„Modernita osvobozuje člověka od samotného lidství,“ říká ruský filozof Alexandr Dugin

15. červen 2020

Prý ho čte Vladimir Putin, radil členům ruské Dumy i strany Spojené Rusko. Politický analytik a filozof Alexandr Dugin má na současné ruské intelektuální scéně velký vliv. Ostatně, když mluví, nejde mezi jeho slovy o věčném sporu modernity a tradice nečíst odraz skutečné ruské geopolitiky. Proč nenávidí Západ? A jaká je podle něj role Česka v ideálním světovém řádu?

Duginovy názory jsou problematické a bývá obviňován z fašismu. I když mluví o nutnosti obnovit tradici přemýšlení o věčnosti a tradicionalistickém panslavismu, je zřejmé, že autor vlivného blogu Geopolitica.ru a autor víc než 30 knih má přehled v nejsoučasnějším intelektuálním myšlení. I když se proti němu pak s odkazem na Gogola vymezí.

Dugin představuje myšlenkový proud, který má na současnou podobu světa nesporný vliv – odmítání západních hodnot, historická touha ochránit ve jménu tradice jiné národy nebo kritika bezbožné modernity jsou, i když jinými slovy, slyšet i ve skutečné politice. Konzervativní nacionalismus je už nějakou dobu pro ruský geopolitický imperialismus určující a Dugin je jedním z jeho nejviditelnějších představitelů. O západním světě neříká hezké věci, ale zdravá demokracie by přece měla být schopná vyslechnout i svoje kritiky. Jakkoliv mohou být na hraně toho, co je pro nás přijatelné.

Alexandr Geljevič Dugin (* 1962) je ruský politický analytik, filozof a publicista. Je autorem více než 30 knih, v nichž rozebírá geopolitiku, konzervatismus, současnou filozofii nebo teorii Euroasianismu. Pravidelně publikuje na webu Geopolitica.

Jak se cítíte jako konzervativní myslitel v dnešním světě?

Nejsem až takový konzervativec. Konzervatismus je reakce proti současnosti, obrana nedávné minulosti. Konzervativci bojují ve jménu včerejška proti dnešku, protože je děsí zítřek – jsou obránci statu quo. O to mi ale vůbec nejde. Já jsem proti modernitě. A modernita začala před mnoha staletími. Jsem jak proti minulosti, tak proti dnešku i pravděpodobné budoucnosti.

Neodmítám ale nějak povrchně jen moderní kulturu, vadí mi modernita jako taková – mým cílem je nekonečno, věčnost, která si zaslouží jako součást antické kultury obranu. Věčnost je inovativní, čerstvá síla. Není to konzervace starého, je to radikální protiváha vůči všemu, co představuje západní modernita, která nekonečnou dimenzi bytí odmítá. Ale nejsem obránce starých pořádků. Vracet se do minulosti není ani možné, ani užitečné. 

Přesto jste velmi kritický především k západnímu liberalismu. Jak souvisí vaše odmítání liberalismu s kritikou modernity?

Nejsem jenom proti otevřené společnosti, ale proti moderní společnosti. Jsem protivníkem moderního ducha, filozofie, moderní vědy, moderního pojetí člověka a moderní kultury. Liberalismus je podle mé analýzy nejčistší manifestací ducha modernity. Byly nějaké alternativy, které samy sebe považovaly za moderní, ale liberalismus nad nimi jako politická, ekonomická a ideová vize vyhrál, protože z nich byl od počátku nejmodernější.

Ať už to byl buržoazní nacionalismus, fašismus, nebo komunismus, respektive socialismus, byly to ve skutečnosti mnohem konzervativnější, tradičnější a archaičtější vize. Nebyly dostatečně moderní – tak jako liberalismus a jeho radikálně moderní představa lidské individuality. Proto nejsem ani komunista nebo fašista. Všechny tyto ideologie patří k světové modernistické vizi, kterou je třeba zcela zničit. Nejdříve ale musíme pochopit její plán, plán liberalismu, a až pak ji překonat.

