Místo dokumentu fotbal. Jak je na tom český ženský dokument?

„Chtěla jsem především zjistit, jak to mají ostatní dokumentaristky. Když sama tvořím dokumentární obsah, setkávám se se spoustou zajímavých otázek, někdy i těžkých k vyřešení,“ vysvětluje svoje motivace Baronová a jako problematické jevy zmiňuje vztahy s dokumentovanými osobami nebo etiku dokumentární práce. Kladou si tedy dokumentaristky, kterých ve své publikaci vyzpovídala tři desítky, ty samé otázky jako ona? „Ano. Zvolila jsem metodiku, díky které si v knize spíš povídáme a ony sdílí svoji zkušenost,“ vysvětluje Baronová.

Marika Pecháčková a Bára Baronová|foto: Tereza Kunderová

Dá se shrnout, z jakých východisek vychází český ženský dokument? „Mám zvláštní rozpor v tom, že tuším nějaké vnitřní propojení našeho ženského jazyka, ale neumím ho pojmenovat,“ odpovídá Marika Pecháčková. „Vždycky, když se o to snažím, když to vyslovím, tak se cítím být zajatá v nějakém pojmu. Nevyhovuje mi to. Zatím jsem nenašla správný pojem, který by to pojítko vyslovil. Nechci říkat, že jsme míň racionální, protože to taky není pravda. Cítím propojení, na druhou stranu je to ale široký rozměr námětů, témat, přístupů, filmových jazyků,“ popisuje. „Když se do toho dotlačím, tak z vlastní zkušenosti vím, že v ženském kolektivu dostanu privilegium myslet a mluvit trošku jinak,“ dodává. „V knize jsem se taky snažila nedělat žádné závěry, těch třicet perspektiv bylo tak unikátních, že to ani nešlo,“ říká k tomu Baronová.

Kniha Ženy o ženách|foto: Nakladatelství wo-men

Lze tedy popsat, v jaké situaci se české dokumentaristky nacházejí? „Chtěla bych se vyhnout nějakému zobecnění. Na jednu stranu je tu příklad Lindy Kalistové Jablonské, která šla žádat o grant, když čekala třetí nebo čtvrté dítě, a jela točit film jako pokročilá matka a podle svých slov nikdy nezažila žádnou diskriminaci. Na druhou stranu máme třeba případ, že když se měl vysílat dokument o ženách ve veřejnoprávní televizi, ale hrál se fotbal, tak najednou v televizi vysílali fotbal – byl upřednostněn. To mají ženy společné, diskriminaci, kterou někdo popírá, jiný ji pojmenuje, jiný ne. Když se ale podíváme na její nenápadné projevy, tak jde přesně o to, že večer pak v televizi běží místo dokumentu o ženách fotbal,“ směje se Baronová.