Modeschau: Českým textilkám se daří, z Asie se vrací zakázky a Evropa je připravená

Už třetím rokem je součástí jarního pražského týdne módy MBPFW volně přístupná vzdělávací platforma Business Forward Forum. Konference určená pro profesionály, novináře i širokou veřejnost, která chce nahlédnout do fungování současného módního průmyslu. V Modeschau vám v následujících měsících postupně přineseme souhrn toho nejzajímavějšího, co na konferenci BFF zaznělo. Začínáme s prezentací Otakara Petráčka z české textilky Mileta, který vystoupil za asociaci ATOK a shrnul současný stav českého textilního průmyslu. Jak se podle ATOK českému textilu daří?

V českých továrnách se nevyrábí jen tkaniny a konfekce, ale i technické textilie, nanovlákna, smart textiles nebo netkané textilie. Aktuálně je naše produkce zpět na úrovni před krizí, to znamená na číslech podobných roku 2006–2007. Byznys se od té doby změnil, ze hry vypadla řada starých hráčů. Objevily se ale nové, úspěšné firmy, zejména ve smart textiles a v nanotextiliích. Třeba v oblasti nanovláken patří česká produkce společně s Tchaj-wanem do světové špičky kvality.

Od roku 2010 je český textilní průmysl stabilizovaný a bez silných výkyvů, co se týče zaměstnávání lidí. Průměrné platy se pohybují ve výrobě tkanin kolem 24 tisíc, ve výrobě konfekce okolo 17 tisíc. Zajímavým specifikem, které souvisí s nízkými platy, je, že v textilu pracuje řada osob se zdravotním hendikepem a mnoho žen. Český textilní průmysl tvoří celkem 391 firem nad dvacet zaměstnanců. Skoro 47,5 miliardy korun ročně vydělává výroba tkanin, ve které pracuje přes 23,5 tisíce zaměstnanců, konfekce oproti tomu vydělává méně, 7,5 miliardy korun produkují podniky s 11,5 tisíce zaměstnanců. Celkově tedy český textilní průmysl produkuje roční tržby 55 miliard a zaměstnává na 34 tisíc lidí.

Česko už není konfekční dílnou, je ale stále zásadním evropským producentem tkanin. Zatímco na úrovni tkanin se v Česku vyrábí první světová liga, konfekční zakázky míří jinam. Do Itálie, Polska, Makedonie nebo do Rumunska. Řada evropských zemí je na tom ohledně textilního průmyslu mnohem hůř než my. Například Holandsko, kde je mnohem více škol zaměřených na oděvní design než u nás, k nám posílá exkurze studentů, aby viděli, jak fungují textilky.

V českých továrnách dnes vyrábí řada světových módních značek. Například v Brně funguje největší výrobce vlněných látek v celé Evropě. Jde o podnik Nová Mosilana, vlastněný italskou skupinou Marzotto. Pokud si koupíte kvalitní vlněný oblek od některé z předních italských značek, pravděpodobně bude ušitý právě z látky z Brna. Podobně je tomu v případě továrny Velveta, která ve Varnsdorfu vyrábí kvalitní samet a manšestr, nebo firmy Mileta, která prodává košiloviny do více než sedmdesáti zemí světa.

Zajímavým faktem je i to, že v Česku se vyrábí více bavlněných tkanin než v Itálii, ale nepřiznává se to. Řada továren je vlastněná italskými značkami, a ačkoliv je zboží z textilu vyrobeného u nás, ve finále na něm je cedulka Made in Italy.

Velkou otázkou je, jak evropský průmysl může konkurovat asijské produkci. Podle Otakara Petráčka jde o pružnost a logistiku. Klíčová je schopnost dodat rychle a kamkoliv po světě malé množství zboží. Základní komodity, které patří k nejprodávanějším, má například textilka Mileta skladem a je díky tomu schopná reagovat na objednávky během pár dní. Aktuálně v řadě evropských zemí textilní průmysl roste, protože se vrací část zákazníků z Asie. Jde o firmy, které chtějí rychlé reakce a menší série zboží.

Velké textilní firmy v Evropě si podle Otakara Petráčka nekonkurují, ale naopak tvoří dobře se doplňující systém. Za zásadní považuje, že na starém kontinentu je stále kompletní zázemí, od vzdělávání přes výrobu strojů až po produkci tkanin a konfekce. Evropě se díky tomu daří udržet průmysl na té úrovni, že je tu možné odehrát celý byznys. Od návrhu přes textil a konfekci až po marketing a retail. Je důležité podotknout, že Evropa v tomto pohledu zahrnuje také Turecko, Maroko a Tunis i celé Středomoří.