Návrat Nine Inch Nails ve zklidněném modu

Až do loňského roku se kroky Trenta Reznora ubíraly víceméně kupředu. Po závratné kariéře Nine Inch Nails přesvědčil impulzivní hudebník i s novým projektem How To Destroy Angels a nakonec si odnesl cenu Grammy za svou soundtrackovou práci. Zdálo se, že původní kapela mu chybět zřejmě nebude. Ale už v létě Trent udělal za svou kariéru první krok nazpět, vyhlásil totiž velký návrat „devítipalcových hřebíků“, který stvrzuje potajmu řadová deska Hesitation Marks.

Co čekat od nových Nine Inch Nails? Bylo by bláhové vyžadovat, aby Trent byl znovu tím drockerem, se kterým bylo nebezpečné stát na pódiu. Přeci jen mu pomalu táhne na padesátku a už delší dobu se obloukem vyhýbá problémům, které s ním smýkaly po celá 90. léta. Už z chudé soupisky spolupracovníků je zřejmé, že frontman si tentokrát vystačil téměř sám. A tak nové skladby, podobně svižné i podobně znějící jako předchozí materiál NIN, mají vcelku pochopitelně mnohem jemnější vyznění. Bicí mají převážně syntetickou podobu, kytary se dostávají ke slovu většinou v refrénech nebo pouze v nejostřejších momentech desky, a albu tak vládně temnější elektronika.

Že by návrat k podobně koncipovanému debutu Pretty Hate Machine? Pokud ano, tak zřejmě ne vědomě. Z celé kolekce je pouze cítit, že si Trent po letech skládání pomalé hudby prostě potřeboval znovu vyhodit z rockového kopýtka. Na rozdíl od minulosti ale nepotřeboval na všechny strany hrozit celokapelním „stadionovým“ zvukem, ale cíleně přiznal svou diktátorskou pozici.

Nine Inch Nails – Hesitation Marks|foto: oficiální Facebook Nine Inch Nails

Poctivé přiznání současného stavu versus slavná historie projektu. To je tedy největší dilema Hesitation Marks. Ani ti největší kritici novinky totiž nepopírají, že samotné písničky mají svou kvalitu, vnitřní pnutí a charakteristický otisk autora. Hodinová kolekce mohla být možná o něco kratší a bicí mohly získat i v syntetické podobě větší průraznost, něco mi ale říká, že Trent DIY vyznění desky zcela vědomě podtrhl, včetně lo-fi videa Davida Lynche k singlu Came Back Haunted. Jako by celou kolekcí chtěl říci: „Měl jsem potřebu po pár letech natočit pro svoje potěšení zase rychlejší desku. Nic víc, nic míň.“

Síla Nine Inch Nails byla vždy v prolínání neutěšeného vnitřního světa přemýšlivého Reznora s novátorskou, industriálně-rockovou hudbou. Trent má po letech potřebu pouze natáčet s čistou hlavou novou muziku. Nekřičí do světa o pomoc, nemá nutkání zaujmout za každou cenu. K tomu dnes na scéně slouží Marilyn Manson a další figury. Hudebník se jen baví kreativním procesem nahrávání a tu a tam vyjede s najatými spoluhráči na turné. Je to málo?

Pro mnoho posluchačů, kteří na nové nahrávky čekají jako na další proroctví, určitě ano. Pryč jsou ale doby, kdy Nine Inch Nails drželi hudební svět v šachu a cíleným popouštěním informací o konceptu nové nahrávky stáli v čele těchto internetově-komunitních aktivit. Hesitation Marks je album, které přináší hudbu pouze pro fanoušky Nine Inch Nails. Ty novinka dozajista potěší. Na zaujetí široké hudební veřejnosti ale tentokrát nebyly síly.

Nine Inch Nails – Hesitation Marks (Polydor, 2013)