Mixtape: Umění selekce
Mixtape je písňová kompilace, ve které samotné pořadí a umístění jednotlivých skladeb je základním tvůrčím prvkem.
Název „mixtape“ upomíná na původní nahrávání hudebních výběrů a mixů na kazety – s nástupem CD a digitálních formátů se tvorba mixtapes značně zjednodušila, spousta hudebních kutilů však stále nedá na klasické kazety dopustit. Fenomén mixtapes pronikl od vrcholné éry kazet v 80. letech plně do popkulturního povědomí – americký publicista Geoffrey O’Brien je dokonce tituloval „nejrozšířenější americkou uměleckou formou“ a svou lásku k nahrávání vlastních výběrů ve svých knihách vyjádřil třeba spisovatelé Nick Hornby a Rob Sheffield.
Lídr Sonic Youth a kmotr indie rocku Thurston Moore, který prý sám poslouchá jen kazety, zase dal v roce 2005 dohromady sborník s názvem Mix Tape:The Art of Cassette, ve kterém se množství hudebníků, umělců a publicistů svěřuje s rolí, jakou měly a mají mixtapes v jejich životě. Současným trendem, který praktikuje množství hudebních serverů a blogů, jako je třeba FACT Magazíne, XLR8R nebo The Stool Pigeon, je publikování mixtapes od nových autorů i již známých hudebních veličin – můžete si tak poslechnout třeba snově-eskapistický mix od Kueda, ambientní pastiš legend Global Communication či Plaid, garážovou směsku od Jamieho XX a aktuálně třeba také mixtape od novopečeného hudebníka Davida Lynche.
Mixtapes, totiž cizí skladby poskládané hudebníkem, mají v hierarchii vztahu mezi hudebníkem a posluchačem zvláštní roli. Často s sebou nesou až nezvykle osobní konotace – umělec se vyznává z obdivu ke svým kolegům a zařazením jejich skladeb na svůj mixtape je vlastně na dálku uctívá. Posluchač má pak navíc pocit, že mixtape vznikl přímo pro něj. Evokuje totiž podomácku nahrávané kazety s výběrem hudby, které v pubertě nezřídkakdy suplují třeba milostné dopisy. Člověk, který neskládá vlastní hudbu, může pomocí mixtapes vlastní tvorbu alespoň jaksi simulovat. V mixtapu vzniká nový útvar, fanoušek participuje na výsledné podobě hudby, stává se svého druhu spolupracovníkem umělce.
Tvorba mixtapes má velmi blízko k DJskému řemeslu a je rovněž neodmyslitelně spjatá s počátky hiphopu a jmény jako Afrika Bambaata a DJ Kool Herc. V době, kdy ještě neexistovaly oficiální hiphopové nahrávky, se většina instrumentálních podkladů a mixů šířila mezi fanoušky pouze na kazetách. Za jeden z vrcholů mixtapeové tvorby pak můžeme rovněž považovat instrumentální hip hop, kdy lidé jako Grandmaster Flash nebo později DJ Shadow povýšili tvorbu skladeb ze samplů a útržků na samostatný žánr. Zejména v alternativním hiphopu zůstává tvorba neoficiálních mixtapes stále jedním z nosných pilířů uměleckého vyjádření – a třeba klan Odd Future nebo aktuálně mladý rapper ASAP Rocky si svůj fame ze začátku vydobyli především díky vlastním mixtapeům, často vypouštěným zadarmo ke stažení.
Doslova legendárními se staly mixtapes Lil Waynea, které se jako jedny z mála staly kriticky uznávanými i finančně úspěšnými – a to i přes licenční problémy s nelegálním použitím samplů a instrumentálek, se kterými se ostatně řada oficiálně vydávaných mixtapes často potýká. Za zmínku rozhodně stojí také instrumentální mixtape beatového demiurga Clams Casino, hypnagogické směsi dua Hype Williams a samozřejmě temný r’n’b projekt The Weeknd, jehož brzy snad již kompletní mixtapeová trilogie si v ničem nezadá s regulérní albovou produkcí.
Jsou umělci, kteří ke konceptu mixtapu přistupují tak originálním způsobem, že prakticky negují význam původních skladeb a dělají z nich svoje vlastní. Dobrým příkladem je třeba britský producent elektronické hudby Patten, který před pár dny vydal svoje první album. Ještě předtím ale na stránkách magazínu FACT zveřejnil svůj mixtape, na který vybral písně třeba od Jima O’Rourka, Pixies, Joy Division nebo My Bloody Valentine. V jeho podání jsou ale dnes už klasické skladby k nepoznání. Přes všechny totiž přehodil zvukový závoj z psychedelicky nakřáplých elektronických zvuků, ozvěn a reverbů. Výsledkem je prakticky regulérní album.
Podobným způsobem pracuje třeba hauntologický experimentátor James Ferraro. Ke svému mixtapu, shodou okolností také zveřejněnému na stránkách magazínu FACT, nepřipojil seznam skladeb. Jeho směs osmdesátkových synťákových hitovek je tedy prakticky neurčitelná, nedá se říct, která skladba je stará třicet let a která před půl roku. Pracuje tak s iluzí neexistujícího času stejným způsobem, jako to dělá na svých autorských nahrávkách.
Poměrně svébytně uchopila myšlenku mixtapes švédská indie popová kapela jj. Ta na svém mixtapu pojmenovaném Kills vybrakovala podklady z tracků třeba od Snoop Dogga, Jay-zho nebo Kanyea Westa. Kromě beatů ale převzala i hiphopové texty, které ovšem zpěvačka Elin Kastlander nerapuje, ale zpívá je do vlastních melodií. Tohle nakládání se skladbami jiných interpretů dává vzniknout unikátní nahrávce a ukazuje, že cesty, jak používat už jednou existující hudbu, jsou širší než se může zdát.
Poslechněte si mixtape Jana BártyNejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
