Mořské dno jako příslib nízkouhlíkové budoucnosti? Za cenu ztráty podivuhodných ekosystémů
Někteří byznysmeni a těžařské firmy si myslí, že řešení změny klimatu leží na dně oceánů. Oceány sice pohlcují obrovské množství oxidu uhličitého z atmosféry, které ukládají do mořského sedimentu, v tomto případě jde ale o něco jiného. Na dně oceánů totiž leží zdánlivě ladem vzácnými kovy napěchovaná hornina v podobě tzv. konkrecí. Jejich vytěžením bychom údajně získali dostatek potřebného materiálu na energetickou transformaci. Je to dobrý nápad?
Polymetalické (někdy taky manganové) konkrece vypadají jako kameny ve tvaru brambory. Jejich tvorba na mořském dně trvá několik milionů let a jsou tak reálně neobnovitelným zdrojem. Kolem pevného jádra, kterým může být třeba kamínek nebo žraločí zub, se shlukují v pravidelných vrstvách kovy, hlavně mangan, ale i měď, nikl nebo kobalt. Všechny tyto kovy se využívají v počítačích, mobilních telefonech nebo v bateriích a dosud se těžily na souši často v otřesných podmínkách za cenu velkých ekologických a sociálních ztrát.
Podle španělské mořské bioložky Patricie Esquete, která se na portugalské univerzitě v Aveiru zaměřuje mimo jiné na hlubokomořskou těžbu, ale není dobrý nápad otočit náš zájem o tyto materiály směrem k mořskému dnu. Vědecké poznání hlubinných ekosystémů je zkrátka příliš malé. „Konkrece jsou rozmístěny na hlubinných pláních, což bývá v hloubce mezi třemi a čtyřmi tisíci metry pod hladinou. Konkrece jsou důležitou oporou hlubokomořského života. Existuje množství druhů, které na konkrecích přímo závisí, aby mohly růst, žít anebo se množit. Jiné organismy využívají štěrbin v konkrecích, kde se mohou ukrýt. Když konkrece vysbíráme, ty ekosystémy zkrátka zmizí,“ říká Esquete.
Hlubinné pláně jsou zdánlivě prázdné. Podle výzkumů mořského dna je ale jejich biodiverzita ve skutečnosti obrovská. „Existují odhady, že v prvním centimetru sedimentu žije víc druhů organizmů než v deštném pralese. Tato první vrstva by byla narušena, odstraněna, převrácena a zničena,“ říká mořská bioložka. Testovaná technologie sběru konkrecí z mořského dna totiž vypadá v podstatě jako obří vysavač, který spolu s cennými kovy nasaje i první bio-aktivní vrstvu sedimentu. Nejen, že by to narušilo ekosystémy, nikdo navíc neví, co by to udělalo s uhlíkovým cyklem, který v oceánech funguje. Vypouštění nepotřebného sedimentu zpátky do moře by navíc vytvořilo ve vodním sloupci oblaka potenciálně toxického prachu, který by mohl poškozovat migrující vodní druhy, jako jsou delfíni, velryby nebo tuňáci.
Jaký úřad má na starosti těžbu z mořského dna a proč zatím nebylo vydáno ani jedno povolení k těžbě? Jaké druhy biotopů se vyskytují na dnech oceánů a proč jsou tak málo prozkoumané? Proč je okolí hydrotermálních průduchů plné života? Poslechněte si celé Podhoubí.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
