Mission: Impossible – Fallout. Zničí vás za 5 sekund, pokud se rozhodnete ho přijmout

Však už to znáte. Zatímco Ethan se drží stranou od světa v jezevčí noře někde v Belfastu, svět se mezitím ocitá na pokraji globální katastrofy a on dostane nabídku, kterou neumí odmítnout. Tentokrát je pro diváka znalého předchozích filmů počáteční orientace v ději mnohem jednodušší. Na troskách Syndikátu vznikla organizace, která si říká Apoštolové a postrádá ideologické centrum svého předchůdce – jejím jediným účelem je působit rozvrat. Agent IMF tak musí dokončit stále ještě neuzavřenou misi, která se nevyhnutelně mění v mesiášský úděl.

Dobře umíchaný koktejl

Sentimentální scény osobních a vzájemných vyznání tvoří spolu s komediálně laděnými party a artově komponovanými výjevy pomyslnou protiváhu těžkotonážní akci. Poměr, ve kterém je tentokrát film z těchto ingrediencí umíchán, má ale nebývale osvěžující efekt. Od nástupu agenta CIA Augusta Walkera mění se na čas Mission: Impossible – Fallout až v sebeparodickou frašku, kdy soupeření dvou elitních špionů ukazuje machismus jako výhradně mužskou disciplínu založenou na vzájemném soutěžení a přeměřování si… v podstatě čehokoli.

Rebecca Fergusonová a Tom Cruise ve filmu Mission: Impossible - Fallout|foto: Cinemart

„Superman s knírem“ Henry Cavill v roli Walkera je možná největším překvapením filmu: z ploché a předvídatelné postavy se ve významově méně zatížených scénách stává element, který pomáhá z posledního příspěvku do série udělat opět něco víc než jen spolehlivě jedoucí akční mašinu. Nemá to zas tak těžké, trojice stabilních hereckých představitelů drží svůj funkční standard: Tom Cruise vytrčuje spodní čelist, Simon Pegg se ocitá na okraji hysterického záchvatu, Ving Rhames připomíná čím dál víc medvěda už nejen zjevem, ale i frekvencí a tempem promluv. A Cavillovi pak stačí jen občas hodit očima, nadzvednout obočí nebo zapojit jiný mimický sval. Nostalgiky a milovníky gangsterek potěší už jen Walkerův kostým v první polovině filmu: jeho neforemnou, sošnou postavu spoutali do oblekových kalhot a košile s kravatou, když to vše doplníte knírem a patkou padající do čela, pocit příjemné nepatřičnosti je na světě.

True Mission: Impossible. V Norsku promítali Fallout na vrcholu 600 metrů vysoké skály

• Upravit
• Smazat

Série Mission: Impossible je známá extrémními akčními scénami, extrémním nasazením hlavní herecké hvězdy Toma Cruise a nyní se k němu přidalo i extrémní diváctví.

Staré a nové

S návratem motivu konkurenčního boje dvou vrcholných amerických tajných služeb procházíme (asi zbytečně) znovu cyklem sebepotvrzení, které by domýšleno ad absurdum mělo IMF jako od vlády maximálně detašovanou zásahovou jednotku provázet neustále. Jestli z něčeho dvě zatím vrcholná díla novodobé éry Bonda a Mission: Impossible, tj. Skyfall a Národ grázlů, berou sílu, je to právě v pozadí se odbývající střet starého a nového světa, dostředivých a odstředivých sil, citového individualismu a funkčního odcizení. Ethan Hunt i James Bond by v době dronů, umělých inteligencí a sociálních sítí měli být dávno v důchodu. Ale je to právě ten „personal touch“, vrcholná morální integrita sbíhající se v jediné osobnosti, co je činí nehacknutelnými, svébytnými garanty řádu a pořádku. Tuhle hru šachů zatím člověk nad strojem ještě vyhrává.

Z filmu Mission: Impossible – Fallout|foto: Cinemart

Zajímavé je také pozorovat, po jakých drahách se tvůrci ikonických sérii po těchto zlomových příspěvcích vydali. Sam Mendes v Spectre pokračoval v introspekci dříve pěkně povrchní postavy Jamese Bonda a celkovém estetickém přibližování evropskému artovému standardu. Christopher McQuarrie se rozhodl pro sequelovou variaci, tj. pro návrat osvědčených témat i stylistických postupů v nové konfiguraci a s příměsemi. A jediné, čím tento druhý nálev opravdu trpí, je řídnoucí scénář s předvídatelnými twisty a někdy už neopodstatněnými akčními scénami (např. bitka v baru v Grand Palais).

Tom Cruise po francouzsku

Jádrové, akční výjevy doznaly nejznatelnější, i když na první pohled možná ne hned postihnutelný posun. Tvůrci šestého Mission: Impossible oholili až na dřeň expoziční fázi těchto sekvencí, exemplárním příkladem může být strhující úvodní seskok padákem na střechu pavilonu Grand Palais, v němž se během pár minut má odehrávat klíčová schůzka. Do akce přímo po hlavě, už není třeba předstírat něco jiného. Kameraman Rob Hardy navíc využívá plně možností velkého plátna a hloubky pole, v jednom obrazu spojuje kaskadérské kousky Toma Cruise a spektakulární panoramata.

S postavou Ilsy Faustové a scénami odehrávajícími se v Paříži vrací se ve Falloutu i asi nejvíc strhují prvek Národa grázlů – střihovou skladbou a celkovou stylizací přiznávaná inspirace nesentimentálním francouzským krimi dramatem, kde automobilové a motocyklové honičky mohou mít i sexuální podtext a citliví málomluvní muži na výpravě za pomstou či spravedlností nevyhnutelně zraňují druhé a zprostředkovaně tak i sami sebe.|foto: Cinemart

S postavou Ilsy Faustové a scénami odehrávajícími se v Paříži vrací se ve Falloutu i asi nejvíc strhují prvek Národa grázlů – střihovou skladbou a celkovou stylizací přiznávaná inspirace nesentimentálním francouzským krimi dramatem, kde automobilové a motocyklové honičky mohou mít i sexuální podtext a citliví málomluvní muži na výpravě za pomstou či spravedlností nevyhnutelně zraňují druhé a zprostředkovaně tak i sami sebe. Tohle je příběh mcquarrieovského Ethana Hunta, který má možná jen tu smůlu, že žije v univerzu Mission: Impossible. A to se mu přizpůsobovat nikdy nebude. Spíš naopak.

Zůstalo-li po mendesovském posledním příspěvku do bondovského kánonu spousta témat uzavřených a ještě víc produktivních otázek do budoucna vyvstalo, Mission: Impossible se díky dvěma filmům Christophera McQuarrieho nachází naopak v stabilním bodě. Stejně jako život Ethana Hunta na konci každého z příběhů. Režisérovi příštího filmu není teda moc co závidět. Anebo se taky jedná o opravdovou výzvu.