Narcos se kokainovou čaču naučili tančit i bez Escobara

Pablo Escobar byl tělem i duší nejen celé krvavé kolumbijské „narko-renesance“ v 80. letech, ale i prvních dvou řad seriálu Narcos. Ten ji pojednal s neopakovatelným tragikomickým ostřím; jako děsivou epizodu dějin i magicko-realistický výstřelek typický pro Jižní Ameriku sužovanou organizovaným zločinem, slabým politickým vedením a tichými intervencemi administrativy USA. Mourův Pablo osciloval mezi bezskrupulózním monstrem, lehce karnevalovou kreací člověka posedlého mocí a ironickou polemikou s romantizovaným mýtem zločince ze spodiny. I když pro mnohé diváky platila rovnice Narcos = Escobar, showrunneři už koncem druhé sezóny jasně naznačili, že příběh není u konce.

Gentlemani z Cali

Štafetu přebrali zločinci nového typu, které si seriál připravoval už v předešlých sezónách. „Cabelleros de Cali“ jsou opakem zemitého Pabla, především v osobě svého vůdce Gilberta Rodrigueze Orejuely si zakládají na pověsti dobrých byznysmenů, kteří sice řídí odchod s narkotiky, ale navenek vystupují spíš jako profesionální, precizně organizovaná a distingovaná firma. Třetí řada se odehrává v první polovině 90. let, šest měsíců před tím, než se kartel Cali má plánovaně vzdát kolumbijské vládě a výměnou za směšný trest se ze zločineckého syndikátu přeměnit v partu ctihodných občanů.

Ze třetí série Narcos|foto: Netflix

Právě v té době vstupuje do hry Javier Peña, agenta DEA známý z předchozích sezón. Peña vždy ztělesňoval v Narcos málomluvného kovboje, který jde tvrdošíjně za vlastním starosvětským výkladem spravedlnosti. Na rozdíl od kolegy Stevea Murphyho mu chybí sžíravý ironický nadhled gringa, což se výrazně podepisuje i na jeho voiceoveru. Murphy byl zábavný glosátor, Peña spíše lakonicky komentuje a rekapituluje. Narcos tak poněkud ztrácí humorné ostří a stávající se tradičnějším thrillerem se zasmušilým strážcem práva v hlavní roli.

Narcos: Seriál o kolumbijských válkách s narkomafií nechává vyniknout síle skutečných událostí

• Upravit
• Smazat

Nepotřebovali jsme ani další gangsterku, ani další film o Pablu Escobarovi. Příkladů obojího nabízí filmová a televizní historie poměrně hodně. Přesto jsou Narcos jedním z nejlepších seriálů roku.

Tím však třetí sezóna nijak netrpí. Dokonce i čtveřice calijských kmotrů dokáže zčásti utěšit escobarovský absťák zajímavou osobnostní dynamikou a také zneklidňujícím přerodem. Pokud se Cali kartel zprvu jeví jako kožená korporace, tlak, pod který ho dostane proti otupělosti úřadů revoltující agent Peña, postupem času přivolá zpátky staré dobré zločinecké automatismy. První tři díly nové řady, které naučně ilustrují fungování kartelu a uvádějí nové postavy, rozhodně patří k nejslabším nejen v nové sezóně, ale v celých Narcos dějinách. Naštěstí už se zbytek seriálu tolik nezabývá vysvětlováním a spíš sází na dravou dějovou jízdu plnou konspirací a zvratů a napínavých honů na kmotry.

Nelze zůstat čistý

Neobyčejně dobrým rozhodnutím bylo věnovat největší pozornost ve většině dílů místo kartelu a jeho opozici, jednomu ze zaměstnanců Cali, šéfu bezpečnosti Jorge Salcedovi, kterého skvěle zahrál švédský rodák Matias Varela. Jorge ztělesňuje zvláštní schizofrenii uvnitř kartelu. Cítí se jako civilní zaměstnanec, do ruky odmítá vzít zbraň a s požehnáním nadřízených si plánuje otevřít vlastní podnikání. Ze střetu naivity spořádaného člověka, jenž se stále hlouběji zamotává do krvavé hry a gradující brutality uvnitř navenek standardní organizace, těží třetí Narcos vůbec nejpůsobivější momenty. Jejich vrcholem je syrově z ruky natočené a hudbou Wu-Tang Clan podbarvené finále pátého dílu.

Ze třetí série Narcos|foto: Netflix

Leitmotivem třetích Narcos je fenomén „vedlejších škod“, které páchají mocenské hry na obyčejných lidech. Cali kartel ve výstřednosti nemůže konkurovat králi Medellínu, politické pozadí jeho vlády ale není o nic méně bizarní a šokující. Narcos nicméně v tomto ohledu trochu doplácejí na to, že gentlemani z Cali nejsou tak výraznými antagonisty jako Pablo a divák seriálu už přivykl tomu, že v Kolumbii neplatí zákony logiky. Tvůrci jsou tak v závěrečných dvou dílech tlačení k tomu, aby vyvrcholení honu na kmotry vyšperkovali celou řadou náhod a trochu křečovitě vyšponovaných scén. Naštěstí však dojde i na subtilní, filmovým jazykem nesenou, pointu, která zároveň nenásilně převádí pozornost z Kolumbie do Mexika. Právě tam se bude odehrávat další série, pokud se tedy štáb nestane obětí toho, co sám zobrazuje.

Třetí sezóna Narcos tak obstojí jako dějově svižný narko-thriller, který táhne výrazná sympatie k vedlejšímu charakteru. Řemeslně, scenáristicky i herecky jde o velmi solidně odvedenou práci, které ale nakonec schází ona těžko popsatelná přidaná hodnota „psychopatické poezie“, kterou dokázal se svým legendárním „Hijo de puta“ cedit skrz rty Wagner Moura…