouze přežívá. 

Jak se do příběhu chlapce Otty přimotá firma IKEA? Kdo psal o prchajících Židech, že jsou jako „krysy opouštějící loď?” Poslechněte si Liberaturu o skvělé reportážní knize Elisabeth Asbrink A stromy ve Vídeňském lese stále stojí.