Na Folklorním mejdlu se voda nepije

03131180.jpeg
03131180.jpeg

V Café Neustadt se podávají zdravé bezlepkové koláče, bio limonády a hraje zde většinou progresivní hudba. Ve středu 21. května se zde ale pila především slivovice, víno a na nádvoří zpívala a hrála cimbálka lidovky. Konalo se tu totiž třetí Folklorní mejdlo.

„Náš cíl je, aby tahle akce byla pro ty, kteří mají rádi folklor, ale zároveň bychom tímto chtěli oslovit další lidi, kteří tu folklorní tradici třeba neznají. Chtěli bychom jim darovat možnost být toho součástí, podívat se, jak to může vypadat v té živé podobě – že to není nějaké unylé hraní, žádné sdružené babičky v komůrce, ale že to může mít i smysl a přijatelnou podobu i pro ně, i pro současnou mládež, která žije současným životem,“ vysvětluje mi mladá Brňačka Anežka Konečná, která Folklorní mejdlo organizuje na popud majitele pražských kaváren Ondřeje Kobzy. V barevné košili s folklorními motivy a červené sukni stojí u vchodu a rozdává příchozím mašličky. „Cimbálka je slyšet až do ulice, takže přijdou i lidi, kteří by o tom normálně nevěděli. Je tady strašně moc lidí, kteří o tom neměli ani páru, takže myslím, že to plní svůj smysl,“ říká vesele Anežka.

Občas člověk v davu „normálně“ oblečených lidí zahlédne červenou mašli, vysoký černý klobouk nebo velké rukávce, uprostřed nádvoří hraje cimbálka poskládaná z hudebníků z různých folklorních souborů. Ptám se obsluhující barmanky Mirky, jestli se tahle party liší od ostatních večerů v tomto podniku: „Atmosféra je taková… moravská,“ směje se Mirka, která přiznává, že preferuje elektronickou hudbu, ale pak dodává: „… no ale tím je vlastně taková otevřenější, srdečnější a velice příjemná.“

03131181.jpeg

Nadšená je Američanka Anna, která pozoruje hrající cimbálku: „Je to tady nádherný! Jako by tady byli všichni rodina,“ kroutí hlavou cizinka, kterou sem přivedl její kamarád. Těší se hlavně na to, až začnou ostatní tancovat: „Můj kámoš říkal, že všichni budou tancovat, až se dostatečně opijou!“ Slivovice je jedním z důvodů, proč u folkloru tak dlouho vydržel student medicíny a klarinetista Martin Pavelka: „Ale není to samozřejmě ten hlavní důvod! Ale prostě mě to baví. Vyrostl jsem na tom, takže když jsem tu byl v prváku na škole, tak mi to hrozně chybělo,“ říká a na otázku, jestli podle něj Pražáci rozumí folkloru, odpovídá diplomaticky: „Ale tak jo, někteří tomu rozumí, ti, kteří tím vyrostli, tak určitě – většinou ty soubory ale vede někdo, kdo je z Moravy, takže on předává ty vědomosti a písničky úplně stejně, jako by to dělal doma.“ Dodává ale, že zde folklor nemá takovou tradici: „A hlavně moravský folklor má hodně temperamentu, český není tak chytlavý.“

S přibývající dobou se nádvoří zaplňuje, ke zpívajícím dívkám, které očividně chodí do různých folklorních souborů, se přidávají i ostatní návštěvníci. Že i Praha má své fanoušky folkloru, potvrzuje jedna z dívek s mašlí ve vlasech: „Do souboru mě jako malou přihlásila moje máma, vyrostla jsem v Rosénce.“ Ptám se jí, jak moc je folklor součást jejího života: „Úplně absolutně. Z tohoto okruhu mám nejlepší kamarády, měla jsem i přítele, folklor je v mým životě obsaženej asi na 80 procent. Oblíkám se ale normálně, jak můžeš vidět, ale kroj vlastním, vzhledem k tomu, že jsem tanečnice,“ směje se Káťa Kolací.

03131179.jpeg

Že folklor – ačkoli to může znít trochu jako klišé – je opravdu životní styl, mi potvrzuje i hlavní organizátorka Anežka: „Pro mě to je nejen ta společenská záležitost. Jak člověk poznává víno, tak poznává folklor. Mám ráda i tu živou náturu toho folkloru, kdy se spousta lidí sejde na jednom místě a všichni tančí a zpívají, ale zároveň si ráda poslechnu samotnou babičku, která zpívá baladu o 12 slokách,“ popisuje a dodává: „Je to nesmírně obohacující a je to tak velká a důležitá součást mého života, že bych se už toho nikdy nedokázala vzdát.“

03131182.jpeg

Zmíněnou živou náturu folkloru člověk může zažít na vlastní kůži, když si počká do tří do rána. U folkloristů velmi často platí známé pořekadlo „Co Čech, to muzikant“, cimbálka hraje a zpívá dlouho do noci a naplnilo se i přání Anny z USA – asi se všichni opili, protože na nádvoří tancují nejen tanečníci ze souboru. Příští mejdlo v červnu bude podle Anežky obohacené také o taneční lekci s choreografem ze Slovenska: „Ať už to bude náročné jakkoli, bude to pro každého. Chceme všechny sdružit a sblížit pomocí tance, aby se tak dostali blíž k tradici folkloru.“