Každý metafyzicko-politický program v sobě má nějaký příslib osvobození. Jakou emancipaci skrývá vaše snaha překonat modernitu?

Podle mě je především tato touha lidstvo osvobodit zcela chybná. Na osvobozování je příliš brzy. Místo toho bychom se měli bavit o lidské podstatě, o tom, co znamená vůbec být člověk. Když nejdřív chceme osvobození s tím, že až pak teprve uvidíme, jak se věci – třeba i ontologicky – mají, je to velká chyba. Všechny tradiční, hierarchické, archaické společnosti přitom mluví o osvobození – Indové mají Mokšá, křesťané víru v Krista. Ale když takové osvobození projektujeme v cosi nám vnitřního, horizontálního, je to pokřivování hlavních antropologických, metafyzických problémů. V tom se modernita plete.

Otevřené hlavy jsou série rozhovorů s předními světovými intelektuály a intelektuálkami. Snažíme se představit osobnosti, které dokážou současnou realitu komentovat z nečekaných pozic a jejichž dílo překračuje hranice zavedených kategorií. Usilujeme o představení co nejširšího spektra názorů a myšlenkových proudů, které rezonují v současné společenské debatě v západní Evropě, USA, Číně i dalších koutech světa a které mohou být zajímavé (i přes jejich kontroverzní nebo lokálnímu kontextu odcizený charakter) pro českého posluchače.

Chce nejprve osvobodit člověka a pak se uvidí. Ale tím dává najevo, že nechápe, co člověk je, a se slovy o osvobození míří k čistému nihilismu. Osvobozujete další a další lidi od všech kolektivních pout a identit a skončíte u toho, že člověka oddělujete od samotného lidství. To je přesně to, co přichází se spekulativním realismem. Tento čistě a radikálně anti-humanistický filozofický obrat pozoruji s velkým zájmem. Odhaluje totiž esenci modernity, kterou je proti-lidství, anti-ontologie, transcendentální nihilismus. Odhaluje to vnitřní strukturu modernity jako takové. Než budete osvobozovat jedince, třídy, rasy, musíte definovat, co je vůbec člověk. A pak teprve přemýšlet, jestli vůbec osvobození žádá, a když, tak jaké.

Jak se tato anti-humanistická modernita odráží ve hmatatelné politice?

Snažím se vytvořit globální anti-modernistickou frontu, která bude bojovat proti všemu, co je moderní. Především proti Západu, liberalismu, americkému imperialismu, teorii lidských práv, proti všemu, co považuji za vrcholovou formu modernity. Je to pragmatický úděl – musíme sjednotit Číňany, Íránce, islamisty, Rusy, populisty, Afričany, Latinoameričany, kteří ze svých lokálních důvodů také vedou povstání proti západní modernitě, liberalismu a globalizaci. Proto jsem třeba podporovatel Donalda Trumpa a všeho, co stojí proti pokročilému modernismu.

Ale není to jen taktická opozice. Myslím, že se objeví něco víc než jen pragmatická spojenectví. Musíme vybudovat globální vizi boje, který, tak, jak si ho představuju, bude poslední eschatologickou bitvou globální armády věčnosti proti globální armádě času. Je potřeba obnovit spirituální dimenzi tradiční metafyziky civilizací, v níž byla věčnost ústředním motivem, a využít ji. Musíme se připravit na velké katastrofy, jejichž náznaky vidím v pracích Nicka Landa, Ray Brassiera, Rezy Negarestaniho, akceleracionistů. Odhalují totiž skutečnou metafyzickou agendu Západu – tou je destrukce lidstva, šíření virů, radikální objektivita. Toto se na nás hrne. A v jednu chvíli to vyvolá ohromnou reakci všeho, co ještě má nějaký vztah ke klasickému antropologickému pojetí nekonečného. 

