Nekorektní zápisky: Jiří T. v království ironie

25. listopad 2010
02194369.png

Blogeři jsou něco jako hiphopeři: co na srdci, to na jazyku, tedy šup s tím hned do virtuálního prostoru. Jedním z nejsarkastičtějších glosátorů současnosti je i bloger, ukrývající se pod jménem Jiří T. Král. Výbor z jeho textů nazvaný Nekorektní zápisky vyšel letos na podzim knižně u nakladatelství Petr Štengl. Vtipný kontrovezní titul vám právě teď představí náš redaktor Aleš Stuchlý.

Jděte do pr*ele. Ty kecy o mé orientaci bych vám odpustil, ale tu podlézavost, to mě vážně se*ete. Jiří Peňás, literární kritik
Netuší, že netuší, o čem mluví.
Vladimír Novotný, literární kritik
Pohrdá literáty a literaturou, ale také nekomerčními časopisy. Božena Správcová, redaktorka Tvaru
Z děr vylézají oponenti v podobě záhadných pisatelů jménem Jiří T. Král. Aleš Knapp, literární kritik

Kvůli komu tolik emotivních reakcí? Citace, které zdobí titulní stránku útlé knížky nazvané Nekorektní zápisky, jsou směřovány k osobě Jiřího T. Krále - poněkud záhadné štiky v zamřelém českém literárním rybníčku. Své texty začal Král publikovat na adrese kraloviny.bloguje.cz už v říjnu 2008 a od té doby udržuje svůj zápis(s)ník v čilém provozu. Ačkoli tematická všežravost a potřeba reagovat v podstatě na cokoli z mediálního světa prozrazuje poněkud obsesívní naturel pisatele, tahle tenká sbírka řácky nabroušených komentářů rozhodně stojí za to.

Výbor z textů jednoho z našich nejbřitčích a nejkontroverznějších internetových glosátorů se nevybíravě strefuje do médií, novinářů i kulturních publicistů. Dvě ukázky z knihy si můžete poslechnout v audio verzi recenze.

Ve své nekompromisní tvorbě se Jiří T. Král obsáhle zabývá Milanem Kunderou, o jehož vině v případě udání agenta-chodce Miroslava Dvořáčka nepochybuje. Jako červená nit se knihou vine série uštěpačných tematických poznámek na adresu respektovaného publicisty Jiřího Peňáse. Do svých textů autor neváhá zakomponovat letmé, ale vždy vypointované postřehy z všedního života, které svým charakterem nemají daleko k psychologii facebooku a fenoménu statusů.

Jiří T. Král se ve svých vtipných glosách často uchyluje k černému humoru a svou přímočarou argumentací a příkrou polemikou vyráží oponentům dech. Muž, který o sobě ve svých glosách hovoří zásadně ve třetí osobě („Jednoho udivuje…"), je vlastně jakýmsi žurnalistickým hédonistou: své rituály a pozici si užívá a zároveň svými špílci prokazuje tuzemskému mediálnímu provozu službu. Jeho stručné sarkastické texty sice odkazují k mnoha aktuálním dějům a detailům, což do budoucna omezuje jejich životnost, ale jak poznamenává ve své předmluvě Jakub Šofar: „knižní výbor z Královin může sloužit - kromě vyvolávání libosti či nelibosti ze čtení - i jako edukativní pomůcka při vysvětlování důležitosti časového odstupu při psaní literární publicistiky". Slovní dvoustovky hřebíky, které autor elegantně zatlouká do rakve české mediální scény, totiž zatím skoro vůbec nereznou.

Je celkem podružné, o koho ve skutečnosti jde. Jeden by si ale myslel, že jde o nekorunovaného Krále českých ironiků.