Na ostrov Utøya se vrátil život. Co je dnes s teroristou, který tam vraždil?
Dvaadvacátý červenec 2011 změnil život stovek lidí. Letního tábora na ostrově Utøya se účastnilo téměř 600 mladých lidí. Také v osloské vládní čtvrti bylo v době exploze několik set státních zaměstnanců. Ti všichni si z útoků odnesli celoživotní trauma. Potýká se s traumatem také Norsko jako takové? Jak útoky změnily tamní společnost? Jak země nakládá s jejich původcem? Jak jej vnímají přeživší? A co je s ostrovem Utøya dnes?
Když před libovolným Norem zmíníte 22. červenec, řekne vám téměř s jistotou, co v daný moment, kdy se o útocích dozvěděl, právě dělal. Podle jednoho z výzkumů totiž každý třetí obyvatel pět a půl milionového Norska osobně zná někoho, kdo byl událostmi toho dne přímo zasažen. Dětská ombudsmanka Bodil Haugh proto říká, že jsou útoky dodnes nezahojenou ránou tamní společnosti. Ta se čas od času znovu otevírá ve chvíli, kdy dochází k některému ze soudních procesů s útočníkem. Ten byl dosouzen k nejvyššímu možnému trestu 21 let za mřížemi s možností prodloužení, pokud bude nadále nebezpečný pro společnost. Terorista může nyní každý rok žádat o podmínečné prodloužení – a tedy i nový proces. A své právo s železnou pravidelností využívá.
Mediální dění kolem soudních přelíčení nenesou nejlépe právě přeživší a pozůstalí. I ti se totiž dodnes potýkají s následky traumatu a ztráty. A někteří více, než bezprostředně po útocích. Výzkum Centra pro krizovou psychologii ukázal, že polovina rodičů se s traumatem a jeho následky potýká ještě dnes. Jiný výzkum, z dílny Norského centra pro studium násilí a traumatu, odhalil, že zatímco se bezprostředně po útoku potýkalo se zdravotními následky 12 % přeživších, s odstupem osmi let to bylo už 33 % z nich. Pro rodiče přeživších navíc podle Gro Lindstat, tajemnice oficiální podpůrné skupiny pro lidi zasažené útoky, nastávají nejtěžší chvíle právě v těchto letech, kdy se jejich potomci osamostatňují. Až nyní na ně totiž události v celé šíři doléhají. Dosud se soustředili jen na péči o své přeživší děti. Na pocity a reflexi nebyl prostor.
22. července 2011 odpoledne odpálil téměř třicetiletý norský pravicový extremista Anders Behring Breivik ve vládní čtvrti v centru Osla téměř tunu výbušniny v bílé dodávce. Zabil osm lidí. Následně na ostrově Utøya, kde právě probíhal letní tábor mládežnické odnože tehdejší vládnoucí Strany práce, postřílel 69 mladých lidí.
Některé z těchto přeživších „dětí” se na Utøyu vracejí. Někteří se jedou podívat do míst, které jim navždy změnily život, jiní sem přijíždějí vyprávět svůj příběh – jako například mladý právník Jørgen, o němž byla šestá epizoda této podcastové série. Právě osud ostrova byl předmětem živelných debat, kterými si Norsko muselo projít. Zatímco někteří navrhovali, aby byl uzavřen, jiní trvali na tom, aby se na něj život vrátil. Dnes proto na Utøye znovu probíhají letní mládežnické tábory, žáci a studenti sem také během celého roku jezdí na lidskoprávní semináře. Diskutují o demokracii, naslouchají příběhům přeživších a po krůčcích se z nich stává další politicky angažovaná generace. To, v co terorista doufal, nenastalo. Norsko se totiž jen tak nevzdá.
Má norská společnost z útoků národní trauma? Proč se vrátil život na ostrov Utøya? V jakých podmínkách žije útočník? A co si o něm myslí přeživší? Poslechněte si sedmý díl podcastové série Přežít: Utøya a Oslo.
Série byla natočena ve spolupráci s produkční společností Subjektiv za podpory Norských fondů. Partnerem projektu je Centrum 22. července v Oslu.
Poslouchejte Přežít: Utøya a Oslo i v anglickém originále. / Listen Surviving Utøya and Oslo also in English.
Související
-
„Přišel jsem o všechny vzpomínky. Kdo jsem, mě znovu učila rodina,” říká Jørgen, přeživší z Utøyi
„Předchozí život i to, kým jsem býval, jsou pryč. Většina vzpomínek, které dnes na dobu před tím mám, pocházejí z fotek, vyprávění rodiny nebo přátel,” říká Jørgen.
-
„Smutek mám v sobě neustále. Už mě ale neničí,” říká Unni, jejíž dcera byla zavražděna na Utøye
„Nechtěla jsem od bolesti utíkat, naopak jsem šla přímo do ní. To byla má cesta,” začíná své vyprávění Unni, matka Andrine, které bylo v roce 2011 šestnáct let.
-
„Chtěl jsem pochopit, jak se z Breivika mohl stát terorista,” říká Bjørn, který přežil útok na Utøyi
„Byli to lidé, které jsem znal. Moji přátelé. Dnes se na ně vzpomíná jen v souvislosti s útokem. Ne s tím, jací byli,” říká dvaatřicetiletý Bjørn.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
