Moje obrazy jsou jako balkánská diskotéka, říkám tomu turbofolk, popisuje Jan Vytiska

„Naši se rozvedli a my jsme se s mámou přestěhovali z Jižáku, kam jsem chodil do školy, kde má Josef Bolf vyvěšený ty nejvíc depresivní obrazy, na Valašsko. Byl to velkej skok, lázeňský město, bylo to vysvobození z pražskýho sídliště,“ otevírá Jan rozhovor. „Jezdili jsme na výstavy do Vídně, měli jsme známý z řad umělců, byl jsem k umění vedenej odmalička.“

Jako malíř je Jan v posledních letech hodně produktivní, snaží se vytvořit alespoň jeden obraz za dva týdny. Jakým způsobem je schopný takové množství děl namalovat? „Říkám tomu Google archeologie, stahuju si bizarní obrázky i folklorní věci, který různě kolážuju, dokud nevznikne nějaká dobrá atmosféra s příběhem,“ říká Vytiska, který momentálně vystavuje v pražském DOXu. „Lidi mě přirovnávají k surrealismu, ale já mám rád metafyzický věci, říkám tomu turbofolk, prostě balkánská diskotéka.“

Kromě malby se angažuje také v hudbě, se svou kapelou Body of Pain pravidelně vystupuje i na svých výstavách. „Hudbu mám stejný úrovni jako malování. Když zahrajeme po výstavě, tak to funguje, hodně lidí ani neví, že někde hraju, takže se to dozví.“ Jan se obojí snaží promovat i na sociálních sítích, kde je velmi aktivní. „Sociální sítě jsou egojízda, hledám v tom nějaký vtip, nesmí se to brát příliš vážně. Líbí se mi ohýbání reality, je to taková televize plná sebestředných lidí.“

Komu se svěřuje? Kdo je jeho vzor? A bojí se smrti? Poslechněte si nový díl Pochlap se s malířem a hudebníkem Janem Vytiskou.