Na dobré kafe do studovny, pod most nebo do bitcoinového doupěte
Káva je zážitek. To potvrzují i tři následující pražské podniky, které její konzumaci doplňují o zvláštní služby a jedinečnou atmosféru.
Se zakladatelkou kavárny Cafedu propojené s 24hodinovou studovnou Ivou Pejsarovou sedím v její kanceláři v České národní bance. „Já jsem k tomu nápadu otevřít si kavárnu přišla dávno předtím, než jsem začala pracovat tady v bance. Studovala jsem nějakou dobu v zahraničí a tam měly knihovny nebo studovny otevřeno přes noc. Šlo čistě o univerzitní studovny. Začali jsme tam v užší skupině lidí společně chodit. Panovala tam taková motivační atmosféra, člověk přišel v 11 v noci a přinesl si kafe, byl to trošku boj a dobrodružné a tomu učení to dalo trochu jiskru.“ Po návratu do Prahy začala Iva chodit do Národní technické knihovny, jejíž noční studovna ale kapacitou zdaleka nestačí poptávce.
Rozhodla se tedy otevřít vlastní a všem dostupnou. I když jak sama říká, její požadavky na prostor byly skoro nereálné: „Vysoký, velký, prosklený, zeleň a v centru. A levný. A ještě pro mě bylo důležité, aby bylo možné přijít dvěma vchody, protože jsem chtěla, aby studovna byla otevřená přes noc a zároveň byla možnost kavárnu přes noc zavřít.“
Hledání prostoru jí zabralo půl až tři čtvrtě roku a sehnala si sponzora. Celý nápad pak krystalizoval dva roky. Kavárna a studovna funguje v cípu Vinohradské ulice od července a je stále plná. Iva trošku naráží na vlastní rozhodnutí nemít přímou obsluhu, protože tím láká i hodně lidí, kteří si koupí jednu kávu a sedí u ní celý den. „Pamatuji si, že do takových kaváren jsem sama při studiu chodila radši,“ krčí rameny. Po nástupu do ČNB předala vedení svému bratrovi, který má zkušenosti z provozu a je podle jejích slov i praktičtější na mikromanagement. „Já jsem spíš ‚makro člověk‘, jde mi vymyslet koncept, ten globál, ale bratr to prostě převzal,“ říká šestadvacetiletá sympatická brunetka, která ještě studuje doktorát na CERGE, tedy v Centru pro ekonomický výzkum a doktorské studium Univerzity Karlovy v Praze.
Další kavárna, která má specifickou atmosféru díky svému netradičnímu umístění, trochu mate svým názvem Čekárna. Najdete ji pod Vyšehradem kousek od zastávky Výtoň. „To, na co se teď koukáme, jsou hradby Vyšehradu, je to starý místo a má to fluidum,“ říká jeden z majitelů kavárny. Ta vznikla s tím, že její identitu zformuje místo, které vyplní. „My jsme určitě nechtěli žádnej Karlín, žádný Holešovice, tyhle přeplněný místa. Strašně nám učarovalo tohle místo pod Vyšehradem a ta zahrada nám dala ten poslední signál, že sem máme jít.“ Zahrada s masivními cihlovými oblouky zasazenými ve strmém kopci má silnou atmosféru, kavárníci na ní pořádají kulinářské akce, malé trhy nebo nedávno bazar pro týrané buldočky.
Původně měla kavárna vzniknout ve staré čekárně kdesi u železnice: „To má dlouhou historii, začali jsme před půl rokem objíždět farmářský trhy a různý akce a vybrali jsme to jméno podle jiného prostoru, ale už nám pak zůstalo.“ Podle majitelů v lokalitě podobný podnik chyběl hlavně proto, že tu žije hodně rodin, které mají chuť se sdružovat, ale zatím neměly kde.
Pražské kavárny kopírují různé mezinárodní trendy – třeba i ty online. Příkladem je podnik v rámci prostoru Paralelní polis v Holešovicích, kde se napijete a najíte jenom výměnou za kryptoměnu bitcoin. Devětadvacetiletá Kristina postává s mobilem v ruce před žlutou bednou pověšenou na stěně, o které za chvíli zjistíme, že je to vlastně bankomat – nebo bitcoinmat?
„Mám si stáhnout do iPhonu aplikaci, která se jmenuje ‚Peněženka‘,“ říká mi trochu bezradně. „Jsou tady jen dvě šipky a dvě možnosti, poslat sem a poslat ven,“ ukazuje za chvíli Kristině Katka, která tu dnes vypomáhá. „Zmáčkneme šipku a vygenerujeme QR kód, dáme na mašině zakoupit bitcoiny, přiložíme QR kód čtečce a ona se načte vaše unikátní adresa, aby program věděl, komu má bitcoiny poslat. Vložím stokorunu. Pak čekáme asi 10–15 min., než se bitcoiny objeví v naší ‚peněžence‘ a můžeme s nimi manipulovat.“ Nákup se dokončí přímo na baru pomocí iPadů, které obsluhují baristi. Aplikace počítá v tzv. milibitcoinech. „Aktuálně je jeden bitcoin 7400,“ vysvětluje trpělivě Katka. „7400 čeho?“ ptá se udivená zákaznice. „Korun,“ odtuší Katka. „Aha, tak to jsem bohatá … jo aha, nejsem,“ pochopí záhy Kristina. Svoje první bitcoin espresso popíjí zhruba půl hodiny potom, co do automatu vhodila peníze. Příště to prý půjde rychleji, ujišťují ji zkušení kryptoobchodníci.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
