Nezrají jenom muži. Důkazem je kniha Ženy 60+ dokumentaristky Pavly Frýdlové

8. březen 2018
Přípravy publikace Ženy 60+ Pavly Frýdlové a Libuše Jarcovjákové

Už nic nemusím, ale můžu hodně. Tak zní podtitul knihy Ženy 60+, která zachycuje život žen v důchodovém věku, stále aktivních ve veřejném prostoru. Publikace má za sebou úspěšnou kampaň na serveru Hithit a aktuálně vychází u nakladatelství wo-men Barbory Baronové, která u nás ve studiu společně s autorkou knihy Pavlou Frýdlovou mluvila nejen o vzniku knížky, ale i o společenských paradoxech a roli babiček pro mladé rodiny.

„Vybrala jsem si tohle téma, protože s generací žen přes šedesát let je často spojen nehezký mediální obraz – penzistky na lavičkách krmící holuby, které plní ordinace lékařů nebo podléhají šmejdům při různých akcích,“ vysvětluje motivace za knihou Ženy 60+ Pavla Frýdlová. „Přitom znám spoustu žen starších šedesáti let, které jsou aktivní v nejrůznějších oborech, nejenom pracovně, ale i jako dobrovolnice v neziskovém sektoru,“ dodává.

Spojení s vydavatelstvím wo-men bylo vzhledem k tématu publikace podle Barbory Baronové logické. „Naším cílem je podpora žen ve veřejném prostoru. Děláme skoro všechny knížky pomocí crowdfundingových kampaní, a proto máme už celkem stálý okruh podporovatelů. Ženy 60+ se navíc podařilo úspěšně realizovat v rychlém čase. Téma hodně rezonovalo i mezi mladšími a je evidentně v naší společnosti velmi potřeba.“

Barbora Baronová a Pavla Frýdlová

Jak se podle Frýdlové a Baronové liší postavení starších žen u nás a v západním světě? „Paradox je už v tom, že se říká: ženy stárnou, muži zrají,“ vysvětluje Baronová. „Na stáži v Austrálii mě mile překvapilo, že ženy kolem šedesáti, sedmdesáti let fungují na akademické půdě nebo v rámci umělecké sféry jako přirozené mentorky, což u nás bohužel moc nevidíte.“ Frýdlová vidí problém v nedostatku předškolních zařízení, proto se v rodinách netrpělivě vyhlíží, kdy půjdou babičky do penze, aby se mohly starat o děti. „Ženy to samozřejmě neodmítnou, protože jsou si vědomy toho, že jejich dcera má před sebou celou kariéru a potřebuje jít do práce místo nekonečného čekání na uvolnění místa ve školce.“

Plný pracovní úvazek, nebo nic, proč to v České republice máme tak, a ne jinak, zatímco v jiných evropských zemích si můžete v průběhu života měnit pracovní úvazek podle aktuální potřeby? Vytrácí se z rodin vyprávění? Mohou rozhovory zachycené v knize takové ztrácející se příběhy nahradit? Poslechněte si celý rozhovor o vzniku publikace Ženy 60+ i postavení českých žen ve veřejném životě.

  • Literatura
  • Rozhovor