Návštěvníci všech hospod, spojte se!

Základní pocit nová deska navozuje ještě předtím, než ji vsunete do přehrávače. Název "Je mi krásně" a na obálce rozbitý a potlučený obličej leadera Karla Malíka. Avizuje hořkosladký svět, který je pro písničky Echt!u tak charakteristický. Svět, kde se mísí melancholie s bujarým veselím, odrhovačky z útulné hospůdky a spleen, který následuje po návratu do všední reality. A je úplně jedno, jestli jde o hospůdku českou, bavorskou nebo irskou. Písničky to jsou zpěvné, dost často s vlezlými melodiemi, ale takové, které si jinde než v hospůdce budete zpívat těžko.

Hudebně asi těžko lze čekat od Echt!u něco jiného, než to, co je slyšet z již obou předchozích alb. Žádné pokusy o umění, ale obyčejný český bigbít, dost často mícháný s keltskými motivy, se zřejmým odkazem na legendární Pogues resp. sólové nahrávky Shanea MacGowana . V jemných náznacích ale lze odhalit i vliv psychedeliků typu The Fugs (výtečná "Už bych měl" ), nicméně vydavatelem avizovaný vliv prepunkerů The Stooges tu nějak neslyším. A kombinace zkreslené kytary se smyčcovým nástrojem (vedle Olina Nejezchleby druhá violoncellová veličina našeho rocku, skvělý Tomáš Schilla) jasně směřuje k Velvet Underground . O trochu víc oproti minulosti zde slyším i vlivy country, a také potěšení z balancování na hraně mezi -ehm- "seriózním rockem" a šramlem, kterému jde spíš o radost a pocit, než o hudbu samotnou. Což asi všechno nepřekvapí. Překvapí skutečnost, že to všechno, ač nijak nové, působí ve výsledku docela svěže a nápaditě. Tedy pokud nepatříte k zapšklým intelektuálům, a nebo těm, kteří si myslí, že bez sampleru to nestojí za poslech. Kapela je na nové desce ještě víc kompaktní, jakoby jednotliví muzikanti přelili do současné sestavy zkušenosti ze všech svých minulých působišť. (A mimochodem - která naše kapela se v tomto směru může pochlubit podobným výčtem: Hudba Praha, Půlnoc, Dg 307, MCH Band, Zuby nehty, Garáž, Babalet ...?) Oproti minulosti jsou skladby na nové desce střídmější - jen pouhé dvě z celkových třinácti přesahují maličko čtyři minuty, vyložené temnoty jako v minulosti - mám na mysli depresívní písně typu "Kytara" - zde nenajdete. Textově jsou motivy bezbřehé - Karel Malík do nich dostal jak běžnou realitu, tak občas i nečekané poetické obraty. Všímavě se rozhlíží okolo sebe, a zcela konkrétně to pak sděluje. A je jedno, jestli zpívá, deklamuje nebo hospodsky huláká. A že se nebojí pustit i na tenký led dokazuje závěrečná "Máma" , dost osobní text, který však na rozdíl od třeba podobně orientované písničky Tonyho Ducháčka "Královna" , nepůsobí trapně. Jediný diskutabilní moment jsou občasné anglické vsuvky - jednak zavánějí pózerským siláctvím, a jednak jsou zpívány s děsivou výslovností, ze které se musí zhrozit i člověk, který umí anglicky jen pár slov. Perličkami desky jsou jednak přepracovaná - a nemůžu si pomoci - hodně dobře pojatá verze "Hudsonské šífy" z repertoáru folkového barda Wabi Daňka , která neshazuje, ale spíš je poctou. A za druhé je to skladba "Skořápky" bubeníka Jirky Michálka na text básníka J.H.Krchovského, který už ale v minulosti po svém použil na své sólové desce Mejla Hlavsa.

Nové album pětice Echt! zní na první poslech obyčejně, ale je to jen zdání. Je to poctivá výpověď, která se s opakovaným poslechem snadno zarývá za kůži. Od a pro lidi, kteří nemají potřebu si na něco hrát.

P.S. - křest alba proběhne 4.prosince v pražském Paláci Akropolis, jako speciální host vystoupí mimořádně již neexistující spřízněná formace Král Klacek .

Echt! - Je mi krásně Black Point Music