Čtěte také

Nemůžeme doufat v pozvolné změny, pomalé štelování, konzervativní reformy. Před námi leží poslední velký eschatologický souboj mezi radikálním subjektem, který bude reprezentovat fronta věčnosti, a radikálním objektem – technosférou, liberalismem, akceleracionismem. Akceleracionisté jsou zajímavý případ, protože jsou zrádci vlastní strany. Blížící se realitu popisují pravdivě termíny, jako je otevřená společnost, Sorosova lidská práva.

Otevřít společnost znamená zmasakrovat lidskou individualitu, podobá se to lovecraftovskému příchodu prastarých bohů. Moderní kapitalismus a globalismus připomínají příchod bohů-idiotů. Podívejte se na Trumpa nebo na Gretu Thunberg. Ta je dokonalým obrazem těchto prastarých bohů, hybridní stvoření, polo-červ, polo-dívka, polo-stařena, polo-globalistka, semi-ekoaktivistka. Post-humanistická figura. Všechno to zapadá do geopolitických představ atlanticismu a euroasianismu. V dnešní filozofii je právě takový souboj vidět mezi tradicionalismem a modernismem.

Díky, že jste zmínil geopolitiku, protože tím se dostáváme k vaší takzvané čtvrté politické teorii, kterou, pokud se nepletu, teď popisujete. Jaká je ve vaší představě tohoto boje role Ruska?

Geopolitika vždy souvisí s metafyzickou realitou. Když se podíváte do naší historie, Rusko vždycky bylo definované svou opozicí k Západu. Ortodoxně křesťanská, slovanská identita byla ustavující ideou našeho národa po staletí. Díky ní vznikla i česká slavofilská tradice, ještě před naší vlastní ruskou verzí. Panslavismus a nejvíc ze všech Rusko v ní bylo považováno za jakýsi katechon, poslední překážku proti příchodu světa antikristova. Tato opozice proti Západu, jeho reformám a způsobům organizace společnosti byla klíčová motivace ruské společnosti po mnoho staletí. Geopoliticky vzato dosáhla svého vrcholu v souboji mezi carskou říší a Británií. Navíc to ve skutečnosti byla anglosaská tradice, v níž se opozice mezi modernitou a tradicí, Západem a Východem objevila. Jako věčnou metafyzickou, ideologickou opozici ji popsal britský geopolitik Halford John Mackinder jako spor mořské a pozemní moci. Je to skvělý způsob, jak na historii carské říše, Sovětského svazu a moderního Ruska pohlížet.

Alexandr Geljevič Dugin (*1962) je ruský politický analytik, filozof a publicista. Je autorem více než 30 knih, v nichž rozebírá geopolitiku, konzervatismus, současnou filozofii nebo teorii euroasianismu. Pravidelně publikuje na webu Geopolitica.

Ale není to jenom o Rusku proti Americe, Rusku proti Západu, ale taky o populistech proti globálním liberálním elitám. V tomto smyslu je Trump, respektive ve své kampani byl, svým způsobem euroasianista. Zajímala ho pozemní síla, pozemní moc hluboké Ameriky, chudé a pevninské, stojící proti liberálním finančním elitám New Yorku. Geopolitika není pouze horizontální, ale taky se o ni dnes bojuje uprostřed každé společnosti. V Íránu, Indii, České republice, Francii, Itálii, Latinské Americe i Rusku. Všude vidíme stejný spor tradiční identity a globální elity. A přesně toto se děje v moderní Evropě. Evropské elity představují mořskou moc, zatímco populismus je ta pozemní. V dnešním post-ideologickém světě je zřejmé, že nikdo, a to včetně Západu, už nevěří v univerzalitu liberální demokracie a otevřené společnosti. Tyhle představy pouze sloužily k zakrytí jiných ekonomicko-politických operací. 

V rozhovorech s vámi jsem narazil na váš koncept archaeomodernismu, kde vykreslujete Rusko jako hraniční prostor mezi modernitou a tradicí. Pokračuje to i dnes? 

