Nedokázala jsem tvořit a být na sociálních sítích, říká zpěvačka Lorde

Tekken (česky Železná pěst) je japonská bojová hra, která se odehrává v prostředí bojového turnaje a jde v ní primárně o souboje jeden na jednoho. Kromě síly je zde důležitá i vynalézavost úderů. Hráči hrají za konkrétní postavy – v tomto případě si šampionka vybrala postavu italského exorcisty Claudia a její protivník hrál za postavu středoškolské studentky Lili. Turnaj pořádala japonská asociace e-sportu Care, která se akcím pro seniory věnuje už od roku 2019.

Podle serveru Event Hubs je jejím cílem zapojit seniory do e-sportu a poskytnout jim k tomu odpovídající zázemí. I proto byl turnaj upořádán stejně profesionálně, jako jakýkoli jiný. Účastníci měli k dispozici arkádové joysticky, celou akcí provázeli komentátoři a byla živě streamována.

Podle Joela Loyndse ze serveru The Escapist je seniorský turnaj a vítězství Hisako Sakai jednou z mála pozitivních zpráv, které se ke hře Tekken 8 vážou. Série podle něj nebyla hráči přijata nejlépe. Na začátku prosince navíc z herní společnosti Bandai Namco, která Tekken provozuje, odešel Katsuhiro Harada, který byl posledních několik sérií hlavním producentem a režisérem hry. Lyonds k tomu jen poznamenává: „Tekken je možná v troskách, ale já rád strávím svůj oběd sledováním těchhle seniorů, kteří své ovladače používají virtuózně.“

Vědci z Východofinské univerzity se ve svém výzkumu zaměřili na tři anglofonní oblasti a to, jak se v nich používá slovo f*ck. Zjistili, že ho nejčastěji používají Američané, druzí jsou Britové a třetí Australané, kteří jsou v jeho používání zdaleka nejkreativnější. Tým u nich našel 2160 variant tohoto slova, píše server Vice.

Podkladem bylo výzkumníkům 7,8 miliard slov od půl milionu uživatelů sociálních sítí mezi lety 2006 až 2023. Analýza zahrnovala také metadata profilů, například polohu a další kontextové informace. Vědci také posuzovali, jak úzké nebo volné jsou vazby mezi nadávajícími lidmi.

Objevily se tři zajímavé vzorce. Prvním je tendence používat slovo f*ck výrazně častěji v případě známých než přátel. Druhým je, že vulgární výrazy jsou vzácné ve velmi malých skupinkách, a to bez ohledu na to, jak úzké jsou vztahy mezi jejich členy. A třetí ukazuje, že opak platí ve skupinách, které zahrnují sto a více lidí – tady se už rozdíl mezi známými a přáteli maže, a lidé mají obecně tendenci nadávat více.

Podle vedoucího studie, profesora Mikko Laitinena by mohly poznatky, které studie přináší, pomoci při identifikaci falešných profilů. Nejde až tak o samotný jazyk, ten ostatně umí velmi dobře používat generativní umělá inteligence, jako o vazby, ve kterých se používá: „Tyto vazby je velmi obtížné zfalšovat, protože vytvářejí digitální otisk každého uživatele. Odrážejí předchozí chování uživatele na sociálních sítích, díky čemuž jsou profily identifikovatelné,“ říká Laitenen pro web Východofinské univerzity.

S trochou nadsázky se tedy dá říct, že nadávky by kromě své nezastupitelné role při uvolňování napětí a regulaci emocí, mohly představovat také krok k tomu, aby byly sociální sítě o něco bezpečnější a srozumitelnější.

Online randění je podle mnohých zoufale vyčerpané. Uživatelé seznamovacích aplikací si stěžují na nízkou úspěšnost, povrchnost vzniklých vztahů i únavu z neustálého vybírání. Americký startup Keeper tvrdí na svém webu, že má řešení: umělou inteligenci, která dokáže vyhodnotit, s kým má pro vás smysl se setkat a s kým rozhodně ne. „Nebudeme předstírat, že vaší spřízněnou duší může být sto tisíc lidí současně,“ říká zakladatel firmy Jake Kozloski.

