Místo dokumentu fotbal. Jak je na tom český ženský dokument?
Jak o své práci přemýšlí české dokumentaristky? Tuto otázku si položila právě jedna z nich, literární dokumentaristka Bára Baronová, a jako odpověď vznikla kniha Ženy o ženách. Skoro tisícistranná publikace je teď nominovaná na cenu Nejkrásnější česká kniha roku 2019. K jakým závěrům autorka došla? Ve studiu Radia Wave jsme si povídali s Bárou Baronovou a Marikou Pecháčkovou, rovněž dokumentaristkou a jednou z respondentek knihy.
„Chtěla jsem především zjistit, jak to mají ostatní dokumentaristky. Když sama tvořím dokumentární obsah, setkávám se se spoustou zajímavých otázek, někdy i těžkých k vyřešení,“ vysvětluje svoje motivace Baronová a jako problematické jevy zmiňuje vztahy s dokumentovanými osobami nebo etiku dokumentární práce. Kladou si tedy dokumentaristky, kterých ve své publikaci vyzpovídala tři desítky, ty samé otázky jako ona? „Ano. Zvolila jsem metodiku, díky které si v knize spíš povídáme a ony sdílí svoji zkušenost,“ vysvětluje Baronová.
Dá se shrnout, z jakých východisek vychází český ženský dokument? „Mám zvláštní rozpor v tom, že tuším nějaké vnitřní propojení našeho ženského jazyka, ale neumím ho pojmenovat,“ odpovídá Marika Pecháčková. „Vždycky, když se o to snažím, když to vyslovím, tak se cítím být zajatá v nějakém pojmu. Nevyhovuje mi to. Zatím jsem nenašla správný pojem, který by to pojítko vyslovil. Nechci říkat, že jsme míň racionální, protože to taky není pravda. Cítím propojení, na druhou stranu je to ale široký rozměr námětů, témat, přístupů, filmových jazyků,“ popisuje. „Když se do toho dotlačím, tak z vlastní zkušenosti vím, že v ženském kolektivu dostanu privilegium myslet a mluvit trošku jinak,“ dodává. „V knize jsem se taky snažila nedělat žádné závěry, těch třicet perspektiv bylo tak unikátních, že to ani nešlo,“ říká k tomu Baronová.
Lze tedy popsat, v jaké situaci se české dokumentaristky nacházejí? „Chtěla bych se vyhnout nějakému zobecnění. Na jednu stranu je tu příklad Lindy Kalistové Jablonské, která šla žádat o grant, když čekala třetí nebo čtvrté dítě, a jela točit film jako pokročilá matka a podle svých slov nikdy nezažila žádnou diskriminaci. Na druhou stranu máme třeba případ, že když se měl vysílat dokument o ženách ve veřejnoprávní televizi, ale hrál se fotbal, tak najednou v televizi vysílali fotbal – byl upřednostněn. To mají ženy společné, diskriminaci, kterou někdo popírá, jiný ji pojmenuje, jiný ne. Když se ale podíváme na její nenápadné projevy, tak jde přesně o to, že večer pak v televizi běží místo dokumentu o ženách fotbal,“ směje se Baronová.
Jak a kam se posouvá etika v dokumentu? Kdy bude ke koupi kniha Mariky Pecháčkové Kdo chytá v síti? A proč Pecháčková sama sebe neoznačuje za dokumentaristku?
Související
-
Nezrají jenom muži. Důkazem je kniha Ženy 60+ dokumentaristky Pavly Frýdlové
Už nic nemusím, ale můžu hodně. Tak zní podtitul knihy Ženy 60+, která zachycuje život žen v důchodovém věku, stále aktivních ve veřejném prostoru.
-
Nevěra, pobídka k hledání sebedůvěry. Pusťte si audiodokument o tom, jak se po ní promění svět
Před rokem a půl jsem začala hledat respondenty, kteří zažívají nevěru a byli by ochotní o ní na rovinu mluvit. Nikdo nechtěl.
-
Liberatura o Slečnách
Stará panna, nebo single? Už v pojmenování se odráží posun ve vnímání tohoto jevu společností. Prostřednictvím osmi konkrétních příběhů mapují fenomén neprovdaných ...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.