Archeomodernita je nemoc společností, na které byla modernizace uvalena zvnějšku. Platí to jak u Ruska, tak u východoevropských zemí, které jsou uvnitř mnohem tradičnější, ale na povrchu se tváří moderně. Nejpokřiveněji a nejodpudivěji je to vidět na Ukrajině, která je sice modernizovanější než Rusko, ale zároveň je to modernistická karikatura. V případě Ruska to nejlépe popsal Gogol – když na přirozenou identitu tradičního, zdravého lidu zaútočí modernita, vznikne monstrum. Přesně taková je ruská modernita. Působí bolest, utrpení, vytváří strašlivou kulturu. Do Ruska archeomodernitu zavlekl Západ, Petr Veliký, bolševici, liberálové. Archaeomodernita ale obsahuje i velkou tradiční složku – prastaré, posvátné kořeny ruské národní identity. Ty se prostřednictvím modernity projevují obludnými způsoby.

Logo

Přesně takové je putinovské Rusko, je to monstrozita, nemocná společnost, která je uvnitř roztržená mezi tradicionalistickými obyvateli a liberálními, prozápadními elitami, jež praktikují karikaturu cézarismu. V porovnání se Západem je ale zřejmé, že Rusko je mnohem tradičnější, konzervativní, i co se ontologických aspektů týče. A proto je Rusko lepší. Jsme velmi nemocná, perverzní společnost, ale pořád mnohem zdravější než cokoliv jiného. Jsme špatní, jsme společnost plná rozporů a utrpení, ale jakákoliv západní společnost je mnohem horší. Archaismus je nemoc, ale modernita je ve své čisté podobě virus, jed, smrt a destrukce. Vezměte si koronavirus. Je to virus s korunou, jakoby král světa, přesně taková je univerzalistická  modernita. S ní je archaismus v rozporu.

V rozhovoru pro Ideaonline jste mluvil o ideálním geopolitickém uspořádání jako o „mírumilovné koexistenci amerického, evropského, ruského regionu“. Ale jak to jde dohromady s vaším záměrem zničit modernitu? Destrukce přece nikdy není mírumilovná.

Taková koexistence by byla možná pouze tehdy, když by se modernita přestala snažit být něčím univerzálním. Mohli bychom pak nakažené regiony, tedy Spojené státy nebo Evropskou unii, uzavřít v karanténě jako jakási laboratoria. A pokud byste chtěli žít s nemocí – prosím. Ale ať se neexportuje. Podle mě má teorie lidských práv, feminismus, moderní věda, technologie, iPhone, digitalizace a kapitalismus stejnou podstatu – pokud chcete jít tímhle směrem, pokud chcete jít s morem, tak si ho ale nechte pro sebe. Jestliže lidé na Západě – a teď nemyslím vás Čechy, vy jste naši bratři, jste součástí naší slovanské a velmi tradiční kultury a civilizace, ale třeba Američany – chtějí takovou společnost a chtějí od nás bezpečí, měli by s exportem svého viru přestat a nechat si ho do svých zón. Jenom když bude mezi civilizacemi karanténa, můžeme mírumilovně kooperovat.

Ale platí to pro islámskou, ruskou nebo čínskou civilizaci. Ať už patříme ke zlým, nebo dobrým, jedovatým, či zdravým civilizacím, měli bychom se vzdát ambicí svou vlastní kulturu vnucovat ostatním. Nechceme exportovat ruský způsob života, ale nechceme ani importovat ten západní. Jenže ten je agresivnější, víc než čínský nebo islámský. Mírumilovné soužití může přijít i skrze válku nebo odpor. Nyní jsme pod útokem zápaďáckého viru. Nemůžeme říct: no, tak jim navrhneme, že budeme v míru kooperovat. Pokud by Trump plnil sliby ze své kampaně, mohla by to být naděje  pro takovou koexistenci, tedy Amerika Američanům, Evropa Evropanům, Rusko Rusům, Čína Číňanům. Pak by mohl existovat multipolární svět. Ale jak vidíme, globalisté, Sorosovi fanatici, digitalizace, kapitalismus nebo feminismus mor a morbidní myšlenky dál rozšiřují. Tomu se musíme postavit na odpor.