Už registrace do Keeperu připomíná spíš přijímací řízení do zaměstnání než klasickou seznamku. Uživatelé vyplňují detailní dotazníky o vzdělání, kariéře, příjmech i vztahových hodnotách. Profil za ně pak vytvoří samotný systém. Umělá inteligence následně kombinuje základní filtry s hlubší analýzou osobnostních a psychologických dat, na jejímž vývoji se podle firmy podíleli i odborníci ze Stanfordské univerzity, píše server Vice.

Na rozdíl od běžných aplikací Keeper navíc do procesu výběru partnera zapojuje i lidské dohazovače, kteří návrhy AI kontrolují a slibné dvojice propojují. Firma uvádí, že v testovací fázi vedl až v deseti procentech případů hned první kontakt přes Keeper k zasnoubení nebo svatbě – údaj, ale zatím není nezávisle ověřený.

Největší pozornost ale budí cenová politika. Ženy mohou službu využívat zdarma. Muži naopak podepisují příslib takzvané „svatební odměny“. Pokud se díky Keeperu ožení, zaplatí firmě obvykle kolem 50 tisíc dolarů. K tomu se navíc přičítají poplatky za jednotlivá rande. Podle firmy jde o důkaz, že tvůrci programu vydělávají jen tehdy, když zprostředkovaný vztah skutečně funguje.

Keeper zatím spojuje pouze heterosexuální páry. Autoři tvrdí, že pro jiné typy vztahů je potřeba vyvinout samostatný algoritmus. Přesto startup ukazuje, kam se seznamování může posouvat: od nekonečného výběru k omezenému, ale „vysoce cílenému“ rozhodování. Umělá inteligence už tak není jen tichým pozorovatelem a konzultantem našich vztahů, ale stává se potenciálně jejich architektem.

Sprchování je pro většinu lidí naprosto rutinní záležitost. Zatímco část populace nedá dopustit na ranní sprchu, jiní dávají hygieně přednost večer. A právě večerní sprchování dostává nový rozměr – bez ostrého světla, někdy jen při svíčce nebo dokonce v úplné tmě. Trend, který se šíří hlavně prostřednictvím TikToku, má podle lékařů překvapivě pevné vědecké základy.

„Studie ukazují, že teplá sprcha před spaním může zlepšit kvalitu spánku a zkrátit dobu usínání,“ vysvětluje pro deník Independent lékařka Allie Hare z Royal Brompton Hospital. Teplo paradoxně pomáhá snížit tělesnou teplotu a tlumené světlo zároveň podporuje vyplavování melatoninu – tedy hormonu spánku. Sprcha potmě tak funguje jako jasný signál pro tělo, že odpočinek se blíží.

Dalším přínosem je podle odborníků i větší soustředění na samotný smyslový prožitek. Bez světel a rušivých podnětů se lidé víc zaměřují na vnímání dotyku vody, vlastního dechu nebo souvisejících vůní. Sprcha se tak mění v krátký meditační rituál, který pomáhá „vypnout hlavu“ po náročném dni.

Lékaři ale upozorňují, že nejde o zázračný všelék. Sprchování potmě nenahradí léčbu dlouhodobých poruch spánku a je důležité i dbát na bezpečnost – úplná tma v koupelně může vést k úrazům. Ideální je proto slabé orientační světlo nebo svíčka.

V době, kdy stále víc lidí bojuje s úzkostmi a problémy se spánkem, se „dark showers“ ukazují spíš jako návrat k pomalým, vědomým rituálům než jako další krátkodobý wellness trend.

Průlomový zákrok provedli lékaři v Izraeli s pomocí americké biotechnologické firmy Precise Bio. Implantát podle webu Good News Network vznikl z lidských rohovkových buněk kultivovaných v laboratoři a vytištěných do tvaru plnohodnotné rohovky. Podle zástupců firmy by tímto způsobem mohlo být možné z jediné rohovky pocházející od dárce vytvořit stovky laboratorních štěpů — a to v době, kdy na jednu dostupnou dárcovskou rohovku připadá zhruba 70 čekajících pacientů.

