„Nejlepší filmy punkera a egaře Jarmusche jsou Mimo zákon a Mrtvý muž,“ shodují se Jindřiška Bláhová a Kamil Fila
Podle obou filmových publicistů reprezentuje nedávno čtyřiašedesátiletý Jim Jarmusch hrdé outsiderství a zároveň příslušnost k elitářskému newyorskému kulturnímu ghettu. Jeho nejlepší snímky jsou parodie na žánry, ve kterých zachycuje vzájemné neporozumění postav, těm nejhorším dominuje jeho ego a představy o sobě samém.
„Jarmusch stárne, víc než třeba jeho souputníci, jako je Tarantino,“ říká na úvod rekapitulačního rozhovoru o Jimu Jarmuschovi Jindřiška Bláhová. „Jeho filmy mají v sobě formu senzitivity, která líp ladí s teenagerskou rozjařeností, pro mě se proto pojí nejvíc s koncem 90. let. „Mám to strašně podobně,“ souhlasí Kamil Fila. „Je to opravdu generační, mě začal zajímat až Ghost Dog, čekal jsem, že to bude akční film o samurajovi, akční to nebylo, ale stejně jsem to zhltnul. Bylo fascinující, že tam žádná akce není, a stejně je tam napětí.“
„Po naprosto nesnesitelných filmech, kterým je například snímek Přežijí jen milenci, Jarmusch v novém Patersonovi rozehrává témata, která otevřel už ve zmiňovaném Ghost Dog. Jen asi o 18 let později,“ myslí si Jindřiška Bláhová. „Paterson je Jarmusch ve své reflexivní podobě, je to film o něm samém, aniž by to byla póza. Pro mě příjemné překvapení.“ Pro Kamila Filu byl Paterson odpočinkový a meditativní snímek. „Jarmusch chtěl natočit feel-good movie. A mě to naladilo skutečně příjemně. Až s odstupem jsem uvažoval o tom, že je to celé trochu vykalkulované. Film je přístupný prakticky každému. Neklade překážky, je chvilkami až podbízivě roztomilý. Jako kdyby se Jarmusch rozhodl, že udělá jarmuschovský film pro mladé, jako zprávu, že ještě existuje. V tomhle světě ale dnešní třicátníci opravdu nežijí.“
Přežijí jen milenci je snímek, k němuž jsou oba filmoví kritici příkří. „Jarmusch je punker. Sám sebe vnímá víc jako hudebníka než jako filmaře. A součástí punkerské vize je samozřejmě sebeprezentace. Přežijí jen milenci byl ironický komentář k trendu upírských filmů. Jsem víc cool než ty ostatní, ukážu vám, jak já umím udělat film o upírech,“ vysvětluje Jindřiška Bláhová. „Ano, je to o tom, že on je přece ten jedinej starej upír, který si všechno pamatuje,“ souhlasí Fila. „Jarmusch v tomhle filmu je tím méně příjemným Jarmuschem: tím, který žije v kulturní bublině,“ dodává Bláhová.
Americký filmař nastupoval na začátku 80. let společně s bratry Coenovými nebo Spikem Lee. „Stal se tváří této nezávislé vlny, jedna z knih o tomto období se jmenuje Podivnější než ráj, což je Jarmuschův film,“ vysvětluje Jindřiška Bláhová. „Byl tehdy rozkročený mezi Cassavetesem 60. let a Scorsesem 70. let a svojí vlastní estetikou. A dostal prostor, tehdy byl hlad po něčem novém. Nakonec je ale více populární v Evropě než v USA, jak se to u nezávislých režisérů často stává.“
Fila i Bláhová považují za Jarmuschův vrchol dva snímky: Mimo zákon a Mrtvého muže. „Mimo zákon je dobrá, nenápadná komedie, člověk si ani nemusí uvědomit, že tu jde o komedii. Základ jemného humoru spočívá v tom, jak se postavy navzájem nechápou. Stejně jako Mrtvý muž, skvělá, odvážná dekonstrukce westernu,“ upřesňuje Kamil Fila. „Je to vrchol jeho první fáze, tehdy už jeho filmy z 80. let působily zastarale a nezávislé scéně dominoval Tarantino,“ dodává Bláhová. „On tehdy udělal film, kterým se trochu zachránil, Mrtvý muž si umí hrát s formou, je mediálně poučený film, intelektuálně promyšlený, kromě toho, že má nějakou emotivní rovinu.“
Poslechněte si celý rozhovor.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
