Modré stíny: Když Česká televize točí quality TV

22. březen 2016

Kreativní producent ČT Jan Štern v Konfrontacích Petra Fischera tvrdí, že čeští diváci ještě „mentálně a kulturně nedorostli do kvalitních produktů“, jako jsou seriály quality tv. Sleduje je prý jen fanouškovská skupina, pro kterou se točit nevyplatí. Přesto právě pod jeho vedením vznikly Modré stíny, první česká televizní detektivka, která se ke quality tv může počítat. S ohledem na Šternova slova by byla škoda, kdyby formálně divoká minisérie zapadla. Tentokrát se totiž povedlo něco v televizi zatím nevídaného.

Už od první scény je jasné, že sledujeme něco úplně jiného, než jsme u seriálů České televize zvyklí. Úvodní rozhovor univerzitního profesora a novináře, kteří jsou záhy nalezeni mrtví, upoutá neobvykle koncipovanými záběry, osvětlením i stylizovaným zvukem. Figury jsou vytlačeny na okraj záběrů a pod nečekanými úhly se tu ukazuje pronikavými zářivkami prosvětlené atrium jezuitského konviktu. Když se pak s policistou zaháčkovaným jakýmsi lobbistou ocitáme v sauně, nečekaná kompozice záběrů na sebe strhává téměř veškerou pozornost. Mohlo by se zdát, že sledujeme cosi experimentálního. Zároveň není pochyb o tom, co se tu děje: předražená rekonstrukce budovy konviktu, který je v majetku olomoucké univerzity, neušla pozornosti jednoho z profesorů, ten zase neušel pozornosti lobbisty.

Záběry, ve kterých dominuje interiérová architektura a lidé jsou umístěni jaksi bokem, zdůrazňují strukturu seriálového světa. Podobně jako ve spletenci vztahů určeném korupcí mají postavy jen periferní význam, i v jednotlivých obrazech jsou posunuty na okraj. Kamera mezitím ze zdánlivě vychýlených úhlů prozkoumává celý prostor. Nejpřímočařejší ukázkou vizuální koncepce seriálu jsou zmíněné úvodní záběry, budova konviktu, která hraje v případu ústřední roli, v nich dominuje nad brzy zavražděnými figurami. O vztahu člověka a architektury, který může ilustrovat stav společnosti, mluví Viktor Tauš v nedávném rozhovoru pro Radio Wave.

Čtěte také: Viktor Tauš o Modrých stínech: Vztah člověka a architektury ilustruje stav společnosti

Podobně jako v mnoha současných detektivkách, které mají ambice reflektovat společenskou atmosféru, střídají potíže při vyšetřování osobní problémy jednotlivých kriminalistů. V depresivním světě selhává systém, spravedlnost i osobní vztahy. Skupina kriminalistů umístěná v provizorních podmínkách nevzhledné kancelářské budovy, infiltrovaná kapitánem, kterému úkoly zadává někdo jiný, se svou aktivitou snaží vytvořit alespoň iluzi možné změny. Společenský postoj vůči lidem, kteří to ještě nevzdali, ilustruje jedna z replik univerzitního profesora, který názor profesorského sboru na aktivitu zavražděného kolegy charakterizuje jako „tichou podporu marného snažení“.

Vizuálně zdůrazněná bezmocnost postav je daná konflikty, které vyvolávají staré záležitosti (dřívější příslušnost Vitouše k StB) i současné problémy (propojení politiky a akademického prostředí korupčními vztahy). O těchto tématech se v Modrých stínech mluví věcně, bez sklonu démonizovat provinilé postavy nebo jejich provinění relativizovat. Zpověď zničeného disidenta v Lábusově lehce karikaturním, současně velmi uvěřitelném podání, až příliš pomstychtivé usvědčení komisaře Vitouše z práce pro StB nebo rozhovor Vitouše a majorky Výrové o strachu za normalizace a dnešní neuróze jsou uzlovými body jedné z nejvyspělejších scenáristických reflexí české deprese z porevolučního vývoje. Modré stíny tedy nejsou zajímavé jen vizuálně. Celou architektonickou strukturu seriálu drží výborný scénář Petra Jarchovského, napsaný podle detektivek Michala Sýkory z olomoucké filozofické fakulty, kde se příběh odehrává.

03593312.jpeg

Tauš se navíc mohl spolehnout na silný herecký ansámbl s Klárou Melíškovou v čele, známý už z předchozí minisérie Případ pro exorcistu režírované Janem Hřebejkem. Ty samé postavy olomoucké kriminálky, které v Exorcistovi, až na Výrovou, působily kašpárkovsky, neproniknutelně nebo zbytečně, najednou fungují jako tým lidí se zřetelnými vztahy a pochopitelnými charaktery. Majorka Výrová by se v podání Kláry Melíškové mohla stát novou ikonickou postavou české televizní detektivky. Kupodivu se tu netluče její přirozený projev s Krobotovým fanfarónstvím (komisař Vitouš) a tlumeným výrazem Stanislava Majera (kapitán Mráz), vyčnívá jen tentokrát příliš snaživý David Novotný (kapitán Baran).

Česká televize Modré stíny odvysílala v období, kdy se díky snímkům jako Rodinný film, Já, Olga Hepnarová nebo Schmitke kompletně mění představy o současném českém filmu. Podobně jako Modré stíny připomínají současné kvalitní evropské seriály, začíná se i český film podobat evropskému. Taušův seriál je současně díky své předloze ryze český a díky vizuální koncepci osobitý. Český seriálový marasmus narušuje, aniž by otrocky kopíroval vzory.

03593314.jpeg
autor: Táňa Zabloudilová
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.