„Jde o zlomový moment pro regenerativní oftalmologii a skutečnou naději pro miliony lidí,“ uvedl šéf společnosti Precise Bio Aryeh Batt. Podle lékaře Michaela Mimouniho z Rambam Medical Center, který zákrok provedl, šlo o výjimečný okamžik – laboratorně vytvořená rohovka z živých lidských buněk vrátila zrak skutečného pacienta.

Implantát označený jako PB-001 je navržen tak, aby měl stejnou průhlednost, pružnost a optické vlastnosti jako přirozená rohovka. Tato část oka přitom hraje klíčovou roli ve vidění — její zakalení po úrazech, infekcích nebo degenerativních onemocněních je jednou z hlavních příčin slepoty po celém světě.

Technologie je zatím ve fázi klinického testování a vědci teď podle The Jerusalem Post sledují bezpečnost i dlouhodobou funkčnost implantátu. Pokud se metoda osvědčí, čekací doba na transplantaci rohovky by se mohla výrazně zkrátit.

Systém ARTEMIS fungoval po dobu 16 hodin ve veřejných i soukromých počítačových sítích Stanfordské univerzity, které zahrnovaly přibližně 8 000 zařízení, například servery, osobní počítače nebo chytré systémy.

Výzkumníci následně porovnali jeho výkon s deseti zkušenými lidskými testery, z nichž každý pracoval ve stejném prostředí minimálně 10 hodin. Během prvních deseti hodin umělá inteligence překonala devět z deseti účastníků, přičemž pouze jeden expert dosáhl lepších výsledků.

Projekt vznikl na základě zjištění, že běžné nástroje umělé inteligence si s bezpečnostními úkoly často nedokážou poradit. ARTEMIS má oproti lidem výhodu v tom, že dokáže zkoumat více potenciálních chyb současně, zatímco lidský tester obvykle řeší jednu zranitelnost po druhé, uvádí web ScienceClock.

Podle serveru Business Insider provoz systému ARTEMIS stojí přibližně 370 korun za hodinu, což je výrazně méně než náklady na lidského odborníka. Průměrný roční plat profesionálního bezpečnostního testera se totiž pohybuje kolem 259 000 korun. I pokročilejší verze systému, která stojí zhruba 1 220 korun za hodinu, vychází stále levněji než najmutí špičkového lidského experta.

Umělá inteligence však má i své limity. ARTEMIS měl potíže s úkoly vyžadujícími práci v grafickém uživatelském rozhraní, kvůli čemuž přehlédl alespoň jednu kritickou bezpečnostní chybu.

Zároveň vytvářel více falešně pozitivních výsledků než lidé a někdy si neškodné síťové signály chybně vykládal jako známky úspěšného útoku. Výzkumníci proto upozorňují, že systém funguje nejlépe v prostředích založených především na textových vstupech a výstupech.

Vědci z biotechnologické společnosti zaměřené na zdraví žen Daré Bioscience vyvinuli produkt určený pro dospělé ženy, jehož cena se pohybuje v přepočtu okolo 200 korun. Krém začíná účinkovat přibližně 10 až 15 minut před sexuální aktivitou a měl by být aplikován maximálně jednou denně.

Podle serveru Independent první krém svého druhu zvyšuje průtok krve v oblasti pochvy, čímž podporuje sexuální vzrušení a prožitek. Podle údajů společnosti se s tímto problémem potýká až 20 milionů žen. V rámci klinických studií nebyly zaznamenány žádné vedlejší účinky.

„Vzhledem k tomu, že stále více žen otevřeně hovoří o svém sexuálním zdraví, je potřeba výzkumem podložených řešení větší než kdy dříve,“ uvedl Dr. Irwin Goldstein, ředitel Centra sexuální medicíny v San Diegu a zakladatel Mezinárodní společnosti pro studium ženského sexuálního zdraví (ISSWSH).