Čtěte také

Chci zničit univerzalistické, globalistické tendence modernity, ne ji samotnou. Virus, mor by měl dál existovat – stejně jako bez smrti není život, bez americko-evropské pohromy není možná zdravá společnost. Myslím, že modernita by měla existovat, ale měla by být vymýcena v naší, na nekonečnu postavené společnosti. Měli bychom ji omezit a udržet v karanténních zónách. Nejde mi ale o udržování hranic národních států, ale hranic civilizací. Nesnáším nacionalismus – je moderní a buržoazní. Potřebujeme vytvořit civilizacionismus.

Mnoho lidí by vám řeklo, že sice osočujete modernitu kvůli rozšiřování svého vlivu, ale na velmi hmatatelné úrovni to přece dělá i Čína a Rusko. Například co se týče Ukrajiny. Ospravedlňuje boj proti modernitě i takové aktivity?

Zaprvé, je to obrana. Zadruhé, jsou lokální. Netváříme se, že chceme svůj vliv šířit přespříliš. Máme přirozený cit pro to, co je přirozené. Západ se snaží lidskou podstatu svými standardy zakrýt. My se jen snažíme svoji legitimní, přirozenou zónu vlivu obnovit – jinak by byla zasažená pohromou. A co vidíme ve východní Evropě, Bulharsku, na Balkáně a velmi zřetelně na Ukrajině, je, že pokud bychom tam neměli vliv my, měl by ho mor. Ale nechceme svůj vliv šířit příliš daleko. Například naším cílem není proměnit islámskou civilizaci – mají zcela jiný systém –, nechceme svůj vliv rozšiřovat na Čínu.

Čína tohle chápe a chápe limity svého civilizačního vlivu. V tom se od globalistů liší. Exportují jen ekonomiku, infrastrukturu a vždycky si můžete vybrat, co od Číňanů přijmete nebo odmítnete. To je úplně jiný způsob chování. Islám je v tomto naléhavější, ale mnohem slabší, a navíc nedokáže udržet pohromadě ani svůj vlastní prostor. Bojují mezi sebou a nemají žádný plán, jak vytvořit kolektivní identitu. A proto je islám mnohem slabší než Rusko nebo Čína a snaží se využít jakékoliv příležitosti, aby upevnil svoji pozici v Evropě – a globalisté jim to dovolují, aby postupně ničili a podrývali evropskou identitu. Mnoho muslimů tak pomáhá distribuovat, expandovat pohromu chaosu a globalizace místo toho, aby bránili svoji vlastní kulturu. Jsou jen malé výjimky, jako je Jordánsko nebo Saúdská Arábie. 

Opět se vracím k potřebě chápat přirozené hranice vlivu. Pokud Trump postaví svou zeď proti Mexiku, myslím, že podobná zeď by měla bránit americkému vlivu v Latinské Americe. Proč mají Američané tolik vojenských základen po celém světě? Tak daleko od Spojených států? Ty představují skutečné nebezpečí. Takzvaný ruský imperialismus je lokální, regionální a omezený, zatímco západní imperialismus je globální, nebo se aspoň tak tváří. A to je ten rozdíl. Ale pokud tu je globalismus se svým cílem ovládnout celé lidstvo, pro multipolární uspořádání není naděje. Nemohli bychom pak ubránit svou nezávislost a identitu. Musíme se vrátit k přirozeným formám civilizací, obnovit přirozené zóny vlivu.

