Na výletě v horkých komorách. Jak se chová uran, když vyhoří? A proč ve Francii staví jaderný reaktor?
Jih Francie, stojíme poblíž městečka Cadarache na vyprahlé půdě, mezi vonícími bylinami posloucháme cikády. Asi byste zrovna tady nečekali reaktor. Ve zdejším komplexu pro výzkum jaderné energie se ale jeden takový právě buduje – reaktor Julese Horowitze. Na jeho stavbě pracuje asi 30 Čechů a jeden z nich nás po stavbě provedl.
„Vpravo je budova reaktoru, vlevo je budova jaderných přístavků a tam se nacházejí horké komory, půjdeme se tam podívat, až se přezujeme do bezpečnostních pomůcek. Budete potřebovat helmy, boty a reflexní vesty,“ vysvětluje mi Petr Březina, který má na starosti dohled nad stavbou, kde momentálně pracuje zhruba 100 lidí. V horkých komorách, na jejichž stavbě se Češi podílejí, se budou zkoumat ozářené vzorky uranu. Jejich stěny byly vyrobeny v Čechách, převezeny na místo, následně poskládány a svařeny dohromady jako kostička Lega. Nyní je už vše zalito v betonu. Reaktor by měl začít fungovat v roce 2021.
Zkoumat se tu bude, jak se chová uran poté, co vyhoří, nebo nové druhy paliv pro jaderné elektrárny. V komplexu se také budou vyrábět radiofarmaka, která mohou sloužit k léčbě nádorů. Dodávat do sítě elektřinu v Cadarache ale nebudou. V horkých komorách se bude pracovat s ozářenými vzorky, a tak musí být dokonale odstíněny. „Tady za vámi jsou zaslepená okna-průzory, kde bude speciální olověné sklo, tím se bude moci koukat do komor,“ dodává Březina. Bude tlusté 1,2 metru. Díky tomu, že Česká republika vyvinula a dodala komponenty na stavbu horké komory, bude moci využívat výzkumnou kapacitu reaktoru ze tří procent.
V ČR sídlí jaderně výzkumná základna v Řeži nedaleko Prahy, odkud se velká část prací v Cadarache na horkých komorách řídí. Tady nejprve postavili jejich model, podle něj pak ve Francii vznikaly skutečné horké komory. Model z Řeže teď bude pravděpodobně sloužit edukativním účelům pro budoucí fyziky, ostatně vzdělávací ráz celého projektu podtrhuje i fakt, že vývoj a stavba horkých komor jsou z velké části hrazeny Ministerstvem školství.
Vzdělávám se i já, když se dozvídám, jak vlastně vypadá uran, který se i tu bude používat. „Uran pochází z Kazachstánu, kde jsou jedny z největších dolů na světě. Zpracuje se různými procesy na žlutý koláč, prášek, který už je ve formě UO2, a to se následně spéká do malých tablet,“ popisuje Marek Mikloš, který funguje jako vedoucí palivové skupiny pro budoucí otázky využití reaktoru Jules Horowitz. „Takové palivo se používá 5–6 let. Po této době se dává do bazénu vyhořelého paliva, kde má ještě zbytkový výkon, ale ne tak dostatečný, aby mohl být v reaktoru. Takže se musí ještě nějakou dobu chladit – chladí se 5–10 let.“ Každá fáze výzkumu jaderného paliva je běh na dlouhou trať, právě to je největším úskalím projektu. „Co to udělá za 30, za 40 let skladování? Zkřehne to tak, že pak chytím kontejner, zatřepu s ním a rozsype se to? To je všechno potřeba vyzkoumat,“ vysvětluje mi tzv. radiační křehnutí, o němž se toho zatím ví velice málo.
Na návštěvě v největším reaktoru na plazma. V Provence mezi poli s levandulí
V Provence je víc než 30 stupňů a u městečka Cadarache tu staví největší fúzní reaktor na světě. Bude se jmenovat ITER a měl by být od roku 2025 schopen vytvořit plazma, díky kterému se bude ve velkých objemech vyrábět ekologická energie. Zatím tu na jihu Francie ale kvete levandule, po vyprahlé půdě pobíhají křepelky a my stojíme na obrovském staveništi.
Hrubá stavba reaktoru je teď z 99 procent hotová, nyní přichází na řadu veškeré vybavení uvnitř. Ve Francii se prý už dlouho žádný reaktor nestavěl. „Jsou sice lidé, kteří řeknou ‚ano, jádro je špatné, je tam radiace, my chceme raději nějaké větrné turbíny‘,“ popisuje mi boj s laickou i odbornou veřejností po havárii ve Fukušimě Marek Mikloš. „Zároveň máme domácnosti s 5 iPody, 4 mobily, 4 počítači a všechno potřebuji napájet, všude mám elektroniku... Někde se tedy ta energie musí brát. Proto jsem zastánce velkých energetických zdrojů. Protože vím, jak se ta spotřeba stále zvyšuje. Stagnovat na vodních a slunečních elektrárnách by byla chyba.“
Cesta po evropských vědeckých pracovištích se mohla uskutečnit díky grantu Journey full of discoveries Evropské fyzikální společnosti, který jsme získali spolu s Českou fyzikální společností.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