Obsedantně-kompulzivní porucha je závažné psychiatrické onemocnění, které se projevuje vtíravými a obtěžujícími myšlenkami, označovanými jako obsese. Tyto myšlenky často vedou k opakovanému nutkavému chování, tzv. kompulzím, a k vyhýbavému jednání. OCD může výrazně ovlivňovat každodenní život pacientů a jejich schopnost fungovat v běžných situacích.

Hlavní autor studie, profesor psychiatrie na McMasterově univerzitě v kanadském Ontariu, upozorňuje na to, že současné možnosti léčby nejsou u všech pacientů účinné. Podle jeho slov 40 až 60 procent pacientů s OCD nereaguje na psychoterapii ani na farmakologickou léčbu první nebo druhé volby, a to ani v případě, kdy jsou tyto metody kombinovány. Tito pacienti jsou proto považováni za jedince s léčbou rezistentní formou OCD.

Vědec van Ameringen a jeho tým nově identifikovali „silnější signály“ účinnosti psychedelik v léčbě obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), konkrétně psilocybinu, tedy psychoaktivní látky obsažené v tzv. lysohlávkách. Tyto výsledky podle nich naznačují vyšší účinnost než u kanabinoidů, jako jsou THC a CBD.

Zatímco kanabinoidy aktivací mozkových receptorů CB1 mohou regulovat některé příznaky OCD, nenabízejí trvalou úlevu. Psilocybin naopak může snižovat propojení v mozkové síti implicitního režimu, která souvisí se sebezaměřeným myšlením a ruminací. „Implicitní síť je u obsedantně-kompulzivní poruchy skutečně nadměrně aktivována,“ uvádí van Ameringen.

„Psychedelika musíme začít brát vážně, stejně jako jakékoli jiné potenciálně přínosné léky. Je nezbytné je zkoumat kontrolovaným, důsledným a etickým způsobem, který zároveň respektuje tradiční domorodé užívání psychedelik, v němž se podle něj skrývá významná moudrost,“ dodává van Ameringen.

Podle Fatimy Yaqoot, Alexandry Metse a Danielle Wilson probuzení před budíkem není náhoda, můžou za něj naše vnitřní hodiny. Hluboko v našem mozku se nachází malá skupina neuronů, takzvané suprachiasmatické jádro, které sleduje čas a koordinuje vnitřní rytmy. To znamená, že reguluje například spánek, tělesnou teplotu nebo trávení. Informoval o tom web The Conversation.

Jedním z vnitřních rytmů je cirkadiální rytmus, který ovlivňuje, kdy se cítíme ospalí a kdy bdělí. Pokud spíme a bdíme pravidelně, dobře se stravujeme a pravidelně cvičíme, naše vnitřní hodiny začnou předvídat, kdy se každá z těchto věcí každý den odehraje, a budou dopředu uvolňovat příslušné hormony.

U lidí, kteří mají velmi konzistentní dobu vstávání a vystavení rannímu světlu, si vnitřní hodiny zapamatují, kdy se tak obvykle děje. Dlouho před zazvoněním budíku pak jemně připravují tělo. To se zahřívá, klesá v něm hladina spánkového hormonu melatoninu a začíná stoupat hladina kortizolu. V době, kdy má zazvonit budík, je tak již v procesu probouzení.

Pravidelný spánkový režim pomáhá tělu „sledovat čas“ a postupně ho naučí předvídat, kdy je čas se probudit. Nepravidelný spánkový režim naopak může tyto vnitřní tělesné rytmy narušit, což vede k ospalosti a potížím s koncentrací. Budík nás pak totiž může probudit v hlubších fázích spánku, což často vede k pocitu malátnosti.

Vědci tedy doporučují následující strategie: spát pravidelně 7 – 8 hodin, vyhýbat se narušení spánku kofeinem nebo alkoholem, spát v tmavém prostředí, vyhýbat se před spaním obrazovkám a pobývat ráno na přirozeném světle.