Například: co je za problém s Ukrajinou? Ukrajina po pádu Sovětského svazu dostala teritorium obývané dvěma zcela odlišnými druhy společností. A neudělali nic, aby harmonizovali většinově euroasijský východ s východoevropským západem, tak jako to udělala například Belgie. Ukrajinský západ místo toho svoji identitu uvalil na zbytek země, a proto tam dnes probíhá občanská válka. Rusko podpořilo východní část ukrajinské společnosti pouze proto, že za druhou stáli globalisté a univerzalisté. A tak je dnes Ukrajina zcela zamořená.

Je ale civilizační prostor něčím, co si člověk volí? Co se týče České republiky, máme tu docela dost lidí, kteří by se k vašemu pojetí člověka nejspíš celkem rádi přidali, a pak velkou část, která je spíš prozápadní. Jaké ve vaší představě zbývá místo pro takovéhle hraniční prostory?

Takové smíšené prostory by mohly být speciální zóny bez zřejmé identity a jednoznačné geopolitické orientace. Mohli bychom pro taková neutrální místa zavést zvláštní pravidla, stala by se jakousi hrází mezi civilizacemi – bez přesných národních hranic, protože civilizace také žádné přesné okraje nemají. Ukrajina by mohla být taková zóna mezi Ruskem a Evropou, pokud by netrvali na tom, že jsou součástí Evropy. Protože nejsou. A proto mají občanskou válku. 

Čtěte také

Co se týče České republiky, tak česká identita je velmi komplikovaná. Během husitských válek jste bojovali za nezávislost pod protestantskou vlajkou, mnoho nacionalistů jste měli v Německu, když jste byli součástí Rakouska-Uherska. Pak jste bojovali za osvobození. A v některých momentech své historie jste si zcela zřetelně vybrali podporu Ruska. Například ono hnutí za osvobození Čechů bylo postavené na slavofilské teorii. Je na vás, jak se rozhodnete. Mohli byste se považovat jak za západní Evropu, i když to v plném a původním smyslu slova nejste, ale zároveň jste Slované, máte úplně jinou tradici, identitu, jazyk, kulturu. Jste zajímavý limitní případ. Podobně ale nejde ani jasně říct, kde končí euroasijské Rusko a začíná islámský svět. A myslím, že není v našich silách mít v budoucnu kontrolu nad celou východní Evropou. Mohla by se stát mostem, neutrální zónou.

Ale takové rozhodnutí by se nemělo činit na základě nějakého abstraktního principu. Mělo by být postaveno na historii, rovnováze sil v dané společnosti. A aby se mohlo nějakého přirozeného balancu dosáhnout, musíme omezit západní touhu stát se univerzálním modelem. Pokud by Češi raději chtěli Evropu, tak prosím. Ale Evropská unie je dnes ve skutečnosti anti-Evropa. Vybíráte si sebevraždu. Samozřejmě to je v pořádku, můžete si vybrat sebevraždu, pohromu. Je to zcela na vás. Ale můžete se taky rozhodnout zachránit se, obnovit svou identitu a orientovat se, což mi přijde pro vás nejlepší, euroasijským směrem, k panslavismu. Pokud najdete třetí cestu, dobrá. Nebo se můžete přidat k Číně, nechat se islamizovat či zaplavit migranty. Je na vás, kde si najdete na mapě světa místo.

Ale jednu věc byste měli mít – přesný a realistický pohled. Neměli byste být pod vlivem propagandistů, kazatelů lidských práv a jiných univerzalistických doktrín. Problém je, že Rusko Čechům nenabízí žádný univerzalismus. Když přicházíme jako turisté, přátelé, obchodníci, jsme prostě sousedé, dobří sousedé. Nechceme, aby se Česká nebo Slovenská republika nebo jiná evropská země podřídila ruské vládě. Máme vlastní agendu.

Co vadí na Západu nejvlivnějšímu ruskému filozofovi? A počítá ve svém novém světovém řádu i s Českem? Poslechněte si rozhovor s Alexandrem Duginem.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.