Nicolas Jaar: Jemně perlivá chilská soda
Teprve jednadvacetiletý Newoyrčan Nicolas Jaar je zjevením elektronické a taneční scény. Debutoval už v sedmnácti svým Student EP a následně přiváděl v úžas publikum v berlínských i brooklynských klubech. Letos v únoru vydal Jaar nadšeně přijaté album Space Is Only Noise.
Taneční hudba pro neexistující taneční parkety - takováhle definice by se určitě líbila české kapele DVA. V tomto případě jde ale jen o jednu z možných charakteristik stylově podvratné a překvapivě precizní dlouhohrající prvotiny mladíka Nicolase Jaara. Někdejší klubový bandita, který jeden ze svých prvních tracků pojmenoval Deleuzova závěť, udivuje vzhledem ke svému věku nejen suverenitou ale i rozhledem.
Student Brown University na Rhode Islandu, mezi jehož velké vzory slyšitelně patří mj. praotec minimalismu Erik Satie, písničkář Leonard Cohen či etiopská jazzová legenda Mulatu Astatke, štrikuje své zádumčivé tracky z mnoha různých materiálů. Ruku mimořádného talentu prozrazuje síla a jistota provedení i fakt, že skladby (ačkoli primárně vycházejí z tradice minimal techna a housu) jako by často končily svou cestu v úplně jiných zvukových teritoriích, než v jakých ji začínají.
Pomalé hlubinné beaty jsou obaleny vrstvou delikátního vinylového šumu, ozvuky hiphopu či dubstepu se tu plynule prolínají s prvky afrického jazzu, bluesu a klasiky; v singlu I Got a Woman zní samply z francouzských filmů i stejnojmenného tracku Raye Charlese, zatímco úvod a finále desky pro změnu patří emotivnímu ambientu a impresionistickému klavíru. Přestože použité terénní nahrávky, v nichž dominuje obligátní koláž dětských hlásků a smíchu, mohou působit trochu předvídatelně, Jaar s nimi zachází natolik působivě, že mu to nejde než odpustit.
Bohatství téhle desky nemusí být nutně patrné hned na první poslech, ale buďte si jisti, že Jaarův úspěšný pokus zamlžit hranici mezi akustickým a digitálním, vám změní biorytmus; náhle, jako by mimochodem vám reprobedny tuhle muziku vmasírují přímo pod kůži. Space Is Only Noise je soustředěná náladotvorná nahrávka, která v mnohém evokuje i překonává tvorbu ceněných „moody boys" v čele s popovým minimalistou Jamesem Blakem.
Futuristické downtempo mladíka, který strávil celé dětství v Chile, by nemělo mít o publikum nouzi: je velmi sofistikované a přitom tak neodolatelně easy. Taneční hudba klidu a kontroly. Triumph of the Chill.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
